Treesaddle

Štítky:

Použití nejrůznějších sedaček, zavěšených ve výšce (tzv. “treestandů”), je v bowhuntingu vcelku známá praxe. V tomto článku se ale podíváme na méně známou a rozšířenou alternativu, nazývanou jako “Treesaddle”.

1

V dnešní době je, pokud se bavíme o lovu s lukem, značně rozšířeno použití treestandů, což je obvykle více, méně nebo vůbec přenosná sedačka či plošina zavěšená ve výšce na stromě, ze které vede lovec střelbu. Svou oblibu si po právu zaslouží, protože zvyšuje účinnost lovu a to i v terénech ve kterých se “pozemně” lovit prakticky nedá. Většina zvířat nemá moc ve zvyku koukat po nebezpečí do korun stromů a současně je značně omezena možnost zavětření lovce zvěří.


Nicméně treestand spolu s klasickým posedem nejsou jediné možnosti jak lovit z výšky . Poněkud opomíjený způsob je pomocí tzv. Treesaddle.

Tree saddle (zhruba by se to dalo přeložit jako stromové sedlo) je zjednodušeně řečeno závěsný sedák volně visící z koruny stromu ve kterém je zajištěn lovec. Obvykle má podobu zvláště vyztuženého horolezeckého úvazku (sedáku), který v sobě kombinuje jak samotný vis, tak jištění a prostředek pro pohyb ze země na strom a naopak. Zjednodušeně řečeno: 

Na treestandu sedíte, na treesaddle visíte …

t 3

Proč vůbec vyzkoušet treesaddle, když drtivá většina lidí používá na lov ze stromu klasický treestand? Inu, vidím dvě hlavní výhody:

  • Treesaddle se vším co je potřeba váží něco málo přes 4 kila (v mém případě) a vejde se bez problémů do středně velkého batohu i s jídlem, pitím a dalším harampádím nutným k lovu. To je oproti typickým kovovým rozkládacím treestandům značná úspora jak váhy tak rozměrů (nejlehčí treestand jsem našel s váhou 8kg bez příslušenství ). A i u nich je třeba nějak se vyškrábat nahoru bezpečně tam pobýt a pak se dostat zpět na zem, takže stejně se sebou lovec tahá harness, pojistnou smyčku a dle preferencí buď rúzné druhy skládacích žebříků, stupů a nebo lano, šplhadlo a sedák jako v případě treesaddle. Přirozeně čím delší a horší trasu musí lovec zdolat, tím více nízkou váhu a rozměry treesaddlu ocení, nehledě na to, že dobrodružnější povahy si můžou spojit lov s horolezectvím, aniž by toho táhly moc navíc.
  • Další nedocenitelnou výhodou je pohyblivost na stromě. Tam, kde je lovec z treestandu omezován kmenem stromu nebo sedačkou, tam se uživatel treesaddle prostě otočí nebo posune. Pokud je lano nebo systém závěsu od pojistného oka dostatečně dlouhý a kmen umožňuje nějaké zapření nohy, tak není problém strom doslova obejít a vést střelbu z 360° a z několika druhů pozic. Navíc lze vhodným natáčením využít kmene jako krytu. Rovněž vertikální posun je daleko rychlejší a logisticky jednodušší než u standu. Krom praktického přínosu někdo jistě ocení i určitou “akčnost” celé záležitosti, oproti ctnostnému, leč značnou měrou pasivnímu “dřepění” na treestandu.
t 4



Abych jen nechválil tak i treesaddle má drobné nedostatky oproti treestandu:

  • Kvalita výstřelu je více než u treestandu závislá na větrných podmínkách. Ne, že by se tam člověk houpal při každém závanu jako kyvadlo, obvykle se dá nějak zapřít, ale na přesnosti se silnější vítr trochu podepíše. Zvláště nárazový vichr je svinstvo. Opět ale mluvím o silnějším větru, většinou se to dá ukočírovat. Navíc se dá za cenu manévrování přitáhnout napevno ke stromu což problém spolehlivě vyřeší.
  • Poněkud problematické je také konání “potřeby”. Jak známo, není příliš radno močit tam, kde člověk loví. Oproti treestandu, kde s trochou sebezapření a PET flaškou vše hladce proběhne, to u treesaddle připomíná spíše “tanec svatého Víta”. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že je lepší, bezpečnější a rychlejší se spustit k nějaké větvi na kterou se lze postavit, případně se rovnou spustit na zem, vykonat “co třeba jest” a zase se vyšplhat zpět do koruny, než se pokoušet vymočit přímo v sedáku.
  • A ovšem, není to tak pohodlné, jako se “rozvalit” na treestandu. Nicméně není problém v tom vydržet celý den, takže nejde o nic hrozného.


Ve skutečnosti mi zůstává záhadou, proč není tento způsob lovu rozšířenější. Nepodařilo se mi dohledat nějaký kritický článek – pouze spokojené příspěvky uživatelů na fórech zabývajících se bowhuntingem. Výše zmíněné plusy a mínusy jsou produktem rozsáhlého hledání na internetu a vlastní zkušenosti s treesaddlem a treestandem. Být zlý, utrousím něco o lenosti a pohodlnosti, jinak opravdu nevím 🙂


Jinak co se týká finanční náročnosti, tak na mém příkladu odpovídající kvalitou střední třídě: 

  • sedák Mammut 1150, –
  • jistítko Smart 455,-
  • lano 10mm PAD (metráž, kutilství florenc) 30+4+1,5 metrů 887, –
  • šplhadlo Raveltic Sherpa 880,-
  • 2x karabina typu O, 1x typu D, 1x pojistná 2×165 + 205 + 45,-
  • pomocné lanko PAD 5mm 15m 90,-


(pokud nejste v obraze o co jde, nezoufejte – je to pak popsáno v textu). Pár dalších věcí jsem si musel udělat svépomocí, ale to jsou, nepočítaje časovou náročnost, korunové položky. 

Samozřejmě do toho lze “napumpovat” podstatně více peněz. Protože jiná situace nastává v případě profi loveckého sedáku. Vzhledem k tomu, že se jedná o velice malý trh, tak si to výrobci nechají řádně zaplatit. Takový sedák Aero třeba stojí samotný 300 USD + doprava a daň. Ovšem nejenom já si myslím, že je to vyhazování peněz, což ovšem neznamená, že je špatný. Je to prostě pohodlný sedák s extra podporou pod zadkem, v maskáčové úpravě.

Takže, pokud se o tomhle chcete stále dozvědět více, tak můžeme přejít na techničtější část. 


Zde je třeba říci, že existuje několik způsobů, jak to celé pojmout. Jak sestavit sedák, jak se dostat na strom, co tam dělat a jak se dostat dolů. Já vycházím z postupu, který se mi stylem pokus-omyl osvědčil (a to nejenom mně). Zjednodušená teorie tohoto použití treesaddle je následující : 

  • lovec si navlékne speciální úvazek
  • nastřelí do koruny stromu lano s jehož pomocí se dostane na pozici odkud bude lovit
  • umístí na kmen či větev jistící smyčku za kterou bude držet na stromě
  • vytáhne si luk a další věci pomocným lankem a připevní je ke kmenu
  • číhá v závěsu
  • odloví
  • spustí si na zem věci
  • zruší jištění smyčkou a spustí se na zem sám.

Nuže, směle do toho.

Co je potřeba pro lov z treesaddle?


V první řadě je to horolezecký úvazek. Buď se dá s určitými obtížemi sehnat sedák přímo na treesadle. Je k tomu logicky nejvhodnější, ale má své nevýhody. Na výběr je jen z několika málo typů, dostupnost je mizerná, cena s porovnáním s běžným úvazkem astronomická a nedá se s ním dělat nic jiného (horolezectví), neb má tendenci do značné míry fixovat tělo v určité poloze.

Druhá možnost je pořídit si normální horolezecký úvazek a kombinovat ho s něčím na podepření zadku. Což pro mě, jako rekreačního horolezce, vlastnícího vše potřebné, byla jednoduchá volba.

Je třeba zvolit takový úvazek, který umožňuje dobré rozložení váhy. Takže široká polstrovaná záda i průvleky na nohy. Některé profesionální úvazky pro práce ve výškách jsou natolik dobře polstrované, že by se daly použít i bez sedačky. Ale to by potřebovalo otestovat nějakým delším zavěšením. Rozhodně bych se vyvaroval alpinistickým úvazkům, jen zřídka kdy jsou polstrované a všeobecně nejsou dělané na extra pohodlné nošení.


Přídavná sedačka – se dá normálně koupit nebo lehce vyrobit, ať už jako prostý, zato značně široký popruh s oky na konci pro povlečení karabiny. Nebo ještě prostší prkno se dvěma dírama a kusem lana k přichycení.


Šplhadlo typu “Jümar” – prakticky jde používat většinu typů blokantů či starý dobrý prusíkův uzel, ale tohle se mi nejvíce osvědčilo. Je to rychlejší než typ “Gibbs” a zavěšení je pohodlné a bezpečné. Jen je třeba ověřit, že spolehlivě brzdí na zvoleném typu a průměru lana.

“Kyblík” – tím míním slaňovací/jistící pomůcku. Pohodlné a bezpečné, i když nejeden střelec, zběhlý také v horolezení dá přednost osmě či nějakému typu brzdy, jako v mém případě “jistidlo” Mammut Smart s funkcí samoblokace (zjednodušeně řečeno, když je lano v něm zatíženo určitou silou samo se to zablokuje a nedovolí lanu prokluzovat).

Lano – spelologické, nebo jiné statické. Dají se běžně sehnat polypropylenová, nebo lépe polyamidová lana na metráž, volte průměr 10mm s jádrem, ty mají nosnost hodně přes tunu a umožňují dostatečné brždění v jistící pomůcce.

Osobně mám polyamidové PAD lano 10mm s nosností 1880kg koupené na metráž v kutilství. Polyamidová lana jsou sice trochu dražší, ale mají nespornou výhodu v pevnosti a hlavně jsou značně odolnější proti UV záření, které polypropylenová lana ničí.

Na výběru lana si dejte záležet, musíte si být jisti z čeho je, jakou má nosnost a pravidelně kontrolujte oplet, jestli není někde prodřený. Přeci jen lano je v určitých chvilkách jediná bariéra mezi vámi a “kriplkárou“.

Nejsou vhodná klasická horolezecká dynamická lana, vzhledem k pružnosti se na ně blbě šplhá. Jiná situace by nastala, kdyby hrozil pád natvrdo do sedáku, tam by bylo dynamické lano nezbytné, ale to není náš případ. Délku lana je třeba volit dvojnásobnou oproti výšce výlezu + odstřiženou část cca 4metry pro zavěšení na větev/kmen.

Karabiny horolezecké – 1 kus typu “D”, 2kusy typu “O”. Obě se šroubovací pojistkou + jedna běžná malá karabina do šplhadla.

Na obrázku: sada potřebných karabin “O” a “D” značky Singing Rock, dva druhy jistících a slaňovacích pomůcek: Mammut Smart a klasický “kyblík” pro dva prameny lana a pojistná smyčka na které se visí. Ty ochranné návleky jsou tam proto, aby se lano nerozdíralo o kůru stromu. Vpravo pak šplhadlo Raveltic Sherpa s navázaným třmenem na nohu, pojistnou karabinou proti vytržení vloženého lana a spojnicí k přicvaknutí k sedáku.

Můj úvazek snad poslouží jako dostatečná demonstrace jak to spojit dohromady.

t 14


Jedná se o zesílený sedák Mammut pro práci ve výškách, na který je navlečena “molle vazba” osazená sumkama. Ty tam mám především kvůli airsoftu, kde sedák taky používám, ale rozhodně mohu doporučit si tam nějakou kapsu přidělat. Já na sedáku obvykle mám, krom jistících a slaňovacích elementů, láhev s vodou, nějakou sušenku, nůž, sadu imbusů, mobil a průvlak na chycení smotaného lana. Karabiny a další vehementy si nacvakávám na smyčku zprava, luk si odvěšuju na hák zleva prostřednictvím očka, které jsem si vyrobil na cable guardu.

K “D” karabině mám přicvaklé jistidlo Mammut Smart, kterým demonstračně prochází výstupové lano. Model “Smart” mám z důvodu samoblokovací funkce. Kdyby mi selhalo šplhadlo, tak se automaticky zasekne a zachytí pád.

Ve stejné karabině mám taky připevněno prostřednictvím spojovacího lanka samotné šplhadlo Raveltic Sherpa. Délku lana je třeba určit tak, aby šplhadlo bylo vždy v dosahu ruky. Stejné lanko přes smyčku přechází do třmenu pro nohu, spodek třmenu je pak vyztužen ocelovým lankem, aby to drželo tvar pro snadnější vsunutí nohy.

Jako poslední element se skrze oka sedáku naváže osmičkovým uzlem pojistná kotvící smyčka. Ta je tvořena 4m lana zakončeného karabinou. Za tuhle věc budete držet na stromu. 4 metry se může zdát moc, ale zkrátit se to dá dalším omotáním okolo stromu. Tuhle smyčku je lepší mít delší než, řešit, že je moc krátká. Jinak všechny uzly krom toho jednoho “osmičkového” jsou “vůdcovské”. Obrázky nejlépe ukáží jak se to váže. Je třeba dbát však na to, aby volný konec lezoucí z uzlu měl alespoň 10 cm.

Metodika výlezu.


Nejprve je třeba dostat do koruny lano. Je několik způsobů:

  • Nejjednodušší je nahození lana. Lano se na konci něčím zatíží, používají se nahazovací váčky, což je obvykle pytlík s broky, nebo takzvanou “opičí pěst”, či cokoliv vhodného, jen je třeba odalat pokušení a neuvázat tam karabinu. Pád horolezecké karabiny například na kámen z větší výšky je obvykle důvod k vyřazení vzhledem k riziku vzniku vlasových prasklin. Problém téhle techniky je, že pro dobrý hod vyžaduje slušnou praxi, čas a určitou dávku štěstí. Navíc je dosah značně omezen, většinou tak do 8 metrů.
  • Druhou možností je nastřelení lukem. Tahle technika je teoreticky nejpřesnější, prostě na šíp nějak upevníte vlasec, odmotáte si dostatečnou délku poskládáte vlasec nějak úhledně před sebe aby si ho letící šíp bez odporu odebíral a vystřelíte šíp do větví, na vlasec pak přivážete lano a vytáhnete.

    U tradičních luků to funguje výborně. Stačí obyčejné šípy, povolit hrot a do vzniklého odsazení navázat vlasec. Problém nastává u rychlých kladek, kdy je šíp vystřelen tak rychle, že to vlasec neudrží a praskne, popřípadě je tak tlustý, že sabotuje dráhu letu k nepoužití. Je tu ale možnost šíp “odbrnknout”, natáhnout tětivu jen pár centimetrů, do nástupu hlavního odporu. Znesnadňuje to zamíření, ale funguje to.
  • Poslední možnost, kterou používám já, je nástřel pomocí praku. Prostě doma dělaný nebo koupený prak, upravený pro výstřel šípu s navázaným vlascem. Je to daleko pohodlnější a přesnější než nahazování.

Předpokládejme, že máme vlasec ve větvích. Existují všeho všudy dvě metody, jak natáhnout lano a vyšplhat po něm. První předpokládá, že z větve budou viset oba konce lana. To se poměrně často používá v arboristice. Osobně však dávám přednost “jednolanové” technice, kterou zde popíšu.

Stáhnu si šíp s vlascem, kterým jsem přestřelil vhodnou silnou větev, sundám šíp a navážu lano, načež ho přes vlasec přetáhnu přes větev tak, že mám v dosahu oba konce lana. Na jeden z nich navážu vůdcovskou smyčku, do ní nacvaknu karabinu a do karabiny provléknu volný konec lana a za něj spoj vytáhnu a utáhnu kolem větve.


Nacvakneme Jumar, pevně spojený se sedákem na lano, zajistíme ho karabinou proti vyvléknutí a provlečeme jistící pomůckou. Všechno zkontrolujeme, zkontrolujeme, že nás větev bez rizika unese a můžeme začít šplhat.

Jumar posuneme nahoru po laně, zapřeme se nohou do třmenu, čímž se dostaneme výše. Druhou rukou dobereme lano v jistící pomůcce a odsedneme do sedáku. Nu a tohle opakujeme tak dlouho, až jsme nahoře.

Vezmeme kotvící lano a vedeme ho ideálně kolem kmene, pokud to není možné, třeba pro velký průměr, tak za dostatečně tlustou větev. Pomocí karabiny vytvoříme pevnou smyčku jejíž volný konec je upevněn do sedáku. Já dávám přednost horolezeckému osmičkovému uzlu navázanému před výstupem, ale co jsem koukal, drtivá většina lidí má na konci navázanou karabinu vůdcovským uzlem a na sedák si smyčku přicvaknou dle potřeby.

Nyní se pomocí jistící pomůcky trošičku nadzvedneme, vycvakneme jumar z lana a spustíme se kam až nám smyčka dovolí. Je dobré být pod ní alespoň jeden metr pro vyšší pohyblivost vůči kmeni.

Nyní je čas instalovat něco, na co si navěsíme batoh šípy a luk. Existují na to profi popruhy, já osobně používám kus lanka 6mm s kovový hákem na luk a batoh, omotané gumovou páskou, aby to necinkalo když si luk beru. Jednoduše omotám kolem kmene a utáhnu.

Následně si na lanku vytáhnu věci včetně luku a rozvěsím si to, jak se mi to hodí. Vytáhnu a sbalím lano aby se nehoupalo pod stromem, ale nechám ho stále upnuté na větvi a provlečené v jistidle a přicvaknu si ho k sedáku. Ono to nepřekáží když se to zarovná s lanem smyčky a člověk neví kdy se bude potřebovat rychle slanit na zem. A v neposlední řadě je to další pojistný prvek.

Nyní zbývá poslední věc pro uživatele sedačky: přicvaknout si jí na smyčku, nasednout a dotáhnout k maximálnímu pohodlí. Je třeba jí dotáhnout natolik, aby poskytovala dostatečnou oporu pod zadkem, ale současně aby polohu těla stále určoval především sedák. Vyklouznutí z něho bez tvrdého pádu je nepravděpodobné, ale neradno riskovat.

Nu, a jsme nahoře. Připraveni k lovu, batoh a toulec máme pověšeny na kmeni, popřípadě i s lukem, pokud ho nemáme pověšený k sedáku. Sedíme si pohodlně v úvazku, podepřeni sedačkou která mám umožňuje oproti klasickému treestandu nevídanou možnost manévrování a tedy lepší příležitost k úspěšnému výstřelu.

Cesta dolu probíhá tak, že si na pomocném lanku spustíme věci, ujistíme se, že jsme bezpečně drženi jistící/slaňovací pomůckou za lano použité k výlezu a zrušíme jištění skrze smyčku. Nyní na karabinu výlezového lana přiděláme pomocné lanko. Slaníme na zem a pomocným lankem stáhneme výlezové lano dolů. A máme hotovo.

Nakonec ještě přidám užitečné odkazy: 

Forum zabývající se používáním treesaddle

Sedáky Aero 

Sedáky TrophyLine

web o horolezectví


To je snad vše. Případné dotazy a komentáře směřujte do diskuze 🙂 

Tomáš Prachař

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.