Přežít speciál – Obranní dříči, aneb micro-compact pistole v ráži 9x19mm

Každý člověk, který se rozhodne nosit palnou zbraň na obranu, se musí rozhodnout který typ je pro jeho potřeby ten nejlepší a až na základě toho volit konkrétní model. Na většinu sebeobranných situací se jako výjimečně vhodná koncepce jeví micro-compact, občas nazývaná také jako slimline. Jedná se o maximálně zeštíhlenou kompaktní samonabíjecí pistoli v ráži 9mm Luger, nošenou zpravidla ve vnitřním pouzdře.

Srovnávací tabulka


Kapacita zásobníkuCelková délka v mmVýška v mmDélka hlavně v mmŠířka v mmváhacena
Kimber micro 9 ESV6,7155100802743526000
P938 Spartan II6,715099762845432000
SIG 36510,12,15147109782550023000
Ruger LC9s7,9152113792348814000
Glock 436154108862745916167
Glock 43X10154128862746517500
HS H1111,13153119802745515200
BUL 1911 Classic Ultra8175162832568825100

Teoreticky platí, že čím je zbraň menší tím je vhodnější na skryté nošení. S tím se samozřejmě nedá nesouhlasit, ale některé kapesní pistole v rážích .32 ACP, nebo .25 ACP jsou mnohdy tak malé, že to dosti znesnadňuje manipulaci. Rozměr, který by nás měl u pistole na skryté nošení zajímat nejvíce je šířka. Čím je zbraň užší, tím méně vystupuje z kontury nositele. Úzké provedení v kombinaci s vnitřním opaskovým pouzdrem a kratší rukojetí zajišťuje, že naše výzbroj bude nošena opravdu skrytě.

Přes kompaktní rozměry se u těchto zbraní dále můžeme spolehnout na účinek ráže 9x19mm. Kapesní pistole s dynamickým závěrem v slabší ráži .380 ACP jsou na obranu také použitelné, ale Lugeru se co do zastavovacího účinku nevyrovná. Ještě slabší .32 ACP, nebo dokonce .25 ACP, už na obranu z dnešního pohledu nelze doporučit.

Oproti služebním pistolím s dvouřadým zásobníkem v dlohé rukojeti, mají micro-compact pochopiteně nižší kapacitu. Obvykle se jedná o 6 až 10 ran, výjimečně více. Těch 6 ran už může na někoho působit poněkud nedostatečně, ale statisticky to pořád stačí na vyřešení drtivé většiny obranných scénářů.

Taková zbraně jsou zkrátka velice vhodné pro každodenní skryté nošení díky váze a rozměrům a současně disponuje dostatečným výkonem a kapacitou na řešení většiny obranných scénářů. Je to samozřejmě kategorie kompromisů, kde se výrobci snaží vybalancovat užitné vlastnosti s nositelností, ale lze řici, že je to vysoce praktický koncept.

Od uvedení Glocku 43, který byl jedním z pionýrů tohoto konceptu, se nabídka značně rozšířila a dnes má velká část výrobců něco takového ve svém portfoliu. Díky obchodu Top Guns jsme měli možnost porovnat na dvě desítky různých modelů spadajících do této kategorie a přinášíme vám přehled těch nejzajímavějších.

Ruger LC9

Rodina LC9 zahrnuje tři modely, které se liší spoušťovým ústrojím. LC9 disponuje DAO spouští. V tomto případě je nepatrně předepnutá pro hladší chod spouště, ale výrobcem byla klasifikovaná ještě jako DAO. Je to dobrá a bezpečná volba pokud chceme nosit zbraň s nábojem v komoře, ale charakteristika spouště prostě má svoje limity. Verze LC9s má plnohodnotnou SA spoušť. Ve své kategorii tak disponuje velice hladkým chodem s výbornou charakteristikou. Někteří uživatelé však nezkousnou nošení pistole s nábojem v komoře při nataženém bicím ústrojí. Je to však naprosto bezpečné. Ruger disponuje spoušťovou a pádovou pojistkou. Pokud nezmáčkneme spoušť tak zbraň jednoduše nemůže vystřelit. Přesto na Rugeru najdeme i manuální palcovou pojistku, která je sice poměrně drobná, ale lze s ní bez problémů manipulovat. Současná generace LC9s Pro, je již bez pojistky a má přímoběžný zápalník. Při přímém srovnání je charakteristika chodu trochu horší než v případě SA varianty, ale stále velice příjemná.

Mířidla jsou stranově stavitelná, uchycená v rybině a zajištěna šroubem. Klasické tři body vyvedené v svítivě zelené jsou výborně čitelné a umožňují rychlé zamíření a to i v horším světle. Nejsou to však žádná tritia, takže do opravdu špatných světelných podmínek to není.

Závěr a hlaveň jsou z černěné uhlíkové oceli. Tělo je z plastového výlisku s vloženým kovovým kontejnerem. Ergonomie je výborná, stejně tak lze vysoce hodnotit celkovou formu, kdyjsou všechny hrany důkladně sraženy a je tak minimalizovaná možnost zachycení zbraně za oděv.

Zásobník má slušnou kapacitu 7 ran a majitel si může vybrat, použije li botku s oporou pro malíček, nebo jen nízký plát, který nenarušuje kontury zbraně. Dále je k dispozici prodloužený zásobník na 9 ran.

Hlavní devízou LC9 je rozhodně šířka, která je z testovaných zbraní nejnižší, jen 23 mm. Dále je s cenou 14 000 kč rovněž nejlevnější.

SIG Sauer P365

Jednou z nejprotěžovanějších zbraní kategorie micro-compact je dnes P365 od renomovaného výrobce SIG Sauer. Pistole byla představena na konci roku 2018 a okamžitě na sebe strhla pozornost poměrem šířky a kapacity.

Do 26mm štíhlého těla se zde totiž podařilo nacpat zásobník s ve své kategorii nadstandardní kapacitou 10 ran. S botkou, která mírně zvětšuje konturu zbraně jde dokonce o 12 ran a jdou sehnat i prodloužené na 15 ran. P365 má závěr z nerezové oceli potažené nitronem, hlaveň z vysoce kvalitní uhlíkovky a tělo z odolného plastu. Spoušťové ústrojí disponuje přímoběžným úderníkem. Lišta na montáž příslušenství je bohužel nestandardní.

Nadšení z P365 však nedlouho po uvedení na trh začalo kalit několik podstatných problémů s životností některých dílů. Praskala mířidla, pružiny spouště, docházelo k problémům s extrakcí nábojnic a zápalník byl náchylný k ohnutí. SIG na oprávněné výtky záhy reagoval uvedením vylepšené druhé generace, u které měli být veškeré problémy odstraněny. Údajně se ještě občas vyskytne ohnutý zápalník, ale obecně se druhá generace považuje za velice spolehlivou zbraň.

Ergonomie je ve své kategorii celkově výborná, zvláště musíme pochválit promyšlené vybrání lučíku, které prodlužuje uchop. Subjektivně bych však uvítal o něco hlubší vybrání rukojeti. Problém je v umístění a tvaru hmatníku záchytu závěru, který je přesně tam, kde má většina lidí při střelbě palec takže se občas nechtěně zmáčkne, což může zapříčinit nezachytnutí závěru v zadní poloze po odstřílení posledního náboje.

Cena 23 000 kč nepatří k nejnižším, ale na poměry SIG Saueru se jedná skoro až o budgetovku pro masy.

Existuje několik variant lišících se barvou a mířidly. Krom standardních tritiových a speciálu s bází na kolimátor je zde zajímavá verze P365 s přízviskem SAS, která disponuje mířidly Meprolight FT Bullseye. Tato pistole nemá mušku. Veškeré míření se děje prostřednictvim zadních mířidel zapuštěných do těla zbraně, takže nikde nic nepřečnívá. Míření probíhá tak, že se zarovnává tečka do k tomu určeného kolečka. (fotografie číslo 12) Osobně z toho mám podobný dojem jako z použítí mini kolimátoru a dovedu si představit, že s dostatkem cviku to může být zajímavou alternativou ke klasickému uspořádání. Funguje to na kombinaci tritia a světlovodných vláken, takže je zaručena použitelnost ve dne jakož i v noci.

Glock 43/43X

Jedním z prvních úspěšných micro-compactů je osvědčený dříč Glock 43. Po vzoru svých větších příbuzných, má Safe Action spoušť, plastové tělo, hlaveň a závěr z uhlíkové oceli s odolnou povrchovou úpravou a celkovou formou, konstrukcí, mířidly a ovládáním je to prostě čistokrevný Glock. Prostě odolný, spolehlivý, jednoduchý pracant. Rozdíl spočívá ve zmenšení zbraně a použití jednořadého zásobníku, což vedlo k výraznému zeštíhlení zbraně na 27mm, což je o 6mm méně než v případě Glocku 26 s dvouřadým zásobníkem.

Hlavní nevýhodou je relativně malá kapacita pouze 6 ran. Na tuto výtku výrobce poměrně nedávno reagoval uvedením modelu 43X. Ten má rukojeť prodlouženou takřka na délku služebního modelu, což umožnilo použít jednořadý zásobník o kapacitě 10 ran, ovšem za cenu o 20mm delší rukojeti. Stále se však jedná o výborně nositelnou zbraň.

SIG Sauer P938

P938 od renomovaného výrobce SIG Sauer je výkonnější bratříček modelu P238 v ráži .380 ACP. Jedná se o klasickou zbraň své kategorie, která je na trhu již od roku 2011. je spolehlivá, bezproblémová a u majitelů se těší velké obliby.

Výrobce nabízí momentálně jedenáct modelů řady P938, lišících se povrchovou úpravou, mířidly a materiálem střenek, které můžou být jak z ušlechtilého dřeva, tak z gumy, materiálu G 10, nebo kovu. Aby toho nebylo málo existuje i malorážová verze .22 LR

Hlaveň je vždy z vysoce kvalitní uhlíkové oceli, závěr z nerezové oceli a na tělo je použita hliníková slitina. Konstrukčně nezapře inspiraci od full size pistolí typu 1911 a P226 z vlastní produkce, z které převzala některé tvary a systém uzamčení. Standardní zásobník má kapacitu pouze 6 ran, ovšem je k dispozici i varianta s botkou disponující kapacitou 7 ran. To je však vykoupeno zvětšením kontury zbraně. Spoušť vychází z 1911, je tedy jednočinná s vnějším kohoutem a vyniká výbornou charakteristikou.

My jsme měli příležitost prohlédnout si variantu Spartan II, která je inspirována legendárními válečníky staré Sparty. Povrchová úprava zde evokuje omplácený bronz, rukojeť zdobí kontura ikonické spartké helmy a na závěru je vyveden stylizovaný řecký nápis Molon labe, který se dá přeložit jako „pojď si pro ně“ což údajně pronesl spartský král Leonidas na požadavek peršanů aby řekové odevzdali zbraně.

Za hlavní mínus lze označit cenu, která se dle provedení na našem trhu pohybuje mezi 28 000 – 32 000 kč, To je v této kategorii docela dost, ale P938 je svým způsobem exkluzivita. Pro střelce hledajícího optimální poměr cena/výkon, má SIG v nabídce podstatně levnější P365. Někdo by mohl P938 také vytknout šířku. S 28 mm v pase je to totiž nejširší pistole z našeho výběru.

HS Produkt H 11

Poměrně neznámou, ale velice zajímavou zbraní v našem testu je H 11 od chorvatského firmy HS Produkt. Dlužno dodat, že na americkém trhu pistoli prodává renomovaná firma Springfield Armory na základě licence a pod označením Hellcat, se kterým se lze občas setkat i u nás. Na trhu je teprve od roku 2019, ale již se stačil etablovat jako zajímavá volba ve své třídě.

Opět se jedná o pistoli kategorie micro – compact s přímoběžným úderníkem. Tělo je z odolného plastu, závěr z nerezové oceli a hlaveň z uhlíkovky. Standardní barva je šedočerná, ale výrobce nedávno uvedl i pískovou variantu.

Hlavní devizou H 11 je v této kategorii nadstandardní kapacita zásobníku 11ran, v případě zásobníku nenarušující kontury zbraně. V případě zásobníku s botkou je kapacita dokonce 13 ran. To je v této kategorii rekordní hodnota a firma toho samozřejmě náležitě využila do dnešních dní pravdivou reklamou „Highest capacity micro-compact in the world“. V příslušenství dodávaného ke zbrani najdeme jeden prodloužený a jeden krátký zásobník + jeden spodní dílec s prodloužením, poskytující oporu malíčku.

Nespornou výhodou je také cena, která je na českém trhu 15 200 kč.

Zajímavá jsou noční mířidla výrobcem označovaná jako Rack U-Dot. Ti kombinují tritiovou kapsli v mušce a do U vykrojený a zvýrazněný profil zadních mířidel. Takové provedení zřejmě nesedne každému, ale po krátkém seznámení musíme říci, že pro rychlé zamíření na krátkou vzdálenost, tedy typickou sebeobrannou situaci, to není špatné. Navíc si výrobce dal záležet na tom, aby zadní mířidla byla co nejvíce posunutá dozadu a tak byla prodloužena záměrná.

Pro střelce upřednostňující miniaturní kolimátor i na mikro – kompaktu, nabízí výrobce variantu OST, která má na vrchu vyfrézovanou bázi na montáž tohoto užitečného příslušenství.

Spoušť s integrovanou pojistkou je poněkud tužší s nerovnoměrným chodem a osobně ji vidím jako hlavní minus H 11.

Osobně mě také moc nesedla ergonomie, která působí poněkud tupým dojmem. Díky zdrsneni je však úchop stabilní a v ruce neklouže. Leváci pak ocení možnost přehození tlačítka vypouštění zásobníku na druhou stranu. H11 působí v ruce poměrně robustně, přesto disponuje akceptovatelnou šířkou 27 mm.

Kimber Micro 9 ESV

známá firma Kimber, která se specializuje hlavně na klony 1911, má své želízko v ohni i na poli kompaktních devítek a to v podobě řady Micro 9.

Kimber i zde zůstal věrný konceptu 1911, což znamená SA spoušť a uzamčení hlavně skrze žebra, která zapadají do odpovýdajícího vybrání v závěru. Hlaveň a závěr jsou ve všech variantách vyrobeny z nerezové oceli, tělo je pak z hliníkové slitiny.

Kimber má v této řadě na dvě desítky variant, které se liší povrchovou úpravou, materiálem střenek, mířidly a designem závěru takže si dle vlastních požadavků a vkusu vybere každý.

My jsme měli v rukou model ESV, který je specifický na pohled zlatě nitridovaným povrchem hlavně, který zvyšuje odolnost proti korozi a oděru. V kombinaci s vyfrézovanýmy otvory v závěru a černočerným povrchem ostatních částí, to dává zbrani lehce excentrický vzhled, který někoho osloví, ale jinému nebude po chuti. V řadě Micro 9 si však vyberou i konzervativnější zájemci.

Kvalita SA spouště je výborná, s hladkým chodem, jasně ohraničeným odporem a krátkým resetem. Vnější kohout nepotěší příznivce uzavřených systémů, alejinak spoušti nelze nic vytknout. Celková kvalita zpracování je na je na nejvyšší úrovni. Minimální vůle, precizní obrobení i nefunkčních ploch a detailů. Příslovečná kvalita Kimberu se prostě nezapře ani u jejich micro-compactů.

Ergonomicky patří Micro 9 k tomu lepšímu v této kategorii. Především musíme pochválit přítomnost plnohodnotného „bobřího ocasu“ který krom kvality úchopu spolehlivě zabraňuje riziku, že vestresu chytíme zbraň tak, že se ruka dostane do cesty závěru.

BUL 1911 Classic Ultra

Jako zajímavost pro srovnání se nám do testu dostala u nás vcelku raritní pistole Iraelského výrobce BUL 1911 Classic Ultra. Jedná se o klasickou 1911 včetně detailů jako je rozměrný „bobří ocas“ a dlaňová pojistka. Je však zkrácená a v ráži 9x19mm, oproti klasické .45 ACP.

Závěr a hlaveň jsou z nerezu, tělo z hliníku a střenky z materiálu G10. Charakteristika spouště, úroveň zpracování a ergonomie je na nejvyšší úrovní. Na druhou stranu, nejde o čistokrevný micro-compact, takže je z našeho výběru nejtěžší a největší. Jak jsme si již řekli, tato kategorie stojí na kompromisu mezi užitelností a nositelností a BUL se prostě více kloní k užitelnosti a na to bude řada zájemců slyšet.

Jak asi vyplynulo z předchozí části, osobně jsem příznivcem konceptu tenkých micro-compact devítek pro sebeobranné použití. Jsem toho názoru, že taková zbraň je velice vhodná pro každodenní skryté nošení díky váze a rozměrům a současně disponuje dostatečným výkonem a kapacitou na řešení většiny obranných scénářů.

Na základě toho jsem si jednoho takového sebeobranného dříče před více než rokem pořídil. Konkrétně se jedná o Ruger LC9s, starší model s SA spouští.

V rámci soutěží mám pravidelnou možnost srovnání s dvěma dalšími pistolemi v této kategorii, které používají dva moji přátelé. Jeden je dlouholetý majitel Glocka 43, druhý zas necelý rok nosí SIG Sauer 365. Všechny tři pistole jsou nošeny ve vnitřním opaskovém pouzdře na dominantní straně s nábojem v komoře.

Všichni tyto zbraně pravidelně nosíme za účelem sebeobrany, někteří i na denní bázi. Zhruba každé dva týdny je vytáhneme na střelnici a pravidelně s nimi střílíme i soutěže dle pravidel LOS, simulující obranné použití skrytě nošené pistole.

Můžeme tedy nad poměry klasického kompetitivního testu opravdu zhodnotit vlastnosti těchto zbraní na základě dlouhodobé praxe, ačkoliv je samozřejmě takové porovnání do určité míry subjektivní.

Srovnání klíčových vlastností

Pokud jde o kvalitu a charakteristiku spouště, tak zde jsme se shodli, že jasný vítěz je Ruger. To je však do určité míry zavádějící, protože vlastním druhou generaci, která disponuje SA spuští a manuální pojistkou, zatímco v současnosti je na trhu jen varianta s předepnutým přímobězným úderníkem. Ten je při bezprostředním srovnání trochu horší, ale pořád na velice dobré úrovni. Spoušť u G 43 a P365 je pocitově poměrně podobná, i když u P365 působí přeci jen o něco lépe.

Výška a délka je u naší trojice poměrně uniformní, ovšem pokud porovnáme šířku u G43 a LC9s, tak, rozdíl 4mm ve prospěch Rugeru je již poměrně citelný. P365 je jen o milimetr tenčí než Glock, ovšem vzhledem k dvouřadému zásobníku je to stále skvělá hodnota.

To nás dostává k otázce kapacity. Nikdo z nás nenosí prodloužené zásobníky protože svorně upřednostňujeme kompaktní rozměry. Zde hraje prim SIG se svými 10 ranami. V porovnání s Glockem na 6 ran, který má prakticky stejnou šířku a výšku to působí jak nějaké kouzlo. Ruger se svými 7 náboji v zásobníku neoslní, ale oproti běžným 6 ranám v této kategorii je to vítaný bonus. Dle statistiky se většina obranných situací ve kterých dojde ke střelbě vyřeší do 3 ran. Z tohoto pohledu je 6 ran dostatečných, ale shodli jsme se, že schopnost SIGu nést 10 ran je podstatná výhoda. Jeho majitel nemá žádnou potřebu nosit náhradní zásobník, stejně jako já s Rugerem, i když mám na paměti jeho limity, zatímco vlastník Glocku nosí pro lepší pocit v tašce druhý zásobník kdyby náhodou.

Ergonomie je u všech zbraní více než slušná, zde se však neshodneme na vítězi. Všichni máme podobné velkou ruku a stejné držení, ale každý upřednostňujeme ergonomii vlastní zbraně. V celkové formě však vede Ruger. Jeho designér si dal opravdu důkladnou práci, aby odstranil všechny hrany jak to jenom šlo. Následuje SIG a peleton uzavírá tradičně hranatý Glock. V praxi však ani jeden z nás nemá problém s tím, že by se mu zbraň při tasení a běžné manipulaci zachycovala za oděv nebo klouzala v ruce. Nositelnost je opět subjektivní, ale nikdo z nás si nestěžuje. Jsou to všechno velice kompaktní a tenké zbraně, které ve vnitřním pouzdru po určité době člověk pomalu přestane vnímat.

Stran ovládacích prvků lze jako nevýhodu hodnotit přítomnost palcové pojistky u LC9s, kterou však lze vzít na milost vzhledem k SA spoušti. Někteří uživatelé nezkousnou nošení pistole s nábojem v komoře při nataženém bicím ústrojí a tak vyžadují pojistku. Technicky je to však naprosto bezpečné. Ruger disponuje moderním systémem, spoušťovou a pádovou pojistkou. Pokud nezmáčkneme spoušť tak zbraň jednoduše nemůže vystřelit. Pojistka je relativně drobná a přitom dobře ovladatelná, ale prostě tam je. Osobně mi na Rugeru však nejvíce vadí tlačítko záchytu závěru. To je dle očekávání hodně utopené v těle, aby nenarušovalo kontury zbraně. Samo o sobě to není problém, ovšem k vypouštění je třeba větší než malá síla a v praxi je to na hranici použitelnosti. Daleko rychlejší a pohodlnější je přehmátnout a vypustit závěr jeho dotažením po výměně zásobníku. SIG má zase problém s tím, že rozměrnější hmatník záchytu závěru je snadné při střelbě nechtěně podržet, takže závěr se po vystřelení posledního náboje občas nezachytne v pohotovostní poloze a to i u střelce, který je na tuto zbraň zvyknutý. Nejlépe v tomto segmentu tedy vychází Glock, kterému zde není co vytknout. Navíc jako každý Glock, má i 43 geniálně jednoduchou rozboru, spočívající ve stažení oboustranného hmatníku a vysunutí závěru s hlavní dopředu, zatímco u konkurentů je třeba manipulovat s rozborným čepem.

V mířidlech vede při normálním světle LC9s, který sice nemá nic svítícího, ale jedná se o skvěle čitelná mířidla s výraznou barvou a v praxi prostě fungují výborně. P365 výrobce osazuje hned několika druhy mířidel, ale testovaná varianta disponovala mířidly X-ray 3. Jedná se o tritiová mířidla, takže permanentně svítí. Body na zadních mířidlech jsou poměrně subtilní, ovšem tritiová kapsle v mušce je obklopena zeleným insertem, který podstatně zlepšuje čitelnost mířidel za běžného světla. Hlavní výhoda takových mířidel se však projeví v šeru nebo úplné tmě, kdy se body „rozsvítí“. V takových podmínkách SIG vede. Mířidla na G43 jsou pak standardní, lety ověřený vzor, který nenadchne, ale ani nezklame.

Ruger a Glock má jednu potencionální nevýhodu, která tkví v absenci montážní lišty pod hlavní pro montáž svítilny. Menší, leč nezanedbatelná část střelecké obce totiž svítilnu umístěnou přímo na pistoli vyžadují. Jde to však obejít, neb i pro LC9s a G43 se vyrábí proprietární moduly se svítilnou, ovšem nabídka je nevelká a u nás nejsou běžně k sehnání. Zájemce si je tak musí nechat dovést. Ani P365 však na tom není nejlépe, protože nedisponuje bází standardu picatinny, leč proprietární kolejnicí, na kterou se také nedá namontovat cokoliv.

Na střelnici

Spolehlivost testovaných zbraní je vysoká a prakticky srovnatelná. Z LC9s mám v současné době nastříleno odhadem 1500 ran a stran závad jsem měl zatím jen jedno nedovření závěru. To ale pravděpodobně byla chyba při přebíjení. Jediný další problém nastat při použití prodlouženého zásobníku, kdy závěr zůstal ve dvou případech po prvním výstřelu viset na záchytu. Stačilo však závěr vypustit a problém byl vyřešen. Standardní zásobníky na 7 ran to neudělali ani jednou.Glock 43 měl za 2000 ran které jím dle majitele proletěly také jedno nedovření závěru, které bylo nadevší pochybnost způsobeno deformovanou nábojnicí. Jinak nic. Stran P365 je na místě uvést,že tento exemplář je druhá generace, která by již měla mít vychytanou většinu slabin první generace. A opravdu, tento kus má na kontě něco přes 1000 ran a dá se mu připsat jen 2 na poprvé neodpálené zápalky, jinak zcela bez problémů.

Přesnost všech testovaných zbraní je prakticky srovnatelná. Pokud bychom je upnuli do nastřelovací stolice, tak by se pravděpodobně rozdíl našel, ale při střelbě na papír z ruky na běžné vzdálenosti je rozdíl způsoben spíše střelcem než zbraní. Každopádně, přesnost je u všech exemplářů více než dostatečná na zamýšlené určení a není problém s trochou snahy zasáhnout alfu na 25 metrů každou ranou.

Stran použití těchto zbraní v rámci dynamických disciplín obranné střelby je snaha o nějaké hodnocení dosti subjektivní. Opět zde záleží spíše na střelci než na zbrani. Samozřejmě, majitel Glocka je kupříkladu technicky znevýhodněn v disciplínách, kde je kvůli menší kapacitě nucen přebít a my přitom nemusíme, ale když výsledky očistíme o tento element, tak se nedá říci, že by měla nějaká ze zbraní vysloveně navrch.

Závěr

Nedá se říci, že by z našeho srovnání vzešel absolutní výtěz. Nejde však popřít, že Glock 43, přes své nesporné kvality a stále dostačující vlastnosti stran určení, ztrácí na své mladší kolegy v některých klíčových vlastnostech, jako je šířka, nebo kapacita. Proto jej můžeme umístit na třetí místo. Ruger vede nad SIGem svou šířkou, kvalitou spouště a cenou. SIG má zase vyšší kapacitu, noční mířidla již v základu a ten, kdo trvá na osazení zbraně svítilnou bude logicky upřednostňovat SIG pro přítomnost montážní lišty, ačkoliv jen proprietární. Výběr tak bude záležet především na požadavcích zájemce. Jednoduše řečeno, já bych Rugera za SIGa nevyměnil, stejně jako by neměnil kolega se SIGem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Enter Captcha Here :