Fingershooting

(text a foto: Petr „Kawa“ Kavalec)

V dnešní době moderních kladkových luků a k nim přizpůsobeným vypouštěčům se střelba z prstů může jevit jako něco z prehistorie, nicméně pro spoustu lidí má tento specifický druh lukostřelby stále svoje kouzlo. Pojďme se tedy na toto téma zaměřit trochu podrobněji.

Začátky

Lovecké lukostřelbě se věnuji celkem intenzivně posledních 5 let a střílím jak z klasické kladky za použití vypouštěče, tak i z tradičních luků, kde k vypuštění používám tříprstou koženou rukavici. Má srdeční záležitost z kladkového světa je značka Mathews (nenutím, ale z nějakého důvodu mi jejich luky sedí a mám je rád). Z tradičních jsou to věci od Wing Archery, potažmo od Boba Lee.

Sledoval jsem asi před třemi roky nějaké bowhunterské video, kde člověk s postavou medvěda, střílel na whitetaila z kladkového 70lb luku instinktivně jak z tradičního. Žádná mířidla, žádný dálkoměr a hlavně, žádný vypouštěč. Tětivu pouštěl z prstů a na ruce měl obyčejnou rukavici jakou používá kdejaký mechanik. Rána přímo na komoru a chlapík se tvářil, že tento způsob střelby je ta nejjednodušší věc na světě. (Opravdu není, ale to jsem zjistil až později).

Začal jsem trochu pátrat a tento zlobr se jmenuje Guy Fitzgerald, spolu se s svým tátou tvoří rodinný TEAM Fitzgerald a jsou neúnavnými propagátory instinktivní lukostřelby z kladkového luku, včetně vypouštění z prstů. A taky testují luky od mého oblíbeného Mathewsu. Ale to je jen bonus…

Tihle borci dokáží střílet na 40 m prakticky každým lukem, který na testování měli. A třeba takový Creed xs má ATA jen 28“. Prostě přerostlá hračka, a oni z to střílí z prstů jak nic… Ti chlapi jsou neuskuteční démoni a já se to taky naučím!

V té době jsem měl 3 kladkové luky, všechny od Mathewsu. Chill R 72 lb, dále model Prestige, který býval mojí ženy a legendární Switchback. Přemýšlel jsem který mám odstrojit a překuchat na střelbu z prstů a volba padla na Switchback 70 lb, protože už jsem pro něj neměl moc využití, takže kdyby u něj došlo k nějaké destrukci, tak by to nebyla tak tragická ztráta jak vyšperkovaný Chill R. Luk mojí drahé polovičky taky nepřicházel úvahu z podobného důvodu…..

Od začátku jsem chtěl, aby luk byl co nejjednodušší. Žádný padací rest, stabilizátor, mířidla, prostě nic. Takže jsem se rozhodl, že místo základky tam nalepím jen nějaký obyčejný plastový rest jako je Hoyt Hunter, který je běžně používaný u tradičních lukostřelců, budu střílet šípy olepené peřím a jupí čerte, jedeme dál. Jenže ač jsem se snažil sebevíc, tak o nějaké konzistentnosti nemohla být ani řeč. Mám terč losa v životní velikosti od Rinehartu a byl problém jej vůbec zasáhnout, natož pak cílená střelba na konkrétní místo. Nemohl jsem přijít na to, proč to letí pokaždé jinak. Kdyby to létalo sice blbě, ale aspoň trochu jedním směrem, tak je čeho se chytit, ale takhle nic…

A pak jsem si všiml drobnosti. Duo Fitzgerald střílí, respektive vypouští technikou ,,Split“ (držení 1 prst nad a 2 pod šípem), kdežto já ze všech svých tradičních luků mám zažitou techniku ,,3 under“ ( tři prsty pod šípem). Tak jsem začal zkoušet střílet technikou split a světe div se, začalo to být lepší, mnohem lepší…. Takto jsem přišel na to, že z luku jako je Switchback, se s třemi prsty pod šípem střílet nedá. Problém je v krátké ATA 33“ (délka luku od osy k ose kladky). Nejen, že se to blbe natahuje a drží, ale úhel tětivy je tak ostrý, že po vypuštění, dostane šíp takový zvláštní kopanec a jde to někam do kytek….

Zbývaly dvě možnosti. Buď se naučit střílet Splitem a nebo přizpůsobit luk tak, aby se z něj dala použít technika 3 under. Rozhodl jsem se pro druhou variantu, protože narostla obava, že když se teď budu učit jinou techniku, tak nakonec budu mít bordel v obou a nebudu umět ani jednu, ani druhou.

Začal jsem tedy sondovat jaký luk by byl vhodný pro vypouštění stylem 3 under. Jako nejlepší zdroj informací mi posloužilo americké fórum o lukostřelbě Archerytalk. Jeden moudrý pán kdysi řekl: ,,Tam je všechno a dvakrát“. A měl pravdu.

Všichni kdo se zabývají tímto specifickým stylem tam radí, že je na to potřeba dlouhý luk. Respektive luk s větším ATA, minimálně 40“. A protože tam spousta lidí tvrdila, že jeden z nejlepších luků na fingershooting je Mathews Conquest, nebylo dál co řešit.

Tahle věc není žádný speedmaster, má IBO ,,pouze“ 310 FPS. Je to obyčejný single cam, bez nějakých vychytávek a záludností, ale je dlouhý necelých 41“, což je pro mou potřebu rozhodující. A taky je to Mathews… Náhoda tomu chtěla, že jeden takový s odpovídajícím nátahem byl zrovna na Ebay za krásných 120 USD. Kvůli ekonomické stránce využívám při nakupování v USA lodní dopravu. Takže následovalo 6 týdnů bezesných nocí a měl jsem doma další hračku. Méně nadšená už byla moje drahá polovička, která prohlásila jestli těch luků nemám ještě trochu málo….

Přeskočím různé metody pokus-omyl a pokusím se popsat nastavení a vlastní střelbu z této záležitosti. Jak jsem psal, chtěl jsem luk co nejjednodušší, takový tradiční, ale s kladkami.

Let-off

Obecně se pro vypouštění z prstů u kladkového luku doporučuje nízký let-off. Má to i své logické vysvětlení z technologické podstaty věci. Při nižším let-offu v okamžiku kdy tětiva opustí prsty a začne předávat energii šípu, tak nástup síly není tak razantní jak u luku s vysokým let-offem. Zkrátka to nedostane po startu takovou prdu… Výstřel by tak měl být daleko plynulejší a klidnější. Zkoušel jsem na svém Conquestu kladku s 65 % let-off i s 80 % a za sebe musím říct, že jsem nenašel výraznější rozdíl v přesnosti ani v grupingu. Bonus nižšího let-off je pár fps rychlosti navíc. Mě osobně to vyhovuje i protože mám při vypouštění lepší vazbu s lukem, lépe ohraničený back wall.

Nastavení restu

Na luk jsem namontoval zakládku Hoyt Quiet Track rest. Je to úplně to samé jako klasický nalepovací Hoyt Hunter rest na tradiční luk, jen s tím rozdílem, že tento má závit a našroubuje se přímo do otvoru v riseru. Volba tohoto restu byla, protože díky závitu je možná stranová korekce a snazší nastavení centershotu. Pro střelbu peřím olepených šípů je to výborná zakladka. Centershot v tomto případě nastavují tak, aby mě šíp šel více do středu luku. Pokud jsem ho dal úplně rovně jako u kladky s použitím vypousteče , nedělalo to dobrotu. Je to hodně o zkoušení, ale posun od středu asi o 2-3mm se mi osvědčil jako funkční. Je to tím, že šíp musí ten riser nějak obmotat (archery paradox), podobně jako u tradičního luku. U padací základky je nastavení jiné, ale o tom později.

Nastavení nockpointu

Nockpoint jsem po různých pokusech vyhodnotil, že nejlepší a nejjednodušší je nastavení stejně jako mám u tradičních luků. To znamená, že založím šíp na tětivu tak aby byl k tětivě kolmý (svíral pravý úhel) a potom nad končík nasadím druhý končík, úplně ten samý. Používám většinou končíky Easton super nock 3D, takže se jedná o posun od osy šípu o 5mm nahoru. Nad tím druhým uvážu zarážku. Mosazné nacvakávací kroužky mě nikdy nijak nechytly a proto používám normální servingovou omotávku na vymezení nock pointu. Spodní vymezení nepoužívám, to už mě drží pod šípem ukazováček.

Sestavení šípu

Obecně se pro fingershooting doporučuje, aby šíp byl vždy tvrdší o 5-7 lb. Z vlastních zkušeností mi funguje rozmezí 3-7 lb, takže těch 5 lb je rozumná hodnota s kterou se dá pracovat. Program vám nějak namodeluje šíp do konkrétního luku síly 70 lb a vašeho nátahu. Vy ten šíp pak poupravíte tak, jako by měl luk 75 lb.

Luk s kterým jsem se naplno začal věnovat fingershootingu je Mathews Conquest Lite 55 lb. Trošku mě mrzelo, že to nemá hned ze začátku silnější ramena. Ale časem jsem zjistil, že na vypilování techniky je to mnohem lepší než 70 lb. Silnější luk totiž víc ,, žere chyby“ a v tomto případě to je nežádoucí. Mnohem lepší je vybrousit techniku na slabším luku, na ten silnější se pak přechází vždy lépe.

Šípy použité na tuto libráž jsou Easton Powerflight 400. Celková váha 392 gr, olepené 5“ peřím do helicalu. Rychlost změřená vlastním chronografem Pro Chrono Digital je při DL 29“ 258 fps.

Vypouštění

Používám rukavici od American Leathers model Buffalo Big shot. Osobně si myslím, že není žádná odolnější na světě. Mám jeden tradiční luk 74 lb s kterým pravidelně trénuji a rukavice je stále jak nová (stáří 4 roky). To není reklama, pouze fakt.

Experimentoval jsem i s dvěma tabkama, které jsou přímo pro vypouštění 3 prsty pod šípem, ale nějak jsem si na ně nedokázal zvyknout.

Musím ale říct, že tabka je přesnější a střelba s tímto vybavením přináší kýžené výsledky dřív. Co je to platné, když se v tom necítíte….

Takže jsem opět začal trénovat s rukavicí. Prsty mám při nátahu srovnané do jedné roviny a ukazováček mi tlačí zespodu na šíp. Vlastně tvoří druhou zarážku nockpointu. Jsem zvyklý z tradičního luku kotvit vodícím křidélkem na špičku nosu a to používám i zde. Spousta lidí bude asi namítat, že jeden kotvící bod je málo, ale starého psa novým kouskům nenaučíš a navíc mě to funguje i s tím jedním bodem.

Vlastní výstřel

Důležité upozornění!!!

Až to budete zkoušet poprvé, opravdu zvolte vhodné místo. Bezpečnost je u tohoto sportu na prvním místě. Vhodným místem myslím takové, kde nemůžete při stržené ráně zabít souseda, vaši kočku, zvědavého houbaře a podobně.

Můj šestý smysl pro bezpečnost ten den nějak nebyl doma a rozhodl jsem se vykoušet první šípy doma v garáži. Šíp přesně umístěný v rámu okna naší novostavby hovořil jasně proti… A paní domu se to fakt blbě vysvětlovalo…

Vypouštění je absolutně nejdůležitější část celého toho procesu. Ale to platí i u tradičních luků i u kladek s vypouštěčem. Prsty mám srovnané v jedné přímce s při vypouštění musí tětiva opravdu jen lehce sklouznout… Kdo střílí z tradičního luku, tak ví, že jinak bude vypadat výstřel, když uvolní nejdříve prsteníček, pak prostřední, pak ukazováček ba nebo když to udělá obráceně. Zkrátka pokud se na jeden z těch třech prstů přidá jiný tlak nebo se uvolní dřív, výstřel je úplně jiný a hlavně jinam. Obecně pro lukostřelbu platí, že vždy se mají dělat všechny pohyby chirurgicky přesně stejně. Tak pro střelbu z prstů z kladky to platí dvojnásob.

Po asi dvou měsících intenzivního tréninku jsem byl schopný zasahovat vitální zónu 3D srnce z 10-ti šípů 8-krát na vzdálenost 30m.

Musím říct, že jednodušší než karbony je střílet z prstů těžké hliníkové Gamegettry (váha 548 gr), gruping byl mnohem lepší a ani jsem se nemusel na vypouštění tak pekelně soustředit jako s karbonama, nicméně touto cestou jsem jít nechtěl, protože mě štvalo jak je to pomalé.

Míření

Dá se použít prakticky cokoliv jako v tradiční lukostřelbě. Já mířím po šípu a mám na luku udělané značky od 10 do 50 m a střílím podle nich. Stejně to mám i u tradičních luků. Samozřejmě bych chtěl umět střílet čistým instinktem, ale Fred Bear nejsem a nikdy nebudu… Jde to s lukem vykloněným a stejně tak i když ho držím rovně jako klasickou kladku s vypouštěčem. Preferuji to rovné držení.

Komplikace

Už během těch prvních dvou měsíců jsem narazil na nepříjemný zádrhel. Luk příjemný, výsledky se taky lepšily, ale peří šlo hrozně rychle do kytek. Výstřelová rychlost 258 fps sice z dnešního pohledu není žádná hitparáda, ale pořád je to o dost víc, než vyprodukuje jakýkoliv tradiční luk. A ty peříčka tu rychlost zkrátka dlouhodobě nevydrží. Můj týdenní nástřel je +/- 800 šípů. Bývalo to i víc, ale nemám už tolik času, který bych tomu mohl věnovat. No a přivádělo mě k šílenství, každé dva týdny přelepovat šípy… Začal jsem tedy hledat metodu, jak z toho střílet šípy olepené klasickými plastovým blazery.

Věděl jsem, že potřebuju padací rest, který bude dostatečně rychlý a zároveň řešený tak, aby se ideálně vidlička schovala pod tělo riseru, respektive šípového okna. Už jsem zmínil, že při vypouštění 3 prsty pod má šíp tendenci lehce se zhoupnutí dolů. Prostě taková malá faleš. Je to dáno tím, že tětiva není držena v jednom bodě jako při střelbě s vypouštěčem, ale držíte ji na ploše několika cm a při nátahu na ní vytváříme další jedno zalomení. A tento jev způsobí, že potřebuje o nějakou milisekundu delší čas, než se srovná. A to způsobuje ten blbý kopanec (zhoupnutí).

Ve skříni jsem měl starší Mathews Down Force rest, zkusil jsem ho namontovat, ale tudy cesta nevede. Byl pomalý. I když jsem dotáhl pružinku na max, tak při klasickém rtěnkovem testu byla křidélka zmalovaná jak patnáctka na první rande.

Další přišel na řadu QAD Hunter rest. Ten byl o něco rychlejší, ale rtěnka stále. Zde to bylo hodně způsobeno i tím, že tento rest nemá vertikální posuv, což je dost nepraktické. Prostě nebylo možné ho seřídit tak aby mě hrál dohromady s nock pointem a zároveň byl tak nízko, že se ho křidélka nedotknou. Takže zas nic…

Na všech svých kladkových lucích používám zakladku Trophy ridge Revolution 2. Osobně si myslím (opravdu jen můj názor), že to je jeden z nejpovedenějších padácích testů, co kdy člověk vymyslel. Neskutečně rychlá a konstrukčně geniálně jednoduchá. Funkční v mrazu, dešti, prostě pořád. Začal jsem přemýšlet jak ji napasovat na Conquesta. Zde není klasická vidlička, ale klec, která se při výstřelu otočí o 180 stupňů. Můžete mít luk vzhůru nohama a šíp se ani nehne. Geniální.

Ale bohužel to nefunguje, když člověk míří po šípu a pomáhá si značkami na těle luku. Přes tu klec zkrátka nevidíte. Přeřízl jsem ji napůl a nechal jen spodní část. Vidět bylo už dobře, i rychlost sklopení v pořádku, ale osička na které je klec namontována, je moc nahoře. Stejný problém jak u QADu, buď nevycházel nock point, nebo mě to patlalo rtěnku na spodek šípového okna.

Trophy ridge však začal vyrábět SYNC rest. Má to úplně stejný mechanismus jako Revolution, jen místo otočné klece je normální vidlička jako má QAD, Ripcord, atd. Výhodou je že osička je usazená níž, zhruba v úrovni spodní části šípového okna. Klasika, ebay, hromada dalších zbytečností aby se ten nákup vyplatil, lodička, šest týdnů čekání a jdeme na to… Toto je konečně věc, která funguje!

Nastavení restu Trophy ridge Sync MD (micro drive- verze s micro posuvem).

Nock point dávám stejně, jako když jsem z toho střílel peří. To znamená od kolmice s tětivou (osa šípu) posun nahoru o 5 mm.

U centershotu ( stranové vyladění restu) je malá změna. U peří 2-3mm do středu luku. U padacího restu to dávám přesně na rovinu (střed), stejně jak při použití vypouštěče. V dnešní době se tyto věci dají nastavit úplně přesně za pomoci laserového ukazovátka, které chytnete na luk a paprsek vám zaměří šíp v jeho středu na hrotu (před lukem), pak ten bazmek otočíte o 180 stupňů a paprsek musí protínat tětivu v místě končíku. Ale nemám laser, a taky si myslím, že největší síla je v jednoduchosti. Takže používám takový ,,old school“ přípravek, který se přiloží na tělo luku z boku a vede z něj tenká kulatina, která je na konci zahnutá do 90 stupňů. Tam si nastavím střed proti končíku na tětivě, obrátím o 180 stupňů a značka na kulatině mě musí procházet středem šípu vepředu před lukem. Když ne, pohnu s restem na potřebnou stranu. Jde to samozřejmě dělat i od oka, ale je to na úkor času.

Doplňky

K luku jsem pak namontoval dvě drobnosti, kterým jsem se ze začátku bránil. Klasický 5“ stabilizátor od NAP a doraz tětivy (string stop). Oboje vedlo k výraznému zklidnění luku. Momentálně na něm mám 70 lb ramena. Jak říká Kutil Tim: ,, Vyšší výkon=lepší!“. Používám 465 gr těžké šípy, olepené blazery do helicalu. Rychlost 270 fps. A pak už je to celé jen otázka pravidelného tréninku. S takto nastaveným lukem jsem schopný zasahovat vitální zónu srnce na 40 m.

Závěr

Pokud se někdo z vás rozhodne to zkusit, tak zjistíte, že ten Fun Factor je zde mnohem vyšší, než u klasické kladky s vypouštěčem. Rozhodně tohle má blíže k tradiční lukostřelbě než ke kladkám. Líbí se mi na tom právě to spojení dvou světů, tradiční lukostřelby a moderní techniky ( výkonu). Není to cesta jednoduchá, ale pokud člověk vydrží, tak výsledky stojí za to.

Říká se, že když se člověk trefí s tradičním lukem, tak má radost. Když se netrefí s kladkou střílenou přes vypouštěč, tak je naštvaný. Tak u fingershootingu tohle platí dvojnásob.

Zároveň bych chtěl říct, že všechno, co jste si zde právě přečetli jsou moje osobní postřehy a poznatky z této oblasti lukostřelby. Rozhodně netvrdím, že to je nějaký mustr, kterého se musí člověk pevně držet a že to nejde dělat jinak. Mě to tímhle způsobem funguje a pokud někomu tenhle článek aspoň trochu pomůže, budu rád.

Kdo to dočte až sem, tak prosím o shovívavost s mým psaným projevem, je to má prvotina.

Petr ,,Kawa“ Kavalec