Oneida Screaming Eagle – malý výlet do historie kladkových luků

Štítky:

Po klikatých cestách osudu se ke mě dostal postarší luk od Oneidy. Ano, ten výrobce divných luků, a ano, je to víc jak čtvrt století starý model, takže na první pohled nemá smysl psát na něj recenzi…

1

… ale technicky je z dnešního pohledu natolik výjimečný a konstrukčně natolik podobný i dnešní produkci Oneidy, že by byla věčná škoda něco o něm nenapsat, když už je jeho osudem pro další roky lapat prach zavěšen na stěně. Vím, že je poněkud nemístné srovnávat takový luk s dnešní produkcí, ale pro účel demonstrace se tomu nevyhnu.

Jinak, pro své pohodlí budu používat novotvar kladkopáka pro označení převodních celků mezi ramenem a tělem. Skládá se z excentrické páky, na kterou je napojeno vnitřní a vnější rameno a kolečka napojeného prostřednictvím dvou lanek ke svému protějšku, především za účelem synchronizace celků.

I stalo se, že jsem takhle brouzdal po E-bay, chtěje koupit výhodně rangefinder. Zadařilo se a vzhledem k tomu, že prodejce neumožňoval přímé zasílání do ČR musel jsem to poslat přes přeposílací společnost. V tváří tvář tomuto faktu mě napadlo přihodit si pár dalších nezbytností, plus něco pro radost, celkově bych tak ušetřil na dopravě, když se to rozpočítá na jednotlivé položky.

Napsal jsem do vyhledávací kolonky “archery“, maximální cenu nastavil na 100$ a jal se procházet nabídkou, a na co hned zkraje nenarazím… Oneida H 500 za 90$ s DL 28, DW 65. Aukce končí za tři minuty…

Inu, neodolal jsem. Přiznám se, že nejsilnější motiv nebyl nějak zvlášť z toho střílet, to by mi jenom kurvilo techniku, stačí, že si občas zastřílím z tradičáku. Ani jsem z toho nechtěl mít nástěnný lapač prachu. Ne, chtěl jsem to rozebrat a osobně vidět jak to funguje, s tím, že pokud mě ta Oneida extra osloví, tak si jí nechám jako kuriozitu a jinak jí se ziskem prodám. Vzhledem k nízké pořizovací ceně a početné fandovské základně seriálu Arrow, kde má Oneidu hlavní postava, by to neměl být problém.

Tak jsem tedy dražil a za 105 USD vydražil i s poštovným po USA. 4 dny k meziskladu, den na expedici a následně po třech týdnech po vydražení Oneida konečně přišla v obrovské bedně rozměrů 140x45x35 cm… Už chápu proč mi účtovali nadrozměrný balík. Při dovozu Oneid je třeba s tím počítat, i nové modely mají délku 42″ a celkově je to takový rozložitý krumpl. Jiná situace ovšem nastává, když je prodejce ochoten sundat vnější ramena. Není to nic těžkého, jen sundat tětivu, z kloubů vytáhnout čepy a je to. Žádné rozhozené nastavení. Pak vznikne kompaktnější balíček než většina normálních kladkových luků, navíc dozajista odolnější a tedy vhodnější pro přepravu. Luk má celkové rozměry 121×35 cm, ale po sundání ramen se smrsknou na 81×24.

Můj prodejce se na to, i přes mou prosbu přirozeně vykašlal a proto jsem platil o nějakých 30% víc za nadrozměrný balík. To jen tak na okraj 🙁 Zase jsem jako bonus dostal krom vcelku zajímavého držáku šípů taky úžasné archivní dvoupinová mířidla.

2
3

Technický popis

TtT (zkratka užívaná výrobcem, znamená Tip to Tip a značí celkovou délku) 121cm
Váha: 2,8kg se docela pronese…
Rychlost IBO by měla být kolem 290fps a osobně s tím souhlasím, že se to kolem této hodnoty bude pohybovat, ale tvrdá data s chrona nemám. Od určité doby se výrobce přestal chlubit rychlostí, takže oficiální údaj chybí. Navíc U Oneid se doporučují výrazně těžší šípy.

Každopádně dle měření jednoho majitele, který se pochlubil výsledky měření na Archerytalk.com, s 470gr. Těžkým šípem, 70 lb. a 28″ délky nátahu to dává dostačujících 246 fps.

Let-off je pocitově 50%, sice s dobrým back wallem, ale extra krátkým “valley-údolím nátahu”. Je třeba natáhnout opravdu až na doraz, aby se let-off projevil.

Brace height se pohybuje, u modelu s délkou nátahu 28″ , v rozmezí 7,3/8-8,1/4. Jedním z nástrojů seřizování Oneid obecně, je prostřednictvím twistování, takže výrobce udává bezpečné rozmezí, místo exaktní hodnoty, jak jsme dnes zvyklí.


Tělo je celé odlité z hliníku, na dnešní dobu netradičně bez odlehčovacích otvorů a skoro rovné. Průběžně jím totiž vede, ve žlábku z pravé strany, dvojice lanek spojující obě kladkopáky. Rukojeť je jen tenký gumový návlek na tvarovanou část těla, což není úplně ideální, neb lanka ve žlábku přímo rukojeť odírají.

Šípové okno je z dnešního pohledu mělké, ale ve své době naprosto průměrné. Montážní otvory na stabilizér, mířidla a základku jsou standardní rozměrem i umístěním.

Co chybí, jako na většině Oneid je doraz tětivy. Čtyři montované hliníkové desky na koncích těla drží v celku kladkopáky a vnitřní ramena. U těch se šteluje síla nátahu stejně jako je dnes zvykem, prostřednictvím průchozích šroubů. Limb pockety nejsou, boční vymezení zajišťují krycí desky mezi kterýma jsou ramena “utopena”. Páky jsou kovové, ale dostalo mě, že kolečka spojující obě páky, prostřednictvím dvojice ocelových lanek v bužírce, jsou z plastu.

Vnitřní ramena jsou hnací, ohnou se a kumulují energii z nátahu. Vnější jsou hnané, neprohýbají se a slouží jako jakási páka, která při překlopení ohne vnitřní rameno přes převod a současně vytvoří s pákokladkou víceméně rovnovážný stav, což způsobí let-off.

   

Tětiva je stejné konstrukce jako u nekladkového luku a stejně tak se sundavá. Přepětí je sice minimální, ale jde to značně ztuha. Není však problém si pro tento účel povolit ramena. Vzhledem k tomu, že zbytek lan je z ocele a teoreticky mají stejnou životnost jako zbytek luku, tak člověk ušetří dost za nákup a posílání sady tětivy s lanky z USA, když je tu dost výrobců, kteří jsou schopni podle přiložených parametrů takovou tětivu umotat.

Jak se ta věc seřizuje?

Inu, Draw weight tak jak jsme zvyklí, prostřednictvím šroubu v rozsahu 8 otáček. Pak je třeba synchronizovat páky a telerovat. Prostě jde o to, aby obě čela pák byly stejně daleko od tětivy a současně aby se obě páky při nátahu zastavili ve stejném úhlu, což platí pro většinu modelů. Dělá se to prostřednictvím šroubu v jedné kladce a náklonem jedné páky která to umožňuje.

Nastavování je to tedy značně neexaktní. Nejlepší je vyzbrojit se trpělivostí, šuplérou a nastavovat stylem pokus-omyl. Když totiž nastavíte jednu věc ovlivní to druhou ve špatně předvídatelné intenzitě. Ale v praxi to není tak hrozné,mě na to stačilo odhadem 30 minut pokusů.

Model Screaming Eagle má, stejně jako většina Oneid fixní délku nátahu, charakterizovanou typem vnějších ramen a startovací polohou pák. Takže tady ladění odpadá.

Pak samozřejmě následuje montáž příslušenství, k čemuž bych si dovolil tři poznámky:

  • Malý úhel natažené tětivy, dané velkou délkou luku umožňuje střílet bez problémů i prsty, takže dle preferencí lze nahradit D-loop dorazovým kroužkem z klasického luku.
  • Peep sight má daleko větší náchylnost k protáčení než u normální kladky, takže je na místě instalace horizontálního třípramenného peep sightu, jako třeba RAD trio peep. 
  • Tlumiče tětivy jsou u Oneid prakticky nutnost, taky velice důrazně doporučuji podlepit filcem nebo k tomu vyráběným damperem plochy ramen do kterých plácá tětiva při výstřelu.


Samotná střelba stojí opravdu za to.

Bohužel celkově v negativním slova smyslu.

Začátek nátahu má poměrně plynule se zvětšující odpor, při nátahu je docela cítit a taky slyšet jak luk pracuje. Následuje mělké valley a pak se se zastavením pák dostaví mírný let-off a back wall.

A pak přijde výstřel. Luk sebou trochu hodí, zavibruje a s výstřelem šípu opravdu nepříjemně a hlasitě klapne.

Následovalo hledání problému – není možné, aby byl lovecký luk takhle hlasitý. Tak jsem se pustil do plánovaných úprav. V první řadě jsem všechny plochy které se něčeho dotýkají, nebo je to doporučováno, olepil filcem, na některých místech dvakrát, zvláště pečlivě na ramenech, kde plácá tětiva o ramena. Na samotnou tětivu jsem instaloval tlumiče, dále přidal stabilizér S-coil. Znovu jsem zkontroloval nastavení a seřízení, přepětí lanek, synchronizace a telerování pák a správné umístění plastových “yoke”.

Natáhl, vystřelil, klap. Trochu lepší, ale stejně to cvaklo, že úplně vidím tu vysokou jak sebou při tom zvuku trhne a začnou utíkat.

Z důvodů zvědavosti jsem si dokonce psal s jedním člověkem, který je bez nadsázky Oneidou posedlý, ale žádné řešení není. U mnoha starších luků z produkce Oneidy, je více či méně hlasité klapnutí při výstřelu spíše vlastnost než špatné nastavení.


Co říci závěrem? Oneida Screaming Eagle je úžasná slepá ulička vývoje hodna obdivu. Obdiv si také měrou vrchovatou zaslouží lidé, kteří Eaglem opravdu něco ulovili. Ve skutečnosti, když se zamyslím, tak reflexní lovecký luk je ve všech směrech lepší. Někdo by sice mohl namítnout, že Eagle má let-off a back wall, ale v tomhle provedení je to spíš za trest.

Neřeknu, pozdější modely jsou více použitelné a třeba Stealth s přepracovaným systémem kladkopák a některé následující už mají dokonce určité výhody nad běžnou kladkou a svého kupce si jistě našli a najdou, ale asi jsem příliš zmlsaný moderním kladkovým lukem klasické koncepce.

Oneidy, současné i minulé, ale excelují v jednom odvětví lovu a tou je Bowfishing. Vzhledem ke své pohotovosti, tolerantnosti a možnosti střílet prsty si v tomto směru získaly značnou oblíbenost.

Tomáš Prachař

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.