Lov lukem. Týrání zvířat, nebo návrat ke kořenům?

Štítky:

Lov lukem je ve světě naprosto běžný a oblíbený způsob lovu. Bylo prokázáno, že při něm zvěř netrpí více než při lovu puškou. Přesto se jedná o způsob lovu u nás zakázaný. Je to dobře, nebo ne?

V dnešní době se při lovu nejvíce používají pušky, popřípadě brokovnice. U nás to jsou dokonce jediné, zákonem povolené lovecké zbraně. Ovšem v drtivé většině zemí je paleta zbraní podstatně širší. Loví se lukem, harpunou, prakem, kuší, oštěpem, kopím, atlatlem, krátkou palnou zbraní, předovkou, větrovkou, vzduchovou, nožem i vytrvalostním lovem, což zjednodušeně řečeno vypadá tak, že lovec běží za kořistí tak dlouho, dokud ta nepojde na přehřátí. Výčet jistě nebude úplný, ale poskytuje dobrou představu o tom jaké jsou možnosti. Sám nejednu s těchto alternativních zbraní používám, koneckonců napsal jsem o tom hromadu článků na internet a jednu knihu (Lovíme Jinak) Zde bych se ale chtěl věnovat nejobvyklejší alternativně k pušce – loveckému luku.

Spousta států totiž lov lukem bez problémů umožňuje, zvlášť v USA a JAR je to velice populární forma lovu. V USA je to však dost často z praktických důvodů, protože jednak je tam lovecká sezóna na luk znatelně delší než na pušku a jednak je to možnost, jak lovit vlastní zbraní i se škraloupem v trestním rejstříku. V Evropě je legální lov lukem ve dvaceti státech (co se mi podařilo dohledat) a to včetně Slovenska, které má stejné lovecké a legislativní kořeny jako ČR. Ovšem naše země je opět pozadu. Ne, že by nebyla vůle, ale naše spleť zákonů, spolu s tendencí úředníků a politiků dělat co nejméně, prozatím spolehlivě blokuje jakoukoliv šanci na změnu. Osobně si myslím, že je to zbytečné omezení, protože za určitých podmínek je lov lukem, co do terminálního efektu více než srovnatelný s puškou. Kolem bowhuntingu je však rozšířeno množství nepravd i vyslovených blbostí, které bych se rád pokusil v následujících odstavcích vyvrátit. Nevadí mi, že s lovem zvěře někdo obecně nesouhlasí, ovšem mělo by to být na základě faktů.

Technická stránka lovecké lukostřelby je v plné šíři dosti složitá a rozvětvená. Na internetu se o tom dají bez problémů dohledat detailní informace, ale pro potřeby článku bude stačit i velice zjednodušený popis. Současný lovecký luk má dvě formy, v první řadě je zde tradiční luk, který má obrovské množství variací, ale obecně je to to, co si většina lidí představuje pod pojmem luk. V šedesátých letech pak vznikl koncept kladkového luku, který je dnes na lovecké užití rozšířenější. Krátce řečeno, kladka má pro lovecké užití lepší vlastnosti. Nedá se říci, že je sama o sobě přesnější, ale platí, že se s ní dá lovit na trochu větší vzdálenosti, střílí konzistentněji a nevyžaduje tolik tréninku jako u tradičního luku. Pro lov je nejdůležitější množství energie vložené do šípu, které se odvíjí od nátahové síly, tedy odporu, který musí střelec překonat při nátahu. Obvykle je to 60 – 70 liber, což je podstatně více, než u sportovních luků. Obecně platí, že čím je šíp těžší tím je pomalejší, ale má přitom větší kinetickou energii a tedy větší schopnost penetrace. Použitá váha je tak výsledkem kompromisu. Zranění pak způsobuje primárně lovecký hrot. Těch existuje obrovské množství typů, ale vždy je to válcovité tělo na které je upevněno několik čepelí, které způsobují zranění sekořezného charakteru.

Nyní se rovnou pusťme do nejčastějších argumentů proti lukostřelbě.

Způsobuje lov lukem nadměrné utrpení zvěře?

Nejčastější argument v rukou odpůrců lovu lukem je přesvědčení, že zvěř takto složená trpí více, než při použití pušky. Abych na to mohl odpovědět, je třeba porovnat, jak na cíl funguje střela vystřelená z pušky a jak šíp z luku. Nutno podotknout, že terminální balistika je rovněž obsáhlá vědecká disciplína a tak se opět musím dopustit zjednodušování.

Klasická pušková střela na střední zvěř je ve většině případů v provedení SP (soft point), popřípadě HP (hollow point) obě provedení mají za účel při nárazu do tkání zvětšit svou čelní plochu a tak zvětšit i střelný kanál. Větší díra = rychlejší smrt, s tím, že tkáně které střele přijdou do cesty drtí. Oproti tomu, čepel loveckého hrotu je ostrá jak žiletka. Při své cestě tělem tkáně řeže a seká a to včetně kostí. Takto přeruší velké cévy, načež dojde následkem masivního krvácení k poklesu tlaku a bezvědomí, vzápětí následované smrtí. Netvoří se zde velký střelný kanál ani hydro šok. Řezy po loveckém hrotu jsou čisté a cévy se nezatahují tak, jako ve střelném kanálu od pušky. V obou případech je ale smrt následkem stejných okolností. Při zásahu srdce a velkých cév dojde k přerušení přívodu okysličené krve do mozku. Při dobré ráně nastává bezvědomí v rámci vteřin, smrt pak za několik málo minut. V případě zasažení samotných plic se v různé míře naruší jejich schopnost okysličovat krev, což má ve výsledku stejný efekt jako poškození krevního oběhu, ale bezvědomí a smrt nastává později.

Teoreticky nejrychlejší smrt zajistí zásah mozku, ovšem v praxi se preferuje střelba na takzvanou vitální zónu – hrudní koš. U drtivé většiny zvěře je totiž mozek vůči hlavě kterou obývá nevelký a jednoduše řečeno, takový cíl se špatně trefuje. V praxi se tedy střelba vede, pokud to situace alespoň trochu dovolí, na hrudní koš z boku tak, aby střela či šíp prošel oběma plícemi a srdcem, či přerušil velké cévy z něho vycházející. Takový zásah často vyvolává efekt traumatického šoku. Ten nastává při silném podráždění nervové soustavy. Projevuje se hlavně extrémním snížením krevního tlaku a ochablostí svalstva. Zvíře pak prakticky okamžitě ztrácí vědomí. Je to přidružený jev při zásahu vitální zóny, ale velice vítaný. Zvíře to má rychleji za sebou a neodbíhá od místa zásahu.

Terminální účinek šípu byl důkladně zkoumán. Zřejmě nejznámější a nejdůkladnější analýza pochází z Dánska. Koncem milénia se dánská vláda rozhodovala, zda opět povolí lov lukem na svém území. Na základě toho se pro potřeby testů vymezilo několik pokusných honiteb, kde se lukem pod dohledem lovilo v letech 1999 až 2004. Každý střelený kus se evidoval s rozsáhlým spisem. Obsahoval údaje o zvěři lovci, době odlovu, vzdálenosti, použitém hrotu, šípu a luku. Místo zásahu a vzdálenost případného odběhu. Zapisovaly se i neúspěšné rány a pro účely zjištění hladiny stresových hormonů se odebírala i krev. Studie se prováděla celkem na 576 kusech zvěře. Tyto záznamy se pak porovnávaly se zvěří ulovenou kulovnicí. Testy dopadli pro lukostřelbu více než příznivě a tak byla lukostřelba bez výhrad zahrnuta do povolených loveckých metod.

V 87,4 % případů byla zvěř nalezena méně než 50 metrů od místa nástřelu. V 88 % případů prošel šíp úplně přes vitální zóny zvěře a vyletěl ven. V 10,8 % případů šíp přešel přes tělo zvěře, ale zůstal v něm alespoň zčásti. V 1,8 % případů šíp neprošel skrz celé tělo zvěře. Tato číslo jasně prokazují, že kinetická energie a vhodně zvolený lovecký hrot šípu jsou dostačující pro lov jakékoliv evropské zvěře.Co je ale opravdu zajímavé, je velice nízká hladina stresových hormonů v krvi u zvěře ulovené lukem, oproti kontrolní skupině odlovené puškou. Čistý řez který způsobuje lovecký hrot je totiž již z podstaty méně traumatickým zraněním, než tvorba střelného kanálu, navíc zvíře není tolik vyplašeno hlukem výstřelu. Častým jevem u lovu lukem je, že zvíře zůstane po zásahu stát na místě. Pár vteřin se nahrbeně rozhlíží kolem a pak padne mrtvé k zemi, bez toho, že by odbíhalo. A pokud ne, tak zasažená zvěř z rány masivně krvácí, daleko více než od zásahu puškou, takže případné dohledání je jednodušší.

Na základě výše uvedené studie (Celá je k dispozici na webu European Bowhunting Federation), dalších testech podobného charakteru a v neposlední řadě mých osobních zkušeností mohu tvrdit, že terminální efekt lovecké lukostřelby je minimálně stejně účinný a rychlý jako v případě použití pušky.

Navzdory obecnému přesvědčení je luk schopný rychle a spolehlivě usmrtil jakékoliv suchozemské zvíře. Nejčastěji se přirozeně jedná o prasata a vysokou/antilopy, ovšem loví se s tím i podstatně těžší a vitálnější zvěř, včetně té nebezpečné, jako jsou kupříkladu medvědi. Nejtěžší zvíře které jsem osobně lovil kladkovým lukem byla tunu a čtvrt těžká žirafa, ovšem najdou se i tací co tím loví slony. Je to jenom otázka vhodné volby luku, šípu a hrotu.

Je luk dostatečně přesný a konzistentní na lov?

Pokud bych měl předchozí text shrnout, tak lov vhodnou konfigurací luku, šípu a hrotu, při dodržení základních pravidel, má stejný terminální účinek jako střela vystřelená z pušky. To je prostě fakt. Luk ale má oproti pušce některá omezení, které je nutné zohlednit. Samotný luk je až překvapivě přesná věcička. Z dobře seřízeného kladkového loveckého luku se dá s dostatečnou přesností střílet i na 100 metrů. Ovšem zatímco na soutěžích se honí jednotky centimetrů třeba na 70 metrů, tak na takovou vzdálenost by v praxi nikdo soudný nelovil. Maximální dostřel se sice u silných loveckých luků pohybuje ve stovkách metrů a maximální účinný dostřel, tedy vzdálenost na kterou si šíp uchovává dost energie na průstřel určité zvěře může být také obrovský, ale důležitější je vzdálenost na kterou se dá spolehlivě trefit vitální zóna. Z povahy věci se to liší člověk od člověka. Existuje pravidlo, že vzdálenost na kterou je člověk schopen zasáhnout podtácek devíti z deseti šípů, je vzdálenost na kterou teoreticky může lovit. To však není jediné omezení.

Šíp vystřelený i z rychlého luku, je samozřejmě daleko pomalejší než střela z pušky. Chvilku trvá než k cíli doletí. Bavíme se zde o desetinách vteřiny, ale za určitých okolností to může hrát velkou roli. Dejme tomu, že bych čisté teoreticky střílel na sto metrů. Šípu by to k cíli trvalo tak 1,5 vteřiny, což se může zdát málo, ale v případě, že se zvíře za tu dobu pohne, tak to může znamenat, že vitální zóna již nebude v dráze šípu. Proto je zde něco jako maximální vzdálenost, přes kterou se neloví ani při těch nejlepších podmínkách. Názory na její hodnotu se liší. Konzervativní křídlo zastává obvykle maximální hodnoty 20 metrů pro tradiční luk a 30 pro kladku. Jinak se lze setkat s hodnotami 25 tradiční, 40 kladkový. Hrozně moc záleží na situaci. Neklidná zvěř, větší stádo, které si jistí okolí všemi směry, hustota vegetace, typ terénu, úhel výstřelu, světelné a meteorologické podmínky. To vše ovlivňuje přípustnou vzdálenost. Pokud navíc kouká zvíře směrem k lovci, tak nelze střílet vůbec bez ohledu na vzdálenost. Pravděpodobnost, že se hne než k němu šíp doletí je neakceptovatelně vysoká. Pokud se však dodrží vhodná vzdálenost a výše uvedená pravidla, tak je možnost chybného zásahu minimalizována.

Mimochodem, Kdysi jsem narazil na jeden “jasný důkaz o nepřesnosti luku” na protilovecky zaměřeném webu, který spočíval ve fotografii terčovnice z nějaké soutěže, která nesla stopy po šípech i mimo “desítku”. Z toho autor vyvodil závěr, že luk způsobuje 50% nesmrtících zranění. K tomuto závěru na základě takového důkazu může dojít opravdu jen hlupák nejvyššího řádu nebo zelený socialista. Už se tam samozřejmě nepsalo o tom, že se na takových soutěžích střílí na 70 metrů a ta desítka má na průměr tak 6 centimetrů, zatímco v lovu se obvykle střílí na třetinové vzdálenosti a na podstatně větší cílovou zónu.

Občas se přes to objeví video či fotografie špatně zasaženého zvířete, které s gustem využívají odpůrci lovecké lukostřelby, jakož i lovu obecně. Nezpochybňuji autenticitu takových materiálů, ale jde o tak mizivé procento případů z celkového množství lovů lukem, že se kvůli tomu nedá odsuzovat, ani posuzovat celé odvětví. Na základě mých zkušeností jsem přesvědčen, že chybovost při lovu nebude vyšší, než v případě lovu puškou, akorát záběry postřelených zvířat nejsou obvykle tak šokující, jako když z nich trčí šíp. Špatná rána je prostě špatná rána. Může se stát všem lovcům, bez ohledu na použitou zbraň, ovšem lze to minimalizovat svědomitým tréninkem, trpělivostí a dodržováním pravidel. To už není o zbrani ale o lovci.

Je luk pytlácká zbraň?

Z tábora myslivců se pravidelně ozývá obviňování, že je luk pytlácká zbraň. To jednoduše není pravda. Ano, luk je samozřejmě tišší než klasická puška, ovšem ne nějak výrazně tišší, než puška vybavená tlumičem, střílející subsonickou municí. Pytláci obvykle konají své dílo v noci za použití nočního vidění. Vzhledem k manipulaci nutné k obsluze luku je použití takových zařízení v praxi téměř nemožné. S lukem se sice dá s určitou výbavou lovit i v noci, ale zdaleka to není tak produktivní jako s puškou. Pytláci navíc obvykle loví z vozidel, což je pro běžný luk kvůli nezbytné manipulaci nemožné. V neposlední řadě je zde účinný dostřel, který je u pušky výrazně delší, než u luku. Navíc, ovládnout luk je výrazně těžší než pušku a vyžaduje to pravidelný trénink. Lukem se samozřejmě pytlačit dá, ale ve všech směrech je na to výrazně vhodnější puška. Žádný pytlák, kterému jde o cestu nejmenšího odporu by si luk nevybral. Neříkám, že žádné zvíře v ČR nebylo upytlačeno lukem, ale troufám si tvrdit, že naprosté většině takových případů by se dalo zabránit. Kdyby bylo možné lovit u nás lukem legálně.

Proč lovit v 21 století lukem, když máme moderní pušky?

To je záležitost osobních preferencí. Pro někoho je lov jen nutné zlo, jiného to baví a chce v tom mít i určitou výzvu pro umocnění loveckého zážitku, kterou puška s optikou nepřináší. Je to prostě moc snadné. Luk vyžaduje pravidelný trénink, nevšední trpělivost a velkou úroveň schopností, má li být lov úspěšný. Chápu, že někomu nemusí být po chuti, že existují lovci, kteří loví rádi, ovšem pokud jejich způsob lovu s sebou nenese vyšší utrpení zvěře než v případě pušky, tak nevidím důvod proč to zakazovat.

Je lov lukem kompatibilní s tradicí myslivosti?

Argument, že lov lukem je nekompatibilní s tradicí myslivosti a proto je třeba ho neuzákonit, je poněkud vztahovačný. Na poplatkové bázi se i u nás dá lovit mimo strukturu myslivosti. Pokud se tedy dojde shody, že terminální efekt šípu je minimálně stejně tak dobrý jako u střely z pušky a se stejnou chybovostí, tak neexistuje objektivní důvod proč takový lov nepovolit pro lidi, kteří takto chtějí lovit sami za sebe a ne jako myslivci.

Nicméně názor na to, jestli je lov lukem přímo kompatibilní s tradicí myslivosti se různí. Já si osobně myslím, že ne. Nevnímám to ale jako nějakou chybu, spíš jako vlastnost. Existuje ovšem i opačné mínění a snaha integrovat alespoň v omezené míře lukostřelbu do myslivosti. Ta byla pár let zpátky dokonce korunována úspěchem, když se Klub Lovecké Lukostřelby včlenil do struktur ČMMJ. Tento klub razí myšlenku, že lovecký lukostřelec by měl být v našich podmínkách rovněž plnohodnotný myslivec. Musím říci, že tato organizace udělala pro osvětu a rozvoj lovecké lukostřelby v ČR hodně dobrého, ale osobně jsem zastánce povolenkového amerického modelu než evropské tradici myslivosti.

Nemělo by povolení lovu lukem nějaké negativní následky?

Domnívám se, že ne. Respektive ve státech kde to bylo povoleno se žádné problémy, které by stály za řeč nevyskytují. Rozhodně nehrozí, že s legalizací les zaplaví tisíce lukostřelců. Z podstaty věci se vždy bude jednat o menšinu, vůči uživatelům pušek. Dále je třeba připomenout, že se loví na krátké vzdálenosti a zpravidla sólo, takže prakticky nehrozí nehody v podobě postřelení člověka, jako se to čas od času podaří myslivcům.

Ve velké části světa se navíc požaduje (pokud se nejedná o lov za úplatu) mezinárodní lukostřelecká licence (IBEP), což je takový zbrojní průkaz na luk. Jeho získání je podmíněno složením testů, které ověřují, že je žadatel schopný takto lovit. V rámci našeho právního řádu by se určitě ještě vyžadovalo získání standardního loveckého lístku, takže kromě použité zbraně by bylo vše při starém.

S přihlédnutím k výše zmíněnému tedy nevidím jediný objektivní důvod proč nelegalizovat lov lukem i u nás. Když to funguje na Slovensku k všeobecné spokojenosti, tak tady by to mělo jít taky. Bohužel, stát projevuje nevídanou snahu vše regulovat a zakazovat a spíše připomíná žábu sedící na prameni než subjekt pracující pro občana. Zákon upravující možnosti lovu v ČR se jmenuje zákon o myslivosti a je fakticky vytvořen myslivci pro myslivce. Není to nic jiného než monopol na určitou činnost s posvěcením státu. Nicméně, aby se lovecká lukostřelba legalizovala bylo by třeba otevřít celý zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. a přidat luk mezi zbraně přípustné k lovu. Dále by se zřejmě musel změnit i příliš vágní zákon č. 167/1993 Sb. o ochraně zvířat, a zákon o zbraních č. 119-2002 Sb.

Obávám se tedy, že vzhledem ke kvalitě našich zákonodárců a uživatelsky extrémně nepřívětivé změti zákonů a vyhlášek, nám i nadále nezbude nic jiného, než jezdit lovit lukem do ciziny, i když pro to neexistuje jediný dobrý důvod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.