Bowfishing

Luk nemusí být pouze zbraní pro lov pozemní zvěře – stejně dobře poslouží třeba i pro lov ryb. Populární “bowfishing” s sebou ovšem přináší jistá specifika, co se vybavení a střelby týká …

Bowfishing, tedy lov ryb prostřednictvím luku, je starý prakticky jako lukostřelba sama. Přesto se nám dnes může zdát v porovnání s “pozemní” lukostřelbou poněkud upozaděný. Opak je však pravdou – třeba v USA je bowfishing velmi populární a je považovaný za ideální rodinnou zábavu.
Mohou za to jednak menší nároky na výcvik a vybavení, a také značné přemnožení některých druhů ryb, především kaprů, kteří se mimochodem za velkou louží zhusta považují za nejedlé. To ale neznamená, že se s lukem můžete vydat jen na malé ryby. S vhodným vybavením se dají lovit i v pravdě výstavní kousky a dokonce i aligátoři.
Ač jsem v bowfishingu samouk, věnuji se mu krátce a navíc okrajově, absence informací v češtině mě přesvědčila k napsání alespoň základního přehledového textu. Ten je určen hlavně začátečníkům.

Pro toho, kdo si již bowfishing vyzkoušel v praxi tu asi nebude příliš nového. Téměř veškeré informace zde uvedené jsem získal z diskuzního fóra ArcheryTalk a z několika stránek, které se bowfishingem zabývají. Vše jsem se snažil ověřovat, nicméně nemůžu vyloučit, že se nějaké informace tzv. “ztratily v překladu“. Kdyby někdo z fundovanějších střelců měl k textu doplnění či výhrady, ať neváhá a napíše do diskuzního vlákna k tomuto článku … 

Hned z kraje nemůžeme pominout zákonnou stránku věci a tedy vězte, že lov ryb pomocí luku je v České republice zakázán. A to hned kvůli několika zákonům, takže pokud by se někdy (doufejme) povolil normální lov lukem, tak se to na bowfishing zřejmě vztahovat nebude.

Mimo to je většina rybářské veřejnosti vcelku silně proti jiným, než zavedeným technikám lovu, tedy i proti bowfishingu. Pro našince tak zůstávají legální jen dvě možnosti: jet do zahraničí tam, kde to zákony umožňují, nebo používat speciální terč.

OK, legislativě bylo učiněno zadost … takže co k bowfishingu budeme vlastně potřebovat?

Luk

Bowfishing se dá provozovat s prakticky libovolným lukem při použití speciálního, k tomu určeného, šípu s připevněnou šňůrou.

Obvykle jsou upřednostňovány kratší reflexní luky, protože výhody kladkových luků v tomto odvětví tolik nevyniknou. Střílí se obvykle bez mířidel, podle šípu. Při vzdálenosti většinou výrazně pod deset metrů mířidla nejsou moc přínosná. Nicméně jsou k dostání i speciální typy určené pro korekci lomu světla o hladinu (o tomto, pro bowfishing důležitém jevu, bude ještě řeč později), ale nezdá se, že by byla nějak mezi střelci rozšířena.

Let-off zde není úplně žádoucí, alespoň ne v obvyklé účinnosti 70-80% upřednostňována je hlavně pohotovost a rychlost střelby. Nicméně výrobci vycítili v tomto segmentu trhu svoji šanci a proto se dnes dají sehnat kladkové luky určené speciálně pro bowfishing. Takový luk má obvykle Let-off kolem 50% a libráž 40-55 lbs. Kladky jsou dělané pro co nejhladší nátah, zhusta dokonale kulaté. Délka nátahu se jen zřídkakdy vymezuje “backwallem”, spíš se jedná o plynulý nástup odporu.

Co se jiných možností týká, je rovněž rozšířen názor, že výjimečně vhodné jsou pro tento způsob lovu luky firmy Oneida se svým charakteristickým systémem. Když už jsem nakousl značky, tak s nabídkou kladkových luků vyniká z velkých výrobců PSE Archery a dále pak firmy specializující se na bowfishing, hlavně Cajun Archery a AMS. Obecně jsou nároky na luk pro lov ryb daleko nižší než pro běžný pozemní luk, takže na fotkách lze často vidět úspěšné lovce i s juniorským lukem nebo “vraky” typu Barnett Vortex (jehož recenze by se zde měla objevit v blízké době).

Co se kladkového luku týká, jsou dva směry, kterými se lze vydat. První je možnost koupit si luk výhradně pro provozování bowfishingu, ideálně k tomu určený a vybavit ho vhodnými doplňky v kombinaci s k tomu určeným šípem.

Druhá možnost je pro ty, kteří si to chtějí jenom zkusit, nebo provozovat jen občas, spíše jako zpestření k běžnému pozemnímu lovu. V takovém případě si lze pořídit jednoduchý zásobník na lanko, upravit si šíp a namontovat na něj k tomu určený hrot. Nebude to tak pohodlné a úspěšnost střelby zajisté klesne, ale funguje a používá se to taky.

V případě klasického luku je zapotřebí jen montážní otvor pro stabilizátor, do kterého se nainstaluje tzv. “reel” (což je držák, či řekněme naviják lanka), popřípadě je k dispozici pro zcela tradiční luk varianta kde je reel připevněn redukcí za ramena.

Ideální libráž luku je 35-50 lbs. Jak již bylo řečeno optimální je kratší reflex a to především kvůli snazší manipulaci.

Šíp

Provedení šípů používaných pro bowfishing je značně vzdálené charakteristikám šípů určených k pozemnímu lovu. V první řadě jsou značně těžší, obvykle kolem 1400 gr, ale výjimkou nejsou ani šípy o váze 2000 gr.

Vyrábějí se obvykle z masivního laminátu či karbonu, vzácněji jako kompozit s hliníkem. Laminátové jsou nejpoužívanější díky své odolnosti, váze a ceně, vhodné pro luky se silou cca 40-50 liber. Karbon má tu výhodu, že díky své pevnosti snese i daleko silnější luk. Je tedy spíše vhodný pro situace kdy chceme k bowfishingu použít výkonnou loveckou kladku bez toho, abychom snižovali libráž…

Zde je na místě říci, že na spine, tedy tuhosti šípů, se u bowfishingu, na rozdíl od normální lukostřelby moc nehraje, obvykle je k šípu výrobcem jen uvedeno bezpečné rozpětí libráže. Šafty se zpravidla nechávají v plné délce a nezkracují se. Dále jsou bez olepení křidélky, tedy v provedení tv. “bareshaft“.

Co však mají navíc oproti běžným šípům je tzv. “posuvka”, což je kroužek, volně klouzající po těle šípu – od hrotu až k dorazu (zarážce) na konci šípu. K posuvce se připevňuje šňůra, kterou je šíp spojen s lukem. Z důvodu bezpečné manipulace je totiž nutné mít odvis šňůry z předku šípu, ale naproti tomu je z hlediska přenosu sil žádoucí, aby šíp tahal při letu šňůru ze zadní části. Tyto protichůdné požadavky splňuje jednoduchý zlepšovák, kdy v průběhu výstřelu změní šňůra díky posuvce pozici na šípu.

Důležité upozornění – zmíněná posuvka je důležitým bezpečnostním prvkem, který víceméně odstraňuje jedno z velkých nebezpečí pro amatéra, začínajícího s bowfishingem – možnost, že se na šňůře vytvoří smyčka, která se při výstřelu o něco zachytí. Pokud by se tak stalo reálně hrozí jedna z možností :

• nebezpečí že šňůra poničí luk nebo vybavení – to je to nejlepší ..
• nebezpečí, že šňůra způsobí vážné zranění střelci (např. uříznutý prst) – což je horší, ale ještě dobrý …
• nebezpečí, že zadržená šňůra odmrští šíp (který se navíc otočí) zpět směrem ke střelci – což jak určitě chápete sami, může mít vcelku fatální následky

Prostě – NIKDY nestřílejte šíp uvázaný napevno za jeho konec. Vždy použijte posuvku, nebo nějaké jiné, náhradní řešení !!!

V dobách před komerčně dostupnou “posuvkou” se používala obdobná “samodomo” řešení … podél šípu vedlo pevné lanko, po kterém klouzala karabinka. Práce mnohem víc, výsledek v nejlepším případě podobný, většinou horší (lanko se trhalo). Proto dejte na mou radu – investujte těch pár korun do šípu s posuvkou …

Hroty

Hrot je obvykle tvořen válcovou podstavou (tzv. “ferrule”) do které se vsune shaft a buď se napevno přilepí, nebo/a zajistí příčným čepem pro který jsou v shaftu a hrotu připraveny otvory.

Na ferruli navazuje část zabraňující rybě vysmeknout se z šípu a uplavat. Většinou je u těch levnějších realizovaná protisměrně orientovaným pevným drátem nebo u jiných mechanickým či pevným drápkem a vše je zakončeno vlastním hrotem. V praxi fungují všechny hroty podobně účinně, ty dražší ale mají delší životnost a rozšířenou použitelnost danou vyměnitelným hrotem a háčkovou částí.

Lepší hroty také umožňují špičku zčásti povolit, tím se uvolní zpětné háčky či drápky, které pak lze snadno otočit o 180^o. To usnadňuje vyndávání šípu z ulovené ryby – povolíte, háčky otočíte a šíp pak můžete lehce protáhnout zpátky ven. 

Vlastní průstřel ryby není pro hrot ani šaft obvykle fatální, pouze v případě, že šíp narazí na kámen na dně je obvykle levný pevný hrot na odpis, kdežto dražší jsou odolnější a případný poškozený komponent je možné vyměnit.

Dále existují hroty podobné konstrukce avšak bez ferrule, která je nahrazena běžným závitem do insertu. Je tedy možné použít i běžný šíp, ale vzhledem k nižší váze a odolnosti mají o dost horší vlastnosti.

Nu a pak existují speciální hroty pro obzvláště velké nebo jinak specifické ryby a samozřejmě také různé netypické, dané touhou výrobců prodávat. Dokonce se lze setkat i s věcmi jako je v hrotu integrovaný laserový značkovač.

Základka šípu

Další důležitou částí vybavení je základka šípu. U tradičních luků se samozřejmě střílí normálně přímo z “shelfu“, ale tam, kde to přítomnost montážních otvorů umožňuje, je na místě použít základku a to ideálně k tomu určenou.

Nejčastěji se lze setkat s nějakou variantou “rolleru” – prostě kolečko s vybráním v kterém je uložen šíp. Je to nejzákladnější a přitom jedna z nejlepších možností. Nemá se prostě co porouchat. Dále jsou na trhu různé pevné podpěrky s nezvykle výrazným zakřivením a také hojnost “klecových” konstrukcí znemožňující vypadnutí šípu.

Pro většinu základek pro bowfishing však platí, že se nedají smysluplně použít s normálním šípem. Šíp by zavadil letkou o pevnou základku a došlo by k vychýlení. Samozřejmě jde použít i běžné lovecké základky, padačky a obzvláště štětinové Whisker Biscuit, které jsou na fotkách nezřídka vidět, ale v kombinaci s těžkým bowfishingovým šípem je zde riziko, že by taková základka mohla mít problémy s řádným vedením šípu.

Reel

Další nepostradatelnou součástí je tzv. “reel” – zásobník lanka připojeného k šípu. Sice lze s úspěchem používat i lanko volně položené, ale reel je po všech stránkách pohodlnější a spolehlivější řešení.

Dlouhá léta byl na trhu dominantní systém bubínku (nejprve dřevěného, poté kovového a nakonec plastového) což byl vynález Freda Beara. Ten se dal jednoduše uchytit na tradiční luk (nejprve pomocí pružné omotávací pásky, později zašroubovaný do otvoru pro stabilizátor). Maximálně jednoduchý mechanismus nedával moc prostor pro chyby a díky tomu ho dodnes nabízí bezpočet firem.

Momentálně je velice oblíbený systém firmy AMS (foto vpravo) kde je zásobník na lanko, umožňující jeho plynulé odvinutí, kombinován s pákovým navijákem. Funguje to spolehlivě, víceméně pohodlně a bez záludností. Na druhou stranu je to poměrně rozložité zařízení a cena kolem 100 USD za originál taky není úplně příjemná.

Dobré je vědět, že naviják u tohoto konkrétního modelu slouží pouze k navinutí volné šňůry při nepodařeném výstřelu. Pokud trefíte a čeká vás souboj s ulovenou rybou, budete se muset spolehnout na tahání šňůry pomocí vlastních rukou (naviják, nebo přesněji brzda nemá dostatečnou sílu a prokluzuje). 

No a nakonec jsou na trhu různé variace na klasické rybářské navijáky, ať už k bowfishingu přímo určených, tak těch normálních rybářských, uchycených přes redukci.

Co se výběru reelu týká, dovolím si doporučení z vlastní praxe. Pokud se bowfishingu nehodláte věnovat na 100%, nebo nebudete lovit trofejní obludy typu 50+kg sumec nebo aligátor, neutrácejte zbytečně moc peněz za něco, co vlastně ani nepotřebujete. Sám používám několik let reel od AMS (takový ten modrý co vidíte o kousek výš). Je fajn, ale postupem času jsem zjistil, že bych se klidně bez něj obešel. Rybu stejně zdolávám rukama (navíc je to zábavnější, než ji “drtit” nějakým profi navijákem). A i při nepodařeném výstřelu mi občas přijde, že bych šňůru zpátky rychleji smotal holýma rukama než pomocí toho levného, plastového navijáčku. Občas přemýšlím, že AMS prostě vyměním za nějaký úplně obyčejný bubínek (který mám také doma z dávných dob) … Ušetřené peníze doporučuji raději investovat do pořádného šípu (a k raději jednoho náhradního).

Terče

Jak již bylo uvedeno, v ČR je bowfishing nelegální, jediná možnost jak ho tady provozovat je s použitím speciálních terčů. 

Ty jsou k dispozici jako realistické 3D terče různých druhů ryb, ale ne všechny jsou určené pro použití ve vodě, což pak poněkud ztrácí smysl. Navíc to mnohdy není úplně nejlevnější kratochvíle, takový kapr od Rinehartu stojí 215 USD.

Pak jsou k sehnání takové “placky” ve tvaru ryb které plují na hladině, ale ty moc rozšíření nedoznaly. Samozřejmě lze střílet do lecčeho jiného čemu voda nevadí, což je taky poměrně běžná praxe.

Ať se již užije cokoli, problematické je, že aby byl trenink alespoň trochu reálný, je třeba terč zatížit tak, aby byl v určité hloubce a ne rovnou na hladině. Jedna z hlavních komplikací při bowfishingu je právě odhad úhlu lomu, kdy se nemíří přímo na pozorovanou rybu, ale na místo, kde oproti jejímu odrazu opravdu je. A to se s terčem na hladině nebo na zemi trénuje blbě. Nezřídka se to řeší závažím na dně od kterého vede lanko k plovoucímu terči od kterého vede další lanko s bojkou, za které se to všechno po skončení vytáhne.

Doplňující vybavení

Pokud při bowfishingu používáte tradiční luk a střílíte prsty, poměrně brzy zjistíte, že vaše oblíbená rukavička dostává tzv. “na pr*el“. Po několika výstřelech budete mít totiž mokré ruce (a nejen ruce) a chudák rukavička bude doslova “durch“. A že kůži voda příliš nesvědčí, to víme všichni.

Co s tím ? No, můžete:

• si pro bowfishing koupit nějakou “speciální” rukavici – tím myslím tu nejlevnější co seženete. Bude stačit
• střílet bez rukavice holými prsty, což ale nemusí být u silnějších luků vůbec příjemné
• namísto rukavice používat chránič – tzv. “tabku” – což ale mně osobně nikdy pořádně nešlo
• no a pokud máte extra luk na ryby, můžete na tětivu navléct tzv. “chrániče prstů” a pak už se bez rukavice pohodlně obejdete (viz foto vpravo).

Dalším vybavením, které sice není lukostřelecké, ale které v případě většího úlovku oceníte, je rybářský podběrák. Věřte mi, že bez jeho pomoci není vůbec jednoduché dostat z vody větší rybu, byť prostřelenou šípem. Šíp rybu obvykle neusmrtí, ta sebou při vytahování mrská a háže, složitější přístup do vody (vyšší břeh, molo..) vše jen dále komplikuje. Je to zmatek a pokud budete rybu tahat z vody jen na šňůře a na šípu, koledujete si o to, aby se šíp vytrhl nebohé rybě z těla 🙁 Ryba to nepřežije a vy jste bez úlovku … což je snad ten nejhloupější konec lovu.

Technika střelby

Nu a teď je čas podívat se alespoň rámcově jak na vlastní střelbu. Budeme předpokládat, že máme pro účely bowfishingu osazený luk. Tedy bez mířidel, se speciální základkou, a reelem a k jeho lanku máme připevněn přes posuvku šíp k tomu určený.

Nyní je třeba zvolit podle možností a preferencí odkud budeme lovit. Obvykle se střílí buď ze stojící lodi nebo ze břehu/mola. Oba způsoby mají své příznivce i odpůrce, ale ve finále v tom není z technické stránky nějaký velký rozdíl.

Jen pro úplnost dodám, že se dá taky lovit ve vhodných řekách a potocích, kdy střelec stojí přímo v toku, ale to už se dá považovat za záležitost pro pokročilé.

Pokud střílíte ze břehu, nepodceňujte vhodné maskování (keře, oblečení atd..). Stejně tak i “lovecké chování” – pomalé, klidné pohyby. Neveřili byste, co všechno ryba dokáže vidět a jak málo stačí, aby se kýžený úlovek jediným mávnutím ploutve ztratil kdesi v hloubce.

Střílí se na krátkou vzdálenost, v drtivé většině případů na méně než 10m. 15 se obvykle považuje za maximum v případě, že je ryba těsně pod hladinou. Prostě čím méně tím lépe a současně je žádoucí střílet z vyššího bodu vůči hladině. Maximální dostřel určuje také délka šňůrky, ke které máte uvázaný šíp. U sady AMS je to cca 24m.

Budete si muset zvyknout na to, že těžký šíp se s rostoucí vzdáleností “propadá” mnohem rychleji než jste zvyklí a upravit podle toho míření 

A nyní k hlavnímu chytáku bowfishingu. Je jím známý lom světla, kdy se předmět pod hladinou jeví jinak umístěný než ve skutečnosti. Obrázky to řeknou nejlépe.

Je tedy jasné, že střelec musí mířit pod zamýšlený cíl. To jak moc bude třeba podmířit přitom určuje úhel a vzdálenost střelce vůči cíli, čím blíže a výše tím je korekce menší a tím lépe. Asi málokdo se ale bude v takovou chvíli zabývat matematikou a počítat to. Je to hlavně otázka zkušenosti a odhadu, ale pokud mluvíme o běžných vzdálenostech na které se střílí, jde se to učit takřka za pochodu, nic moc těžkého to není. Zkušenosti z praxe říkají – když jste na pochybách, zamiřte ještě níž než vám přijde správné .. a než vystřelíte, tak to ještě o kousek snižte 🙂

Poněkud méně příjemný je fakt, že lov vyžaduje nezřídka dlouhé postávání s připraveným lukem a založeným šípem, doprovázené permanentní kontrolou hladiny. Ale k čemu by to bylo, kdyby to bylo jednoduché 🙂

Nu a poté, když se ryba ukáže, tak by měl lovec zhodnotit vzdálenost a odhadnout o kolik by měl podmířit. V případě, že se rozhodne vystřelit, vede se výstřel na střed masy a blíže k hlavě. Na terči Rinehart výše, je vcelku dobře vidět zásahové zóny. Upozorňuji, že po vytažení je obvykle ještě třeba rybu dorazit, stejně jako při normálním rybolovu s prutem – bude se vám hodit nějaký těžší předmět na omráčení ryby a ostrý nůž na usmrcení.

Důležité upozornění – nenechte se během lovu zaslepit loveckou vášní a pokaždé si při nátahu (ještě před výstřelem), byť jen mrknutím oka, zkontrolujte, kde je smyčka volné šňůry – pokud je vše správně, tak se vytvoří před lukem a hlavně před rukou, kterou držíte luk (právě k tomu důležitému “PŘED” pomáhá mnohokrát zmíněná “posuvka”). 

Pokud se vám z jakéhokoliv důvodu volná smyčka udělala někde jinde (kolem ruky, za lukem …), pak NESTŘÍLEJTE ! Stejně tak se ujistěte, že šňůře nebude v odvíjění nic zavazet – hlavně vaše prsty !!! Možná jste zvyklí mít při normální střelbě prsty natažené – vystrčené ven/dopředu. V případě bowfishingu mi to ale nepřijde jako úplně dobrý zvyk … raději držte ruku sevřenou.

Věřte mi, že po výstřelu získá rychle se odvíjející šňůra silně destruktivní schopnosti, které skutečně nechcete zažít – mnoho let zpět mi na mém vlastním luku smyčka na šňůře doslova přetrhla v polovině železný šroub (cca 2 mm v průměru), který mi sloužil jako jednoduchý pin mířidel. Kdyby tam byl tehdy prst, na kytaru už si dnes asi nezahraju .. 🙁

To by tak bylo všechno stran základních informací. Pokud nad tímhle způsobem lovu uvažujete jako zpestření k lovecké výpravě v zahraničí, je samozřejmostí to celé absolvovat s vaším PH (ProfiHunter – organizátor lovu), který vám řekne vše potřebné.

Tento článek je jenom základní úvod do problematiky. Takže ho tak prosím berte.

Tomáš Prachař + pár poznámek od Honzy z Bowhunter.cz