Kudu patří díky svému majestátnímu vzhledu, který je korunován typickým zakroucením mohutných rohů mezi nejznámější a nejsnáze rozpoznatelné africké antilopy. Vzhledem ke své trofejnosti a relativně obtížnému lovu si získal srdce mnoha lovců z celého světa.
Ani já jsem neodolal a Kudu jsem lovil v roce 2015, hned při mé první cestě do Afriky, konkrétně v Jihoafrické republice v provincii Limpopo. Původně však byl můj hlavní cíl oryx – přímorožec jihoafrický, ale na něj jsem měl takovou smůlu, že po několika dnech marné snahy jsem rozšířil záběr lovu o kudu, který se mi nakonec podařilo přetavit těsně před odletem domů v úspěch. Nutno dodat, že bych s prázdnou domů nejel ani v případě neúspěchu. V průběhu lovu oryxe jsem totiž odlovil impalu, blesboka a odskočil jsem si i na warrhoga a šakala. V rámci sportovního zahraničního lovu se mi totiž osvědčilo plánovat tak, že si vyberu a s PH dohodnu lov jednoho hlavního zvířete a zjistím co dalšího je v konkrétní oblasti možné lovit. Takovou zvěř pak lovím když se naskytne příležitost, nebo po úspěšném odlovu toho hlavního. Zabraňuje to případům, že lovec odjíždí naprosto s prázdnou, nebo že se štěstím odloví úspěšně již první den a pak se překotně vymýšlí program na zbytek pobytu.
Tenkrát jsem tam lovil celkem sedm dnů. Za tímto účelem jsem si přivezl kladkový luk Hoyt Vulcan. Lovil jsem každý den od úsvitu do soumraku, jen s pauzou přes oběd. Číhal na treestandech nebo v blindech a pročesával okolí pěšmo či na korbě auta. Postupně přibývalo loveckých úspěchů, ale na oryxe jsem měl příšernou smůlu. Poštěstilo se mě ho zahlédnout jen jednou a to za podmínek, které vylučovaly odpovědný výstřel z luku.
Na poslední dva dny jsem se po konzultaci s PH rozhodl, že v případě vhodné příležitosti bych místo oryxe odlovil kudu, kteří jsou v oblasti kde jsem lovil početnější. Ani kudu ale nebyl snadný soupeř. Výjimečné jsem jej sice zahlédl, jeden mi i přišel pod treestand, ale ani v jednom případě se nenaskytla příležitost čistého a odpovědného výstřelu. Tu byl špatný úhel, tady zase hustá vegetace nebo velká vzdálenost na střelbu z luku. Prostředí pak prakticky znemožňovalo smysluplné šoulání na vzdálenost umožňující použití luku. To je u kladky kolem třiceti metrů za běžných podmínek což je samozřejmě omezující, ale zase je to podstatně větší výzva než lovit ordinérní puškou. Nutno zde však podotknout, že pokud bych měl místo luku pušku, tak bych již měl odloveno, ale to bych si raději počkal rok na další příležitost. V předvečer odletu jsem se tak již smiřoval s tím, že letos prostě nebudu mít 100% úspěšnost.
Úspěch v poslední hodině
Teprve poslední den, doslova pár hodin před odletem se mě naskytla příležitost, kterou jsem úspěšně využil. Pro nedostatek času jsme toho rána vyrazili velmi brzy a na pickup jsem rovnou naložil všechny moje věci, abychom se nemuseli zdržovat otočku na bázi před cestou na letiště. Pro vyšší efektivitu lovu byla zvolena taktika, že budeme buš pročesávat autem, já budu skryt na korbě a pokud něco zahlédneme, tak se pokusím o výsadek. V krajním případě a pokud to podmínky dovolí mohu vést střelbu i rovnou z korby, ale tomu bych se chtěl vyhnout.
Po několika hodinách kdy se nenaskytla žádná vhodná příležitost a já se už smiřoval, že pojedu domů bez hlavního úlovku, se na mě konečně usmálo štěstí. Kudu! Docela daleko v buši, ale zase žádná vegetace, která by jej kryla. To by se dalo zkusit. Kudu mám po levé ruce, budu tedy muset nepozorovaně slézt z korby napravo za terénní vlnu a nějak se dostat do vhodné pozice.
Tak jo, jdu do toho, auto zpomalí do kroku, já se pomalu sesunu z korby a plížím se v jeho zákrytu. Ve chvíli kdy se dostanu do vhodné pozice skrcím se tak, že mě zvíře nemůže vidět a nechám auto pomalu jet dále po cestě. Kudu mu nevěnuje moc pozornosti, asi je zvyklí, že tudy občas něco projede, ovšem přesto jej jistí pohledem, což znamená, že můj výsadek nezpozoroval a mohu střílet dle libosti. Kudu ale není optimálně natočený, nemám boční pohled, ale v tomto případě to nebude problém, namířím na místo kde se napojuje krk s tělem. Při tomhle úhlu zasáhnu předek komory, ale hlavně jsem si jistý, že cestou přeseknu spoustu tepen v krku. Zpětně musím říci, že střílet lukem na tuto vzdálenost, dle dálkoměru přesně 44 metrů, není hodné napodobování, protože dává relativně velký prostor pro chyby. Na mou obranu musím uvést, že jsem na takové vzdálenosti trénoval celé měsíce, takže jsem si byl jistý zásahem. Současně jsem měl velice specifickou příležitost, kdy je zvíře zaměřené na auto a současně je minimalizována možnost vyplašení zvěře zvukem výstřelu, protože ho zamaskuje hluk motoru auta.
Takže nastal čas realizace. Natáhl jsem, zamířil, srovnal luk, promyslel všechny proměnné… A vystřelil. A zasáhl. I přes tu vzdálenost bylo vidět, jak z kudu vytryskl doslova proud krve. Celé to bylo nesmírně rychlé. Kudu odběhl pár metrů a padl. Normálně bychom mu měli dát chvilku čas, než k němu půjdeme, ale tady to nebylo potřeba. Beru si pro jistotu další šíp pro případ, že bude potřeba zvíře dorazit, ale jsem si jist úspěchem. Od místa zásahu se táhnou doslova louže krve a když ke zvířeti dojdeme je již nadevší pochybnost naprosto mrtvé. Zasáhl jsem krkavici, takže skon proběhl velice rychle. Jsem nadmíru spokojen a celý lov jsem si užil i přes všechny obtíže v průběhu posledních dní. Následuje poněkud komplikované naložení, kdy musíme prosekat část buše, abychom ke zvířeti mohli nacouvat s autem a následné naložení čtvrt tuny těžkého zvířete na korbu ve dvou lidech a jeho přesun na nedaleká jatka. Doteď mě mrzí, že jsem z něj nepojedl, ale čas to prostě neumožnil. Jinak se ovšem všechno povedlo a i letadlo se podařilo stihnout, i když na poslední chvíli.
Lov kudu za sebe tedy mohu více než doporučit. Pro lovce to může být slušná výzva a za relativně málo peněz nabízí odlov opravdu majestátního zvířete. Rovněž lovci bažící po velkolepé trofeji budou více než spokojeni.
Popis zvířete
Kudu velký, anglicky greater kudu (Tragelaphus strepsiceros) je jedna z největších afrických antilop. Dospělý samec váží 200 až 270 kilogramů a v kohoutku měří obvykle 130 – 150 cm. Největší zaznamenaný jedinec pak vážil 315 kilogramů. Srst má dlouhou, hrubou a její barva se pohybuje od světle hnědé, přes šedou až do rudohnědé. Na bocích má 4 – 12 světlých pruhů a rovněž světlé znaky v obličeji, které se s věkem mění. Dále má bohatou hřívu táhnoucí se podél hrdla a menší na hřbetu. Nejvíce typické jsou pro samce kudu masivní, dvaapůlkrát (výjimečně i třikrát) zakroucené rohy. Ty začínají růst v 6 – 12 měsících a kroutit se začnou až s dosažením dospělosti ve dvou letech. Finálního tvaru a délky kolem 120 centimetrů je pak dosaženo až v 6 letech. Rekord pak byl závratných 187 cm. Samci rohy používají na vzájemné souboje, kdy se přetlačují se zapletenými rohy. Výjimečné se může stát, že se jejich rohy zaklesnou natolik, že se samci nejsou schopni vyplést a uhynou.
Samice jsou výrazně menší a lehčí než samci. Jejich srst má jiné znaky a nemají charakteristický dlouhý vous pod krkem. Rovněž postrádají mohutné rohy, i když i u nich se mohou malé růžky vyvinout.
Způsob života
Samice tvoří malé skupiny o 6 – 10 dospělých s mláďaty. Samci pak žijí obvykle samotářským životem a jen výjimečně tvoří malé skupinky. K samičím skupinám se přidávají obvykle jen v období páření, které v případě JAR probíhá od dubna do května. Samice pak rodí nejčastěji jedno, občas dvě mláďata a březost trvá kolem 240 dnů. Dospělosti samci dosahují ve dvou letech, samice o něco dříve. V zajetí se kudu může dožít i více jak dvaceti let, zatímco ve volné přírodě je to obvykle méně než deset let.
Kudu žije na rozsáhlém území na jihu a východu Afriky. Obývá husté akáciové porosty v rámci skalnatého nebo kopcovitého terénu. Občas se mohou vyskytnout i na pláních s hojností keřů, ale otevřeným prostranstvím se obvykle vyhýbají, z důvodu ochrany před predátory. Kudu totiž nepatří, i přes svou mrštnost k nejrychlejším ani nejvytrvalejším antilopám a na otevřené pláni by tak proti lvům a hyenám neobstál. Když je napaden, snaží se tak spíše pronásledovatele setřást manévrováním v husté vegetaci, ve které je neobyčejně obratný. Během dne jsou kuduové většinou skryti v hustých porostech. Aktivní jsou především brzy ráno a večer, kdy hledají potravu a vodu. Živí se především trávou, listy, výhonky a občas i kořínky a plody.
Kudu má tři poddruhy, které se mírně liší znaky, velikostí a hlavně areálem rozšíření. Na severovýchodě se lze setkat s poddruhem T. s. chora. Poddruh T. s. cottoni obývá relativně malé území v Čadu a Súdánu. Nejpočetnější a nejvíce lovený je pak jižní poddruh T. s. strepsiceros. Pro úplnost dodám, že v rodu kudu existuje i kudu malý, který je však rozšířenější více na severu.
Možnosti lovu
Komerční lov kudu umožňuje v první řadě Jihoafrická republika a pak Botswana, Mosambik, Namibie, Zambie a Zimbabwe. Krom toho zde byl pokus zavléci jej do USA, konkrétně do Nového Mexika. Bohužel pro americké lovce se druh ukázal jako vysoce náchylný k chorobám skotu, nebyl nikdy propuštěn do volné přírody a jeho lov je tam tak možný jen na několika málo farmách.
Lovecká sezóna je značně široká, od června do března. V JAR se pak, stejně jako většina zvířat loví nejvíce mezi červencem a říjnem. V některých zemích stavy kudu sice klesají vlivem pytláctví, ovšem celkově je jejich populace stabilní. V zemích kde je povolen jejich komerční lov jejich počty naopak rostou. Souhrnné množství jedinců je odhadováno na půl milionu a jako málo dotčený taxon tak nepožívají žádné ochrany.
Samotný lov kudu není z nejsnadnějších. Zvíře je to obvykle velice pozorné a opatrné, vybavené excelentním sluchem čichem zrakem a reflexy. Na svojí velikost je také až překvapivě pohyblivé. Pokud vyhodnotí jakýkoliv ruch jako nebezpečí okamžitě mizí ve vegetaci elegantními skoky a pokud na to přijde, dokáže přeskočit i více než dva metry vysoký plot. Díky zbarvení a siluetě se kudu dokáže v buši výborně maskovat a je tak mnohdy těžké ho vůbec zpozorovat pokud je nehybný. Ne nadarmo se mu od lovců dostalo přezdívky gray ghost – šedý duch. Lov taktikou spot&stalk je tak opravdovou výzvou, ale i to jde. Obvykle se ovšem na kudu číhá. Nejlepší čas je ráno nebo večer, když jsou nejaktivnější, ideální místo je pak u zdroje vody, kam se zvířata chodí v této době napít. K tomu se standardně používá úkryt v podobě treestandu nebo blindu. Krom toho lze lovit pomocí aut. Před lidmi se kudu snaží vždy utéci, nejsou útoční.
K jeho lovu je nutné si vyhradit minimálně tři dny, ideálně však více. Obvykle se poplatkově loví na farmách (obdoba našich obor ale nesrovnatelně větší a divočejší) ovšem lze je v omezené míře lovit i ve volné přírodě.
I přes svou velikost ovšem není kudu nějak zvlášť tvrdý na ránu, je dobře čitelný a běžné ráže jako .308 win k jeho bezproblémovému lovu naprosto postačí. V Zimbabwe je pak oficiálně minimální přípustný kalibr 7mm/.270 a úsťová energie větší než 3000J. Svého času jsem byl v JAR svědkem jeho odlovu i ráži .25-06 a to s výborným a okamžitým účinkem. Stran luků je odpovídající síla 60# a více s rozumně těžkým šípem. Použití mechanického typu hrotu není problém.
Velkou výhodou je také samotářský způsob života samců, protože nepozorovaně operovat u skupiny zvířat je samozřejmě výrazně těžší než v případě jednotlivce.
Díky atraktivnímu vzhledu a velikosti je kudu oblíbeným zvířetem poplatkových lovců a ve velké míře se z něj vyrábějí trofeje. Typicky celý shoulder mount, jehož zhotovení a poslání do ČR se však v součtu může cenou blížit ceně samotnému odlovu. Jinak se často vystavují samotné rohy, popřípadě kůže. V neposlední řadě si zaslouží vyzdvihnout jeho chutné maso.
Cena
Cena samotného lovu bez ubytování a dopravy se v Jihoafrické republice pohybuje obvykle od 1000 do 2000 eur dle poskytovatele a až na výjimky je cena fixní bez ohledu na velikost trofeje. Já jsem jej lovil za cenu 1400 eur + 200 eur denní taxa, do které je zahrnuta doprava na místě, jídlo, ubytování a průvodcovské služby. Cena letenky do JAR začíná na 14 000 Kč.
Lovec | Spisovatel | Dobrodruh
bowhunter.cz
tomasprachar.blog.idnes.cz