Existuje pár ráží, které původně vznikly pro revolvery, ale díky svým kvalitám se rychle a s úspěchem začaly používat v puškách – a samozřejmě také na lov. Jednou z nich je známý .44 Remington Magnum.
Konstruktér, lovec a dobrodruh Elmer Keith je otcem náboje .44 Remington Magnum, zkráceně .44 Mag. Jak je známo, provozoval svou oblíbenou zábavu spočívající v překračování povolených tlaků v nábojích. Prostě chtěl zjistit, co se stane. Pro své pokusy si vybral populární náboj .44 Special. Takto stvořil před lety .357 Mag., a to by v tom byl čert, aby se mu to samé nepodařilo s čtyřiačtyřicítkou. Víme, že mu tímto způsobem sem tam vybuchl revolver, ale pokrok si žádá oběti v každém odvětví. Laděním navážek, výběrem vhodné střely a úpravami zbraně nakonec dokázal značně zvýšit lovecký potenciál náboje. Jako ideální střelu pro .44 Mag. použil modifikovaný typ střely SWC (semiwadcutter), známý jako Keith style bullet s váhou 300 grainů. Původně chtěl Keith vytvořit svůj náboj na základě .45 Long Colt, ale nabízené revolvery v té ráži neměly podle jeho mínění dost silnou stěnu, aby mohl „relativně” bezpečně experimentovat s překračováním tlaků. A tak se raději pustil do ráže .44. Nicméně po letech na základě .45 LC vznikl .454 Casull, ale to už je jiný příběh.
PODÍL CLINTA EASTWOODA
S určitým časovým odstupem navázal na Keithovu práci Smith & Wesson ve spolupráci s firmou Winchester. Finální náboj .44 Magnum byl oproti .44 Special prodloužen, aby nehrozila jejich záměna. Nový náboj se na trhu objevil v roce 1956 spolu s revolverem S&W Model 29. Jen o pár měsíců později vrhl Ruger na trh svůj Blackhawk 44. Říká se, že rané vzorky nového náboje se k Billu Rugerovi dostaly skrze loajálního zaměstnance, který je „našel“ na smeťáku, což by vysvětlovalo tak rychlé uvedení na trh. Byla vznesena jistá obvinění, objevila se i nepěkná slova jako průmyslová špionáž, ale kauza postupně vyčpěla. Náboj je stal rychle populárním mezi lovci, ale nejvíce pro jeho rozšíření mezi běžnou střeleckou veřejnost vykonal film Dirty Harry z roku 1971, kde drsný detektiv Harry Callaghan v podání Clinta Eastwooda střílí „zločinnou lůzu“ svým S&W Model 29 s takovou chutí, že se náboj i zbraň všeobecně zpopularizovaly a křivka prodejů vždy vyskočila při každém opakování filmu. Kromě revolverů si náboj našel také velice rychle cestu do pušek, především do pákovek.
DALŠÍ KONKURENCE
Jak jistě tušíte, není .44 Mag. ani zdaleka jediným revolverovým nábojem, který to dotáhl až do pušek. Již drahně let před ním to dokázal nevšedně všestranný náboj .357 Smith & Wesson Magnum. Ten se ve světě s úspěchem používá na lov veškeré střední zvěře, nejčastěji vysoké a všech druhů prasat. Konečně, historicky se s ním lovila i podstatně těžší zvěř, třeba los. V ČR je ovšem v platnosti zákon určující minimální energii střely ve 100 metrech, která činí 1 000 J na srnčí a 1 500 J na ostatní zvěř. Podle (nejenom) mého názoru je to hranice zbytečně vysoká, ale budiž: .357 Mag. jí nedosahuje, takže se u nás nedá použít k lovu. V pákovkách se dále používají původně revolverové náboje .454 Casull, .460 SW, .500 SW a další s žádanou energií – ale to je spíše okrajová záležitost. Na poli dlouhých lovných zbraní dominuje .44 Magnum. Náboj .44 Mag. přirozeně vykazuje slušnou přesnost, ale jako většina podobných nábojů s těžkou střelou velkého průměru trpí na výraznější balistickou křivku a ztrátu energie na větší vzdálenosti. Z toho důvodu se za horní hranici optimální lovecké vzdálenosti považuje 100 m. Do této hranice je balistická křivka akceptovatelná (leč je nutné brát ji v potaz) stejně jako ztráta energie. U pušky se dá s vhodnou střelou a prachem dostat odpovědně i přes 150 m. Náboj tak bude stačit i na běžné myslivecké lovecké vzdálenosti, ale nejlepší službu v našich podmínkách udělá v případě skupinových lovů.
REVOLVEROVÁ KLASIKA
Klasicky stavěný revolverový náboj s okrajem – .44 Mag. – je metricky popsatelný jako 10,9 × 33 mmR. Váha střel se pohybuje mezi 200–340 grainy a diametr je .429. Historicky se k lovu doporučuje střela těžká 300 grn, ale na běžnou zvěř funguje výborně i nejobvyklejší 240 grn. Je to vskutku výkonný náboj, maximální provozní tlak je dle CIP 40 000 psi, jeho maxima se u revolverů pohybují okolo 2 000 J. U pušek s typickou délkou hlavně 18“+ a vhodným prachem z nich jde vymáčknout ještě podstatně více a v obou případech splňují tuzemské limity výkonu k lovu.
“Náboj .357 Magnum nedosahuje zákonné hranice, takže se u nás nedá použít k lovu”
V praxi je náboj s vhodnou střelou schopný spolehlivě a rychle složit všechno ze střední a většinu z těžší zvěře. V minulosti bylo dokonce několik případů úspěšného odlovu slonů – to není úplně nejlepší nápad, ale názorně ukazuje potenciál náboje. Rozhodně stačí na cokoliv, co žije na našem území. Osobně mám zkušenosti s lovem s .44 Mag. z revolveru i pušky při lovu prasat a středních antilop a co do účinku při řádném umístění zásahu jej mohu přirovnat k .308 Win. Z nedostatku informací jsem na svém prvním větším lovu s krátkou zbraní užíval přebitou munici na horní hranici výkonu. Následně jsem ale na zhruba 80kilovém skoleném praseti savanovém testoval, při jaké navážce je ještě zaručen oboustranný průstřel komory s poloplášťovou 240grainovou střelou, a můžu říct, že 600 J (pouhá čtvrtina potenciálu náboje v puškové délce hlavně) to zvládne. Oproti klasickým opakovačkám na plnotučné puškové náboje je pákovka s .44 Mag. pohotovější, s nízkým zpětným rázem, a z této sestavy jde v případě potřeby vykřesat podstatně vyšší kadenci. Navíc, těžká a relativně pomalá střela s větší balistickou křivkou, která nemá tendenci se odrážet, znamená nižší ohrožení pro další lovce.
NA NAŠEM TRHU
Ať chcete nebo ne, .44 Mag u nás není nijak raritním nábojem. Není to zrovna devítka, ale výběr tovární munice je poměrně slušný. Především zde máme tuzemské Sellier & Bellot a brazilské Magtechy svorně osazené 240grn SP (soft point) střelou, za cenu 12,40 Kč/ks. Jejich další společnou vlastností je, že nejsou zrovna vhodné k čemukoliv kromě zábavné střelby na střelnici. Ani zdaleka nedosahují energetického potenciálu náboje a jejich přesnost není zrovna příkladná. O něco lépe jsou na tom náboje American Eagle od Federalu, ale ne o tolik, aby si mohly dovolit cenu 21 Kč/ks. Z běžných ráží za slušnou cenu se jako lovecky vhodné dají označit jen SJSP od firmy Fiocchi. Ty dokážou udat 240grainové střele rychlost těsně pod 400 m/s (7,5“ hlaveň), což není žádný zázrak, ale prase to složí. Cena 14,30 Kč/ks je solidní.Pro opravdu nadupané lovecké náboje si ovšem musíte připlatit. Pro pákové pušky se nejlepší volba na našem trhu skrývá pod skromným názvem LEVERevolution od muničky Hornady. Jedná se o opravdu výkonnou sestavu, která je navíc osazena speciální střelou s aerodynamickou plastovou špičkou. Ta má samozřejmě lepší balistické vlastnosti oproti obvyklému tupému provedení revolverových střel. Důvod, proč se v pákovkách s klasickou nábojovou schránkou špičaté střely nepoužívají, spočívá v tom, že vlivem zpětného rázu se náboje v zásobníku pohybují, ráz jejich řadou v podstatě projede. Může se pak stát, že špička střely narazí do zápalky náboje před sebou, a to takovou silou, že ji odpálí, což vede k destrukci zbraně a potencionálně k zranění střelce. Střela LEVERevolution tento problém obchází osazením plastovou špičkou, která je příliš měkká na to, aby dokázala odpálit zápalku před sebou. Pod špičkou se nachází vyladěná střela typu JHP (jacketed hollow point), jež si bez problémů poradí s veškerou tuzemskou zvěří. Máme zde tedy velký výkon, ve své kategorii výbornou balistiku a optimální ranivost. Za to si ovšem nechá Hornady dobře zaplatit. Jeden náboj tak přijde na 40 Kč. Pokud nechcete balistickou špičku, je výbornou alternativou XTP rovněž od Hornady. Jedná se o hollow point střelu, která se optimálně otevře i při nižších rychlostech a současně nemá tendenci k fragmentaci; seženete ji za cenu 38 Kč/ks.
UDělej SI SÁM…
Podstatně lepší alternativa k tovární munici je ovšem přebíjení. Při použití vhodného prachu vůči délce hlavně dokážeme podstatně zvýšit úsťovou energii. Dále dosáhneme podstatně nižší ceny nábojů a celkového sladění zbraně a náboje k optimu. Na trhu je slušný výběr lovecky užitelných střel. Kromě Hornady dělá výborné střely firma Nosler a Sierra. K lovu tužší zvěře se dají s úspěchem použít i střely typu SWC od slovenského výrobce Ares. Jedná se o střely z tvrdší slitiny olova potažené plastem, jež zvládnou rychlosti do 420 m/s, aniž by se strhly v drážkách hlavně. Mazáci si mohou odlévat vlastní střely, nejlépe právě SWC Keith style .300 grn z vhodně legovaného olova.
Z AUTOROVA LISU
Přebíjím náboje .44 Mag. v několika variantách do revolveru. Z delší hlavně pušky bych vytáhl větší výkon, ale zase nejsem omezen maximální délkou náboje (jen délkou válce), takže mohu zvětšit spalovací prostor mělčím usazením střely a dosáhnout vyššího výkonu bez překročení maximálního tlaku. Pro lov používám střely Hornady XTP s váhou 240 grn. Ze 7,5″ dlouhé hlavně je dokáže 22 grn prachu Lovex D037 vymáčknout silou 2 030 J! Cena střel je 10,60 Kč/ks. Na střelnici používám ty nejlevnější střely na trhu – poměděné RN z Topstřely.cz. Takový náboj lze přebít již za směšných 4,60 Kč. Poslední typ mnou přebíjeného náboje je speciál na tužší africkou zvěř. Jedná se o poplastované střely Ares FN s váhou 300 grn, které stojí 5,20 Kč/ks.
Lovec | Spisovatel | Dobrodruh
bowhunter.cz
tomasprachar.blog.idnes.cz