Lov pštrosa je v Africe zcela běžnou záležitostí, stejně jako jeho hospodářský chov a to v posledních letech i u nás. Podívejme se proto blíže na tohoto zajímavého opeřence a na to, co jeho lov obnáší.
Něco málo o pštrosovi
Pštros dvouprstý je největší žijící zástupce ptačí říše, obývající rozsáhlá území v Africe. Krom něho na kontinentě žije ještě pštros somálský, který obývá země afrického rohu. Od podstatně početnějšího dvouprstého příbuzného se vzhledově liší jiným odstínem kůže, lehce rozdílnými znaky opeření a také některými prvky chování. My se však budeme věnovat lovecky atraktivnějšímu dvouprstému. Existuje pět poddruhů, leč odlišností mezi nimi na první pohled moc nenajdeme. Areál rozšíření je především v jižní Africe a dále pak v pásu táhnoucí se přes celý kontinent od Mauritánie až k Súdánu a dále na jih k Tanzanii. Nejedná se o nikterak ohrožené zvíře, jeho stavy jsou početné a stabilní.
Pštros je charakteristický svým zjevem s dlouhým krkem permanentně naštvaným výrazem a a silnými dolními končetinami. Z blízka to není právě elegantní tvor, působí spíše jako něco z jiného světa, což je ještě umocněno jeho „mechanickým“ způsobem pohybu.
Pštrosi váží 90-130 kg, zcela výjimečně i kolem 150 kg a mohou dorůst až 2,7 metrů na výšku. Peří je u samců černé s bílými znaky. Samice jsou v průměru o něco menší než samci a jejich peří je standardně šedohnedé. Odstín se může lišit od relativně světlé po tmavou. Pro svou velikost se pštros musel vzdát možnosti létat, ale zase se z něho stal mimořádný běžec na střední tratě. Při běhu dokáže překročit rychlost 70 km/h a šedesátkou je schopen běžet i několik kilometrů, což je v přímém kontrastu s jinými obyvateli africké přírody, kteří jsou především sprinteři na velice krátké tratě.
Kvůli obraně před predátory se u něj vyvinul výborný zrak, který v kombinaci s mimořádně pohyblivým krkem a výšce hodně přes dva metry zajišťuje, výborný přehled o okolí a není tak snadné se k němu nepozorovaně přiblížit. Rovněž sluch je u nich velmi dobrý.
Pštros je všežravec. Hlavní složkou jeho potravy jsou především nízko rostoucí rostliny a to mnohdy včetně kořenů. Samozřejmě nepohrdne ani různými plody, nebo zrním všeho druhu, které lze s úspěchem použít jako návnadu. Jídelníček si zpestřuje živočišnou složkou především v podobě hmyzu a larev, výjimečně i drobnými plazi, hlodavci a ptáčaty. Známé specifikum je u pštrosů polykání kamínků, které mu usnadňují trávení převážně rostlinné potravy. Důležitý je pro pštrosa pravidelný přísun vody, bez které dlouho nevydrží.
V přírodě se pštrosi sdružují ve skupinách o 5-20 jedincích a dodržují přísnou hierarchii. Jedná se o kočovné zvíře, které nezůstává dlouho na jednom místě a po velkou část dne je v pohybu. V divočině údajně nachodí i 40 km denně. Pštros se může dožít mimořádně až 70 let a plodný je až do třiceti, což je zcela mimořádné. Rekordní je také rychlost růstu. V devíti měsících již váží přes 80 kg. Pohlavně dospívá mezi třetím a čtvrtým rokem života, samice pak o něco dříve než samci. Doba páření je odvislá od regionu, v Namibii je to kupříkladu od září do konce února. V tomto období se skupiny rozdělují podle pohlaví, načež se po několika dnech opět spojí a začínají komplikované námluvy a hnízdění. V jeho průběhu samice snáší celkově až dvacet vajec. Kvůli predátorům ovšem pštrosi přijdou o velkou část vajec a mláďat.
Hlavu do písku nestrká
Díky svému specifickému, až bizarnímu vzezření a chování existuje kolem pštrosa řada příběhů a pověr. Tou asi nejznámější je, že tváří v tvář nebezpečí strká hlavu do písku. Je to ale jenom pověra. Z větší vzdálenosti v průběhu krmení se může na okamžik zdát, že má pták hlavu strčenou do země, ale to je tak vše.
Ve skutečnosti občas dovedou být i značně agresivní a teritoriální, obzvláště samci. Útočí klováním a hlavně kopy silných nohou opatřených drápy, což může mít i fatální následky. Opravdu existují případy, kdy pštros napadl a zabil člověka, ale je to spíše vzácné. Pštrosi v přírodě většinou volí útěk pokud zahlédnou člověka nebo jiného predátora. Občas se také mohou pokusit skrýt tak, že se těsně přitisknou k zemi včetně hlavy a krku. Chvějící se horký vzduch nad černými pery dokáže rozmazat kontury těla a ještě více zlepšit úroveň maskování.
Lov pštrosa
Pokud jde o samotný lov, tak ve své základní formě nejde o nic složitého, ale ve volnosti je trochu o štěstí si na ně někde počíhat, protože jsou většinu času v pohybu. V rámci farem je jde ale nalákat na návnadu v podobě zrní. Nejproduktivnější je lov na pláních, kdy jde pštrosa snadno lokalizovat již z velké vzdálenosti. To samozřejmě trochu znesnadňuje přiblížení ale pštrosi si i v případě prozrazení drží distanc obvykle pod 300 metrů, což není pro zkušeného lovce žádný problém. Oblíbený je také lov z auta, což je trochu nesportovní, ale zvyšuje to produktivitu lovu. Poněkud těžší je to s lukem. Zvíře má velice dobré pozorovací schopnosti a není tak snadné se k němu připlížit na standardní dostřel. Jde to, ale většinou se zde uplatňuje číhání než šoulání.
Hlavní technický problém při lovu pštrosa je správné umístění zásahu. Hlava je kvůli své velikosti a pohyblivost tuze špatný cíl. Zbývá tedy tělo, ale to je v podstatě velká koule peří. Najít v ní vitální zonu není nejsnadnější. Na fotografii z bočního pohledu je vyznačena poloha srdce. V lovecké praxi je ale pták vůči lovci obvykle různě natočený a načechraný, což značně komplikuje řádné umístění zásahu. Pokud to situace umožňuje lze doporučit střelbu ze předu, kde je to jasnější.
Pštros není moc tvrdý na ránu. Stran palných zbraní se dá použít jakákoliv běžná ráže. Sám jsem k mému prvnímu lovu použil těžkou pomalou .44 Mag a později rychlou lehkou .25-06, obojí s přesvědčivým účinkem. Lov lukem je trochu záludnější. Mechanické lovecké hroty v závislosti na konstrukci se nemusí otevírat optimálně, pokud se jim postaví do cesty postaví tlustá vrstva peří před samotným průnikem do těla. Na místě je tak používat fixní hroty. Co se týče síly, tak postačí něco kolem 60 lbs.
Ve chvíli, kdy se přibližujeme k tělu skoleného zvířete je na místě opatrnost. Pokud je stále naživu, tak bude klovat a kopat i když je na zemi. Zvláště kopnutí je nebezpečné. Pštros má mimořádně silné nohy opatřené drápy a při dobře umístěném kopu by dokázal lovce vážně poranit. V takovém případě se vyplatí neriskovat a opeřence zbavit z bezpečné vzdálenosti utrpení zásahem hlavy nebo páteře.
Dále je třeba dát si pozor na správné obeznání zvěře. Jak jsme si řekli, samice jsou v průměru menší než samci a jejich peří je šedohnedé. Odstín se ale může lišit od relativně světlé po tmavou. Na přímém slunci tak může být pro lovce problém určit pohlaví. K poplatkovému lovu se sice preferují samci, ale samice se loví také zcela běžně. Pštrosa lze na většině míst v JAR lovit celoročně.
Pštros jako zdroj… všeho.
Lidé již od dávných dob lovili pštrosi pro maso a peří, které bylo a dodnes je vyhledávaným modním doplňkem. Obchod s peřím dosáhl největšího rozmachu, v devatenáctém století. V tomto období se také začaly zakládat první pštrosí farmy. Nejdříve přirozeně v jižní Africe, později i dále na sever, v USA a v Evropě. Jejich chov zažil po první světové válce propad, ale dnes je opět na slušných číslech. Jejich užití jako hospodářského zvířete je totiž značně výhodné a multifunkční.
Pštros je v první řadě extrémně přizpůsobiví tvor stran klimatu a lze jej kupříkladu chovat v našich zeměpisných šířkách nebo i dále na sever. Nevadí mu ani minusové teploty a jde tak chovat celoročně venku. Proto se chovají poměrně běžně i u nás. Jediné co u nás potřebují, je zastřešený sektor, aby se mohli schovat před deštěm, který nemají rádi. Dále je třeba dodržovat při chovu dodržovat určitou skladbu samců a samic, aby se navzájem dobře snášeli. Pštros se nedá přímo domestikovat, ale lze ho ochočit do té míry, že se s lidmi snese a lze je tak bez větších problémů chovat a množit. Pro chovatele jsou pštrosi velice výhodní i díky přírůstku váhy vůči množství vynaloženého krmiva. Udává se, že na 3.5 kg krmiva se získá 1 kg pštrosa, což je nejvyšší hodnota z běžných hospodářských zvířat.
Použit se dá z pštrosa prakticky všechno. Nejžádanějším produktem je v současné době pštrosí kůže, která je vysoce kvalitní, výjimečně pevná a odolná. Má využití na výrobu oblečení, bot i doplňků. Dále je zde samozřejmě peří, sloužící jako modní doplněk tak i jako výplň. Pštros má také velice chutné, snadno a na mnoho způsobů připravitelné maso. Chuť je podobná hovězímu, ale strukturou se blíží spíše zvěřině. Hlavní devizou pštrosího masa je však jeho dietnost. Je téměř bez tuku a s jednou z nejnižších kalorických hodnot, jakož i obsahu cholesterolu. Vzhledem k současným stravovacím trendům jde tak o žádaný artikl. I pštros vejce jsou o něco dietnější, leč chuťově prakticky totožné s běžným slepičím vejcem. Pštrosí je ale samozřejmě podstatně větší. Může vážit i přes 1,5 kg a obsahově vyvážit až 30 slepičích vajec. Lze jej uchovávat i několik týdnů, ale nevýhodou je, že jak jednou porušíme skořápku, musíme obsah neprodleně zkonzumovat. Skořápka je dosti tvrdá a v praxi se spíše navrtává než rozbíjí. Samice snese 30 – 80 vajec ročně a snáší až 30 let.
Z loveckých deníků
poprvé jsem lovil pštrosa v roce 2018, v rámci většího lovu v jihoafrickém Polokwane. Pštros je tam hojný, levný a maso má velice chutné, takže jsem jej přibral na svůj seznam. Měl jsem k dispozici klasickou opakovačkou v ráži .30-06, ale tenkrát jsem začínal s lovem krátkou zbraní a tak jsem s sebou vzal i svůj revolver Ruger Super Blackhawk ráže .44 Magnum, pokud bych se dostal dostatečně blízko. Chtěl jsem si totiž ověřit vlastnosti přebitých nábojů před tím, než ji použiji na těžší zvěř.
Po snídani jsem byl vysazen u jednoho z blindů, (něco jako přízemní posed ve kterém se dá schovat) s tím, že mě vyzvednou za pár hodin. Vlezl jsem si dovnitř, rozestavil si vše potřebné a čekal. Ač nemám rád lov z blindu pro jeho malou akčnost, tak v tomhle případě se to jeví jako nejlepší způsob jak získat příležitost k lovu z blízka, navíc na treestandy tu nejsou moc stromy. Zrádné bylo však světlo, dopadalo tak, že mi osvěcovalo v střílně tvář. Okénko jsem tedy zacpal pomocí bundy a nechal jsem si jen pár centimetrů velkou škvíru. Tohle je ta hlavní praktická výhoda revolveru oproti luku, člověk nepotřebuje tolik prostoru k natažení nebo vedení střelby, tudíž se snižuje riziko poplašení zvěře. Uplynula jedna, dvě hodiny a před mou střílnou se už vystřídalo pár zvířat, včetně nezvykle dotěrných žiraf, když tu jsem si za cestou všiml skupinky pštrosů. Bohužel místo toho, aby šli ke mě, si na plácku osmdesát metrů ode mě ryli po desítky minut v zemi. Když už jsem plánoval vylézt z blindu a zkusit se přiblížit alespoň na padesát metrů, ze kterých už můžu vést palbu revolverem, se skupinka začala hotovit k odchodu, kromě jednoho samce, který se očividně rozhodl zkusit štěstí za cestou. K jeho smůle to byla moje strana cesty. Dostal se až na zhruba 40-45 metrů ode mě, když jsem z řeči těla vytušil, že se dá také na odchod. Víc jsem nepotřeboval, opřel jsem revolver, zamířil a hromový zvuk ráže 44 magnum protnul africkou buš. Nebohý pták rozpřáhl křídla, přešel cestu a padl k zemi. Patnáct vteřin a bylo po všem. Nu, musím říci, co do konstrukce není pštros zrovna vrchol krásy. Z blízka a bez života je to vážně jenom taková velká, divná, ale naštěstí velice chutná a všestranně využitelná slepice. Každopádně jsem si jeho lov užil a také v praxi úspěšně otestoval nové střelivo.
O rok později si pštrosa do svého seznamu připsal můj kamarád Adam, který se mnou absolvoval další africké dobrodružství. Tentokrát vše proběhlo na otevřených pláních u Vaalwater za použití pušky Remnington 700 v ráži .25-06. Lokalizace pštrosa nebyla těžká, tihle ptáci jsou v takovém prostředí vidět z velké dálky, co by však mohlo být ošemetné bylo přiblížení se na dostřel. Naštěstí adamův exemplář se pohyboval podél říčky, která údolím protékala a mírný svah společně s podrostem poskytoval dostatek krytí, takže jsme se snadno dostali asi na 200 metrů. Adam zapřel pušku o terén a pozoroval cíl. Pštros postával natočený směrem od střelce asi v tříčtvrtečním úhlu, zamířil tedy na střed masy, vystřelil – a minul. Pravděpodobně kulku mírně sebral vítr a prolétla peřím po boku ptáka. Ten se lekl a popoběhl asi padesát metrů dál, kde se zastavil a koukal co se stalo – naneštěstí pro něj, bokem k nám. Teď byl obrys těla viděl mnohem lépe. Po rychlém odhadnutí vitální zóny přišel druhý výstřel. Tentokrát šel pštros okamžitě k zemi. Nemařili jsem čas a šli zkontrolovat kořist. Jakmile jsme došli blíž, ukázalo se, že kulka sice škrtla vitální zónu, ale trochu moc vzadu a cestou zřejmě přerazila ptáku kyčle. Pštros totiž seděl v trávě, sice znehybněný, ale ne zneškodněný, a jakmile nás zpozoroval, začal kroutit hlavou a hrozit klovnutím. Adam nechtěl jsem nechat zvíře déle trápit, takže opět nabil pušku, když v tom mu místní průvodce, který nás doprovázel, podal svoji S&W MP9 ráže 9mm. Adam pokrčil rameny, hodil pušku na záda a dokonal své smrtící dílo.
Kde a za kolik
Pštros je v Jihoafrické republice běžně lovenou a hojnou zvěří a není problém jejich odlov domluvit s většinou poskytovatelů. Dají se lovit v rámci farem i ve volnosti a to jakoukoliv zbraní nebo taktikou. Cena za samotný odlov se pohybuje v závislosti na poskytovateli obvykle od 250 do 500 EUR. Osobně mám zkušenost a mohu doporučit obrovskou loveckou farmu Tawni Safari nedaleko města Polokwane v provincii Limpopo, kde mají na téměř 1000 hektarech kromě pštrosů i obrovské množství další zvěře od antilop až po hrochy. Celkem 25 druhů lovitelné zvěře.
Další zemí, kde lze pštrosa běžně a bez problémů lovit je Namibie, která je ale v průměru o něco dražší než JAR.
Použité zbraně:
Revolver Ruger Super Blackhawk ráže .44 Magnum. Přebitý náboj, střela SP 240 grn Sellier & Bellot. Prach Vesuvit 37.1 21grn, OAL 44,6mm, energie na ústí cca 1940J
Remington řady 700 v ráži .25-06 Rem. Tovární Hornady 110 grn ELD-X
Lovec | Spisovatel | Dobrodruh
bowhunter.cz
tomasprachar.blog.idnes.cz