V současné době není zdánlivě problém koupit si jakýkoliv nůž dle našeho vkusu a potřeb. Jediný nůž pro který to neplatí je ten, který si vyrobíme sami vlastníma rukama.
Dnešní trh s loveckými noži je nevýslovně obrovský. Existuje nepřeberné množství variant, tvarů materiálů a typů nožů ve všech cenových relacích. Alternativou k sériově vyráběné produkci je pak zakázková výroba. Takové nože bývají v průměru podstatně dražší, ale za svoje peníze získává zákazník unikát, zhusta uzpůsobený přesně jeho potřebám. Mohlo by se tak zdát, že veškerá poptávka musí být uspokojena, leč není tomu tak. Určitá sorta lidí si raději nůž vyrobí vlastními silami.
V první řadě se jedná o kutily, kteří prostě si prostě rádi něco vyrobí a nůž je jedna z těch vděčnějších věcí na výrobu. Pro jiné je to zase možnost, jak si vyrobit unikátní nůž, přesně uzpůsoben jeho vkusu a potřebám a současně nezrujnovat domácí rozpočet zakázkovou výrobou u nožíře. Poměrně dost lidí si taky upravuje již hotové nože, třeba tím, že vymění střenky a podobně.
Ať už je naše motivace jakákoliv tak vyrobit si nůž je velice záživný podnik. Pokud máme dostatek času, šikovnosti, zkušeností a navrch dobře vybavenou dílnu, tak můžeme nůž vyrobit od A do Z, ale existují i jednodušší cesty. Kupříkladu lze koupit hotovou čepel, což taky většina lidí dělá, vyrobit si k ní rukojeť a pochvu a pak co celé sesadit dohromady. Všechny potřebné komponenty se dají bez problémů koupit. Existují na specializované obchody. Známý je kupříkladu internetový obchod Jatagan. Vlastní proces výroby pak zvládne s trochou trpělivosti a běžným ručním nářadím každý, alespoň trochu zručný člověk.
Je třeba dodat, že je nad možnostmi článku podat vyčerpávající popis každého výrobního postupu, spíše jen předvést dostupné možnosti. Konkrétní návody však není problém dohledat v literatuře, jakož i a na internetu.
Stavíme si nůž
Ještě než se pustíme do samotné stavby, je třeba si ujasnit co od nože chceme. Jestli je to prostě něco pro radost, nebo jestli od nože chceme nějaké specifické vlastnosti. Dále existuje několik způsobů jak se k výrobě nože postavit. Nejsnadnější a nejčastější, je si koupit hotovou čepel dle našeho vkusu a potřeb a tu pak opatřit rukojetí a pochvou, jejichž výroba je v našich rukách, stejně jako finální sesazení. Pro většinu zájemců to bude jasná volba, ale pokročilejší kutilové s dobře vybavenou dílnou se samozřejmě můžou pustit i do vlastní čepele. Tu lze vykovat svépomocí. Na to ale potřebujeme kovárnu a spoustu zkušeností. Alternativou je zakoupit si plát nožířské oceli, ze kterého lze nůž vybrousit do tvaru a následně kalit a popouštět pro získání optimální tvrdosti a houževnatosti.
Pokud chceme něco opravdu exkluzivního, tak si můžeme zkusit vyštípat čepel z obsidiánu nebo pazourku, ale stejně jako u výše zmíněných možností se jedná o dosti náročný podnik.
Čepel
Při výběru čepele si nejprve zvolíme materiál. Klasická uhlíková ocel skvěle drží ostří a dobře se brousí, ale vyžaduje určitou údržbu abychom se vyhnuli korozi. Pro naší deštivou kotlinu je o něco vhodnější nerezová ocel. Takový použitelný základ je známá 440ka, na druhou stranu, když už se děláme s vlastním nožem, tak si zaslouží něco kvalitnějšího. Dobrou volbou je kupříkladu Sandvik 12C27, ale slušných ocelí, ať už nerezových, či uhlíkových je na trhu celá paleta, jen je na místě si před koupí ověřit vlastnosti. Osobně mám dobré zkušenosti s výrobci Mora, Lauri a Polar, které se u nás dají běžně sehnat. Designovou specialitou jsou pak damaškové čepele, leč jsou podstatně dražší.
Dále si vybereme typ čepele a její délku. Volba je to značně individuální, ale pro lovecké užití většina uživatelů sáhne po 10-15 cm dlouhé čepeli. Nejčastější a nejoblíbenější provedení na univerzální použití jsou bezesporu tvary drop point, clip point a staight. Pro stahování pak připadají v úvahu tvary Nessmuk a Gut hook s párákem.
Dále máme na výběr mezi klasickým nožem s trnem, který se fixuje do dutiny rukojeti, nebo provedení čepele Full tang, která současně tvoří rám rukojeti, na kterou se ze stran přichycují střenky. Z praktického hlediska je full tang o něco těžší, ale podstatně odolnější proti vylomení z rukojeti. Limituje to však možná provedení rukojeti.
Pochva
Ačkoliv se můžeme setkat s pouzdry z mnoha různých materiálů, tak v případě vlastnoručně zhotoveného nože se v drtivé většině používají jen dva: kůže nebo kydex a jeho obdoby. Po kůži přirozeně sáhnou tradicionalisti. Jedná se o krásný materiál, který v závislosti na jeho kvalitě dokáže být i značně odolný, ačkoliv dvakrát nemusí vlhkost a vyžaduje určitou údržbu voskem nebo olejem. Není problém sehnat vhodný materiál. Pro naše potřeby bude nejlepší hovězina. Tlustší materiál je vhodnější, ale zase se s ním hůře pracuje. Jako minimum lze použít 2mm, lépe však o něco tlustší. Množství střihů na různé tvary nožů lze bez problémů dohledat na inernetu. Výroba koženého pouzdra není nějak složitá, ale vyžaduje dostatek trpělivosti a vhodné nástroje. Šití kůže vyžaduje určitou porci síly a zkušeností, ale není to raketová věda. Navíc práce s tímto ušlechtilým materiálem si nejeden kutil užívá, takže není důvod to alespoň nezkusit. S trochou praxe se lze dostat i k složitějšímu zdobení, jako kupříkladu vyřezávání monogramů a jiné personifikace.
Kydex a jeho alternativy je materiál, který na druhou stranu ocení především prakticky smýšlející zájemci a pokud nutně netoužíme po tradiční vzhledu je to zdaleka nejvhodnější materiál k takovému účelu. Je velice odolný a houževnatý. Nemění své vlastnosti v závislosti na vlhkosti a výborně fixuje nůž na svém místě. Není potřeba řemínků, protože je nůž v pochvě jištěn samosvorem. Jako alternativu k špatně dostupnému kydexu lze použít materiály Holstex nebo Boltaron, jejichž vlastnosti a zpracování je v podstatě totožné. Na trhu jsou různé barvy a tloušťky. Pro naše potřeby bude nejlepší sáhnout po tloušťce 2mm. Výroba pouzdra je geniálně jednoduchá. Materiál se jednoduše nahřeje na teplotu 160-200°C v běžné troubě nebo horkovzdušnou pistolí a následně přitiskne a dotvaruje přesně na konkrétní nůž. Jednotlivé volné části lze lepit nebo svařovat, ale nejjednodušší a preferovanou metodou je spojování pomocí dutých nýtů, které jsou pevné a praktické. K přichycení na opasek, či k jiné výstroji lze zakoupit speciální klipy různých konstrukcí, nebo je možné vytvořit průvlak z menšího kusu kydexu.
Rukojeť
Součást nože, na které se můžeme opravdu vyřádit, je rukojeť. Jako materiál můžeme použít prakticky cokoliv. Tradičním materiálem je však samozřejmě dřevo.
Pokud si dáme práci se stabilizací, tak můžeme použít i popraskané, nádorové, nebo všelijak poškozené dřevo, které po náležitém zpracování může získat velice líbivý vzhled. Samozřejmě můžeme použít i čerstvý přířez, zvláště kořeny jsou k tomu velice vhodné, jen je třeba takový materiál nechat před vlastním zpracováním náležitě vyschnout. Na druhou stranu nejsme při výběru závislí jen na tom co dům a les dá. Dnes není problém sehnat přířez o velikosti přesně na výrobu rukojeti i z exotických dřevin, jako je eben nebo snakewood. Pro naše vlhké prostředí je velice vhodné dřevo finské břízy, ironwoodu nebo olivy, které vynikají svou odolností a stálostí. S exotickým dřevem se poněkud hůře pracuje, speciálně wenge nebo eben v mnohém připomíná spíše práci s rohovinou, odměnou nám však bude velice atraktivní vzhled a vysoká odolnost takové rukojeti.
V našich končinách je u tradičně smýšlejících lovců v oblibě rukojeť z parohu. Ta se dá samozřejmě koupit, ale takto si můžeme zhotovit rukojeť z toho NAŠEHO jelena, a nůž se tak stává i líbivou vzpomínkou na máš lov. Popřípadě lze takto použít nalezené shozy. Taková rukojeť nikdy nebude perfektně anatomická, chceme li zachovat vnější strukturu parohu, ale lze to obejít volbou vhodného řezu. Je třeba počítat s tím, že při zpracování parohu dochází k uvolňování jemného prachu, který neradno vdechovat, takže je na místě použít masku. Při řezání je třeba trpělivost. Paroh je totiž výjimečně pevný, ale může prasknout při zpracování.
Na menší nože lze rovněž použit špičáky z divočáka, ale je třeba smířit se s tím, že anatomicky to nebude kdoví jaká výhra. Druhou věcí je fakt, že zuby a je jedno z čeho, jsou poměrně křehké, takže řezání a vrtání musí být prováděno s citem a následně je třeba všechny dutiny vyplnit epoxidem, jako prevence proti prasknutí. Podobné vlastnosti při zpracování má rohovina nebo kosti. Zájemci o slonovinu pak díky zákonům EU musí vzít za vděk náhradu v podobě elforynu.
Moderněji smýšlející lovci můžou přírodní materiály přeskočit a použít něco praktičtějšího. Velké oblibě se těší micarta. Jedná se o druh laminátu, kombinující nejčastěji vrstvy tkaniny s epoxidovou pryskyřicí. Je to mimořádně houževnatý a odolný materiál, výjimečně vhodný na výrobu rukojetí a střenek. Krom odolnosti vyniká i texturou, v ruce neklouže a je příjemná na úchop. Zpracovává se podobně jako dřevo, ovšem díky houževnatosti je to zdlouhavější proces. Na druhou stranu ovšem nehrozí popraskání materiálu.
Micartu lze koupit již hotovou v různých vzorech, popřípadě si ji vyrobit svépomocí. Zjednodušeně řečeno to vypadá tak, že si nastříháme vrstvy běžné tkaniny, třeba ze starých triček. Použitím různých textur, barev a jejich skladby docílíme různého designu. Následně si připravíme epoxid. Tkanina jím stědře potřeme a přidáme další vrstvu, což opakujeme, dokud nedosáhneme kýžené tloušťky. Poté se výsledek našeho snažení vloží mezi dvě desky, stáhne pomocí svěrek a nechá zaschnout. Výsledkem je monolit, který dále zpracováváme. Takto získaná micarta nedosahuje kvalit té průmyslové, ale je normálně použitelná, navíc máme svobodu ve vytváření vlastních barevných kombinací a struktury.
Další oblíbený syntetický materiál je G10, který je velmi podobný micartě, ale místo tkaniny je použita vrstva skelných vláken. Domácí výroba je podstatně těžší, spíše se kupuje hotová. Obecně nemá tak líbivý vzhled a příjemnou texturu jako micarta, ale je o něco málo odolnější. Opracování je pak podobné. V obou případech je nutné použít masku jako prevence proti vdechnutí jemného prachu, ideálně i odsávání, k čemuž lze improvizovaně použít vysavač.
Lze zakoupit i další syntetické materiály. Kupříkladu Kirinite, corian nebo akrylát. Jde o homogenní, velice pevné a odolné materiály, vhodné na výrobu rukojetí. Zpracovávají se podobně jako dřevo a lze je zakoupit v množství barevných provedení, od prosté a elegantní černé, až po mnohobarevné reflexní kreace.
Co se tvaru rukojeti týče, zde je na místě držet se toho, s čím máme dobrou zkušenost. Někdo dává přednost elegantním, jednoduchým tvarům, jiný upřednostní výrazná anatomická vybrání pro prsty a mohutnou záštitu. To je čistě individuální volba.
Lovec | Spisovatel | Dobrodruh
bowhunter.cz
tomasprachar.blog.idnes.cz