Jelen sika, vítaná náhrada, nebo hrozba?
Jelen sika sice nepatří mezi naší původní zvěř, ale v průběhu minulého století se u nás zabydlel natolik, že se z něj stala běžná a lovecky vděčná zvěř.
Jelen sika má u nás poněkud kontroverzní postavení. Dle názoru části odborné veřejnosti je to uměle importovaná hrozba pro původního jelena evropského,jakož i ničitel mladých stromků, které likviduje okusem. Na straně druhé se dle jiných jedná o vítanou náhradu za „nedostatkového“ jelena evropského. Ať tak, či onak. Sika tu s námi již s největší pravděpodobností zůstane i v budoucnu a je tedy na místě podívat se na možnosti jelo lovu i na něj osobně trochu blíže.
Popis siky
Jelen sika (Cervus nippon) je druh jelena, jehož původní domovinou je Asie. Rozlišujeme 14 poddruhů, ale my se zaměříme hlavně na siku Dybowského a japonského, kteří se zabydleli i u nás, ačkoliv se jedná o nepůvodní zvěř.
Dospělý samec siky podstatně menší, než původní evropák. Ten může vážit až 250 kg, zatímco sika Dibowského, který je největším poddruhem, dosahuje váhy obvykle 100-140 kg. Rekord pak byl 170kg. Na výšku má do 120 cm v kohoutku a do 180 cm na délku. Sika japonský je ještě menší, obvykle do 80 kg.
Specifikou siky je zbarvení a vzor srsti. Letní zbarvení je pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami, v mnohém připomínající dančí zvěř. Zimní srst je delší a hrubá, ve zbarvení šedohnědém až čokoládově hnědém, s nevýraznými skvrnami. Dalším rozdílem od jelena evropského je mnohem kratší a poměrně vyšší hlava. Menší jsou i ušní boltce. Ocas naopak delší. Paroží se shazuje a dorůstá ve stejném cyklu a opět je přítomno jen u samců. Další specialitou je zvukový projev, připomínající hvízdání. V období říje je hvizd táhlý, trvá kolem čtyř vteřin a postupně zesiluje a na konci přejde v zachrčení. Slyšitelný je z velké dálky. V případě úleku sika také vydává jakési zapísknutí, které má varovat ostatní členy skupiny.
Sika v našem prostředí dává přednost světlým listnatým lesům a a otevřeným prostranstvím polí a luk. Živí se trávou, bylinami, semeny či listy. V lese škodí olupováním kůry mladých stromků, ale ne tolik jako původní jelen. Mohou však značně škodit okusem mladých stromků ve stejné míře, jako srnčí zvěř.
Sociální struktura je postavena na rodinných skupinkách, jež tvoří nejčastěji jeden samec a několik laní s mladými. Ne více než deset zvířat. Je do určité míry teritoriální a hájí si území od dvou do deseti hektarů rozlohy. Pouze v období říje se zvěř sdružuje do větších stád. Ta probíhá od září do října. Mezi samci dochází k tvrdým soubojům, které kvůli specifikům paroží může končit vážným zraněním. Laň je březí 30-32 týdnů a v květnu nebo červnu rodí jedno, vzácněji dvě mláďata. Ty dospívají ve druhém roce života a mohou se dožít až dvaceti let.
Trofejně na evropáka nemá
Paroží bývá méně bohaté než u jelena evropského. Standardně nemá více než 4 výsady, což z něj celkově dělá ne více než osmeráka. Navíc je paroží jednodušší, ačkoliv podobně rozložité. Navzdory tomu je i sika předmětem trofejového lovu a trofeje se běžně na výstavách poměřují dle normovaných pravidel. Sika paroží shazuje později než jelen lesní, obvykle v květnu nebo v červnu, a nové vytlouká v září.
Kromě trofeje v podobě paroží je vítaným bonusem vysoce kvalitní a atraktivně vzorovaná letní kožešina. V neposlední řadě poskytuje sika lahodnou divočinu. Nejlepší je z mladších kusů do 50 kg. U těžších a starších jedinců je maso více houževnaté a sušší. Maso je velice hodnotné s nízkým procentem tuku a s typickou vůní. V mnohém se neliší od masa našeho původního jelena a tak lze najít bezpočet výborných a tradičních receptů.
Sika v Čechách
Jelen sika japonský a později i sika dibowského, se začaly na naše území importovat koncem devatenáctého století za účelem chovu a lovu v oborách. Ze začátku se jednalo o relativně malá stáda na Plzeňsku a v středních Čechách, ale postupně se k chovu tohoto tehdy exotického zvířete přidávaly další obory. Jednalo se totiž svého času o tak trochu modní záležitost. První úniky jedinců do volné přírody tak byli jen otázkou času. V průběhu třicátých a čtyřicátých let se díky poškozenému oplocení a zrušením několika obor do volnosti dostalo nezanedbatelné množství jedinců, kteří se díky své houževnatosti a nenáročnosti na potravu ukázali jako více než schopní přežít a prosperovat i v naší krajině. Od padesátých let pak docházelo k celkem rapidnímu zvyšování populace, která si zvykla brát útokem mladé dřeviny které poškozuje okusem a do určité míry vytlačovat původního jelena evropského. Zvláště západní Čechy jsou touto zvěří značně zasaženy a současné stavy se odhadují na 9 000 jedinců, což je více, než by podle mnohých bylo vhodné. Reakce na tento stav byla poněkud pozvolnější a nejednotnější, než by bylo vhodné, ale v posledních letech se začalo o problému více mluvit a vymýšlet adekvátní řešení. Existovala i myšlenka na úplné vyhlazení tuzemské populace jelenů sika, jakožto nepůvodního druhu. To však bylo z množství důvodů odmítnuto a spíše se přistupuje k intenzivnějšímu redukčnímu odstřelu. Přítomnost siky s sebou nese ještě jednu plíživou hrozbu a tou je nežádoucí křížení.
Hybridizace a její dopady
Jedním z nebezpečí plynoucí z rozšíření jelena siky na našem území, je prokázaná možnost křížení s jelenem evropským. Toto riziko bylo ČMMJ v minulosti poněkud přehlíženo, protože pro mnoho mysliveckých sdružení byla sika vítanou náhradou za mnohde chybějícího jelena evropského. Navíc se vedly pochyby, zdali je křížení v našich podmínkách vůbec možné, mimo jiné pro to, že siky se vůči původním jelenům chovají spíše nepřátelsky. Dnes ale již víme, že je to nejen možné, ale že k tomu i s jistotou v nezanedbatelné míře dochází. Kříženec v první generaci obvykle na první pohled vypadá jako jelen evropský, akorát je menší. Po bližším ohledání uloveného kusu je pak možné najít drobné nestandardní znaky. Zkušený hospodář také dokáže usvědčit křížence po sluchu. Jelen evropský a jelen sika mají dosti rozdílný zvukový projev a u troubícího hybrida se tak vyskytuje lehká disharmonie. Problémem ovšem nejsou ani tak první generace kříženců, jako spíše ta druhá. Kříženci jsou totiž plodní a zatímco první generaci jde ještě identifikovat na základě pozorování či ohledání, tak s druhou generací už je to o dost těžší a s jistotou lze věřit jen genetickým testům. Siky a kříženci se zdají jako o něco úspěšnější v přirozeném výběru, než původní jelen evropský, což mu může být v dlouhodobém horizontu na našem území osudné. Příkladem nám může být Irsko, kde je tamní populace jelenů již prakticky kompletně složena z kříženců. Otázkou je, nakolik to v praxi vadí, protože jak jsme si řekli, rozdíly v druhé generaci prakticky nejsou, ale bude nutné se k tomuto do budoucna nějak postavit.
Lovíme siku
Sika je poněkud komplikovanější na lov, ale obecně je možné říci, že se k tomu dají použít stejné metody jako u srnčí zvěře. Na volných prostranstvích jako jsou pole nebo louky má sika tendenci bez zastavení pokračovat do středu, co nejdál od míst, kde by se mohlo skrývat nebezpečí. Dále je těžké přistihnout siku stojící v klidu, což komplikuje jak zamíření z úkrytu, tak možnost šoulání, které je sice možné, ale krajně obtížné a v praxi neproduktivní. Tato zvěř je navíc značně pozorná, opatrná, inteligentní. Při sebemenším podezření utíká a jako jedna z mála má tendenci kontrolovat vrchní patra vegetace, což ztěžuje používání otevřených posedů. Nejproduktivnější tedy je krytý posed v kombinaci s vybavením a uměním střelby na delší vzdálenosti. Vodící laň si pak zpravidla pamatuje místo nástřelu a dlouhou dobu se mu vyhýbá. Zkušený lovec také může k lovu užít umění vábení, ale to je již značně specifická disciplína na samostatný článek. Co však lze na siku v pohybu poměrně spolehlivě použít je hvízdnutí. Zvěř na něj reaguje krátkým zastavením, které umožňuje pohotovému střelci rychlý výstřel.
Siky jsou na svou velikost trochu tvrdší na ránu, ale běžné lovecké ráže od diametru .25 a výše si s nimi bez problému poradí. Doporučeny jsou pevnější provedení střel. U luků při dobrém zásahu stačí 55lbs, fixní i mechanické hroty rozumných velikostí. Vitální zona je proporčně a umístěním standardní, popřípadě se střílí na hlavu, což s sebou sice přináší výhodu, že nedojde k poškození zvěřiny, ale je to náročnější na správné umístění zásahu.
Jelen sika japonský se nově loví od 1,7 do 31,1. Laň od 1,8 do 31,1 a zvěř do dvou let věku je lovena celoročně.
Z loveckých deníků
Osobně jsem lovil siku jen dvakrát a v obou případech se jednalo o průběrný odstřel na maso, žádné trofejové, nebo dospělé kusy. V prvním případě se jednalo o soukromou lesní honitbu a lov puškou. Nic co by stálo za obsáhlý popis. Majitel honitby a současně můj kamarád potřeboval zredukovat populaci, já si zase chtěl na zimu naplnit mrazák zvěřinou, takže moje přátelská návštěva byla doplněna rychlím hospodářským lovem. Kamarád měl spolehlivě vysledován pohyb místních skupinek jelenů sika a tak jsme šli najisto. 7 hodina ranní nás tak zastihla na okraji lesa, kde jsme schováni za terénní nerovností číhali na skupinu. Ta se o necelou hodinu později opravdu nesměle vyloupla z okraje lesa na rozlehlou pastvinu. Byli jsme od nich ani ne 100m, takže nešlo o žádnou těžkou ránu. Kamarád, vybavený dalekohledem, mě doporučil vhodný kus k odstřelu. Šlo o mladou siku, velikostně přesně na mojí lednici. Na víc jsem nečekal a stiskl spoušť své pušky Ruger American Rifle Predator a ostré štěknutí ráže .308 Win zahnalo stádo na útěk. Po příchodu jsme nalezli siku necelých dvacet metrů od místa, kde byla zasažena bez známek života. Trochu mě zarmoutilo, že zvíře zkolabovalo přesně do hluboké louže na okraji lesíku, ale to se stane. Ještě doplním, že se i přes krátký útěk jednalo o komorový zásah. Jako střela jsem použil Hornady InterLock BTSP o váze 165 grn a rychlosti 2570 ft/s v mé sestavě. Krvácení a poškození zvěřiny standardní.
Druhý lov, který proběhl v jedné oboře na Slovensku nedaleko Žiliny byl trochu zajímavější, protože jsem si jako loveckou zbraň zvolil luk. Konkrétně Model Junák o síle 60 lbs, od tuzemské firmy Lazecký & Měch. Jako šíp jsem použil 520grn těžký Easton Gamegetter s čínskou kopií mechanických hrotů Rage. Tento lov měl za cíl mimo jiné i praktický test právě těchto hrotů před tím, než je začnu používat i na tužší, větší zvěř. Originál Rage jsou sice skvělé hroty, ale dosti předražené na jednorázové zboží a s jejich dostupností u nás to také není ideální. Primárním cílem však bylo opět doplnění zásob masa s bonusem poněkud záživnějšího procesu, než je lov puškou. Za tímto účelem nepotřebuji trofejového jedince, ježto trofeje stejně nesbírám a tak jsem si opět dohodl odlov (mimo jiné) nadbytečné mladé siky na maso. Vlastní lov však nebyl zdaleka taková výzva jak jsem očekával. Zadařilo se hned napoprvé. Před vlastním lovem jsem se dohodl s hospodářem na žádané kořisti a po nezbytném poučení mě odvedl do hloubi obory, kde měl pro lovce s lukem na jednom stromu instalován treestand na exponovaném místě s návnadou ve formě příkrmu a zanechal mě svému osudu. Raději bych si užil šoulání, což je s lukem daleko větší výzva, ale protentokrát jsem to oželel. Lov z treestandu je v případě luku samozřejmě daleko produktivnější. Navíc jsem ocenil, že mě nikdo „nestojí za zadkem“. Nemusel jsem čekat nějak zvlášť dlouho. Nejdříve mou pozici navštívil jeden kapitální samec, který jistě s radostí skolí některý z trofejových lovců, který oboru navštíví v budoucnu. Já jsem však čekal na něco, co se mě jednak vejde do ledničky a současně nezrujnuje domácí rozpočet. O pár desítek minut později jsem k tomu dostal příležitost, v podobě větší skupiny, obsahující i omladinu. Jeden vhodný kus se vůči mě postavil do ideální pozice ani ne deset metrů ode mě. Velice pomalu a plynule, abych na sebe zvěř neupozornil a nevyplašil, jsem natáhl luk a zamířil. Střelba z treestadu má mnoho výhod, ale vyžaduje to dobré umístění zásahu, které se s úhlem posunuje. Tentokrát však všechno proběhlo hladce. Zvíře jsem zasáhl přesně jak jsem chtěl a zatímco se skupina dala na útěk, tak má kořist byla schopna pouze poskočit a následně téměř okamžitě zhasnout. Masivní ztráta krve, tolik typická pro originální hroty Rage se dostavila i při použití jejich kopie. Šíp siku čistě prostřelil. Následně zbývalo jen kořist odtáhnout do zázemí, pořídit rychlou fotku do sbírky, rozbourat a maso připravit k transportu.
Lovec | Spisovatel | Dobrodruh
bowhunter.cz
tomasprachar.blog.idnes.cz