Lov nebezpečné a supertěžké zvěře se v mnohém lišil a dodnes liší od toho běžného. Taková zvěř je zpravidla velice tvrdá na ránu a je tak těžší zajistit dostatečnou průbojnost, ranivost a zastavovací efekt. Při výborném umístění zásahu lze sice složit jakékoliv zvíře i běžnější ráží a ani v černopraché éře nebylo nezbytně nutné mít dělo, abychom složili slona, problém ovšem nastává v případě střelby na útočící zvěř, což se v tomto odvětví lovu stává. Takový lov navíc probíhal obvykle do 30 metrů a bylo tak třeba zvíře spolehlivě a rychle skolit i při nedokonalém, rychlém zamíření. K tomuto účelu vznikly takzvané stopping rifle – zastavovací pušky, které toho před vynálezem bezdýmého střelného prachu docilovali mimořádně velkým a hmotným projektilem.
Ráže takovýchto zbraní se označují jako bore (v některých případech gaude , ale to nechme stranou). Číslo před bore označuje počet kulí, odlitých z jedné libry olova, o průměru vývrtu hlavně. Čím nižší číslo, tím větší ráže. Dodnes se takto měří brokové ráže. Jako běžné ráže pro lov nejtěžší zvěře se považovaly 10 (19,69mm), 8 (21,21mm) a 6 (23,35mm) bore. Nejtěžší v praxi používanou ráží střílenou z ramene byla 4 bore, která má zrůdných 26,72 mm.
Takové ráže se z dnešního pohledu mohou zdát absurdně velké, ale za jejich vznikem stojí omezení v podobě černého prachu. U bezdýmého prachu se dá dosáhnout větších tlaků, která se projeví v rychlosti střely. Ta pak může být lehká a přitom si stále uchovává dostatek energie promítnuté právě do rychlosti. U černopraché zbraně to ale takhle nefunguje. Jsou zde limity dané maximálním tlakem, takže od určité fáze přidávání dalšího prachu projektil o moc nezrychlí, pokud se tedy bavíme o běžných délkách hlavní. V takové chvíli, pokud potřebujete více energie v projektilu, tak potřebujete více projektilu. Místo rychlosti přidáváte váhu, což s ohledem na téměř výhradně používané olovo znamená zvětšit masu střely.
A že to byl pořádný kus olova. Kule vážila 1750grn a konická 4 bore střela mohla vážit přes 2000grn a dosahovat rychlosti kolem 1300 fps tedy ve výsledku až 7500 ft/lbs. 4 bore je největší a nejsilnější z používaných ráží, ovšem i 6, 8 a 10 bore disponovali dostatkem energie a hlavně zastavovacím účinkem umocněným průměrem střely, aby dokázali spolehlivě a rychle složit jakékoliv suchozemské zvíře.
Vývoj však šel dál a s vynálezem bezdýmého prachu se ráže zmenšovala, zatímco rychlost střely rostla. Dnes se tak lze při lovu nejtěžší zvěře setkat s rážemi typicky .375, .416 nebo .458, které jsou sice podstatně menší co do váhy a rozměrů, ale díky své rychlosti se stran energie svým obřím předkům směle vyrovnají.
Vraťme se však do černopraché historie a podívejme se na používané zbraně. Drtivá většina předovek od jejich vzniku až do dnešních dnů jsou jednoranové, ovšem v odvětví lovů nejtěžší a nebezpečné zvěře se obvykle preferovaly dvojáky. Pušky na jednu ránu jsou sice lehčí a levnější, ale v případě, že se první rána z jakéhokoli důvodu nevydaří a nebo zvíře okamžitě nepadne, tak to v tomto případě může mít pro lovce fatální důsledky. Dvojáky však nabízejí „instantní“ druhý výstřel prostým zmáčknutím druhé spouště. Navíc jsou takové zbraně maximálně spolehlivé, neboť v podstatě obsahují dva nezávislé systémy v jednom balení. Dvojáky se z těchto důvodů a na tyto účely koneckonců preferují dodnes, leč v kombinaci s moderními jednotnými náboji.
Dnes se to nemusí zdát, ale lovci supertěžké zvěře šli vždy s dobou a jakmile se objevila technologická novinka, která nesnižovala spolehlivost lovecké výzbroje, tak ji bez lpění na tradici rychle adoptovali. První prakticky použitelné palné zbraně k lovu supertěžké zvěře byly opatřeny křesadlovým zámkem, který vznikl na začátku sedmnáctého století. Je to podstatně praktičtější systém, oproti předchůdcům, ale má řadu nevýhod, jako velkou prodlevu mezi zmáčknutím spouště a výstřelu, nespolehlivost, zvláště pak ve vlhku a uživatelskou nepřívětivost. Jak se objevil perkusní zámek, který tyto problémy do značné míry řeší, tak se stal mezi lovci těžké zvěře téměř okamžitě standardem. To samé nastalo u jednotného nábojů, který umožnil mimo jiné rychle přebít zbraň a také odstranil problém dvouhlavňových předovek, kdy při výstřelu z první hlavně hrozí, že se vlivem zpětného rázu posune střela v druhé hlavni. To je potenciálně nebezpečné pro zbraň i střelce. Správně by se to mělo po prvním výstřelu zkontrolovat nabijákem, ale na to pochopitelně není čas, když se na vás řítí špatně naložený slon.
Poslední revolucí bylo uvedení prvních bezdýmých prachů, díky kterému se ráže a tedy i zbraně k velké úlevě lovců začaly konečně zmenšovat. A že bylo co slavit. Takový dvoják v ráži 4 bore vážil kolem 10 kg a bylo dobrým zvykem, používat k jeho přepravě nosiče, od kterého jej lovec přebíral až těsně před výstřelem.
Mohlo by se zdát, že s nástupem bezdýmého prachu skončí enormní černopraché dvojáky v propadlišti dějin, ale není tomu tak. I dnes existuje spoustu lovců, kteří chtějí zažít poetiku dávných lovů a černopraché předovky jsou k tomu častou rekvizitou. V ČR je to pro lovecké účely zakázaná zbraň, i přesto, že je u nás početná skupina sportovně/ rekreačních střelců holdujících střelnému prachu. V mnoha zemích je to však legálně použitelná lovecká zbraň. Zatímco na zvěř typu a tuhosti jelenů a prasat nám bude stačit klasická jednoranová puška typu Kentucky v ráži .45, tak pokud chceme lovit něco většího budeme potřebovat i silnější zbraň.
Oblíbenou možností je řada těžkých perkusních dvojáků Express, vyráběná italskou firmou Davide Pedersoli. Ta sice není jediná na trhu, která něco takového a seriově vyráběného nabízí, ( viz. Třeba October Country) ale rozhodně se dá říci, že má v tomto segmentu dominantní postavení. Express je konstrukčně klasická dvouhlavňová perkusní kulovnice, určena pro lov těžké zvěře. Zbraň se vyznačuje znamenitým soustřelem, který bývá v tomto segmentu často problematický. Výrobce garantuje soustřel 5 cm na 50 metrů. Pedersoli má dnes v nabídce tři základní modely Expressů. MK III a MK IV jsou k dostání v rážích .50, .54 a .58. ale zatímco je MK III v tradičním provedení, tak MK IV disponuje několika modernějšími prvky. Především jde o pažbu s pistolovou rukojetí, pryžovou botkou pro lepší zvládání zpětného rázu, stavitelnými mířidly optimalizovanými pro preciznější střelbu a několika dalšími detaily, které zvyšují uživatelskou přívětivost. Nás však bude zajímat především verze Safari Express, která se může ve své základní podobě pochlubit enormní ráží .72, což je nominálně 18,28 mm. Kule takového diametru mají 500 grn. a ogivály až 900 grn. Hlavně jsou opatřeny 6 drážkami se stoupáním 1/72“, a v této ráži mají spolehlivě stabilizuje jak kule, tak ogivál. Pedersoli na přání nabízí i hladké hlavně bez vývrtu, popřípadě jen jednu ze svazku, což umožňuje použít Safari i jako brokovnici. Při váze střely 810 grn se dá ze Safari vymáčknout rychlost kolem 1280 fps, což znamená téměř 3000 ft/lbs.
S vyjímkou slona, nosorožce a hrocha stačí takové výkony na jakoukoliv suchozemskou zvěř. Ne, že by se s tím nedala odlovit i zmíněná trojice, ale není úplně dobrý nápad něco takového zkoušet, protože výkonově je to poněkud na hraně.
Pedersoli však nabízí řešení, na přání totiž dokáže dodat k Safari Express i výměnný hlavňový svazek v ráži 10 bore, což je 19,69 mm a nutno dodat, že takovou ráží se v minulosti sloni běžně a úspěšně lovili. I dnes existuje hrstka odvážlivců, kteří se do toho pouští a desítka je pro ně jedna z více než použitelných možností.
Pokud však chceme něco většího, 8, 6 nebo dokonce 4 bore, tak musíme zamířit do vod zakázkové výroby. Není to zrovna běžný požadavek a rozhodně to není levná záležitost, ale technologicky to není až tak velký problém vyrobit a některá renomovaná puškařství, tradičně anglická a rakouská, která se specializují na výkonné lovecké dvojáky, jsou schopna takovou zakázku zrealizovat.
Lovec | Spisovatel | Dobrodruh
bowhunter.cz
tomasprachar.blog.idnes.cz