lOVEC 4/21 VYBÍRÁME OSNOVU

V tomto článku se zaměříme na volbu vhodné osnovy optického zaměřovače, která bude co nejlépe odpovídat naším potřebám.

Nikdo již dnes nepochybuje, že výběr kvalitního optického zaměřovače je téměř stejně důležitý, jako výběr kulovnice, které jej bude hostit. Značka, variabl nebo pevné zvětšení, průměr objektivu a jaké zvětšení. To jsou hlavní vlastnosti, které by měl zájemce před nákupem puškohledu zvážit, aby vybral model, který bude maximálně vyhovovat jeho potřebám. Existují ovšem i další vlastnosti, ke kterým bychom měli při výběru přihlédnout. Jedním z těch trochu opomíjených, ale přesto důležitých elementů je volba vhodné osnovy. Podívejme se na nejčastější typy osnov blíže.

Minimalistické osnovy

I když si dnes můžeme vybrat z množství osnov s pokročilými funkcemi, tak většina lovců stále upřednostňuje jednodušší formy. Pro běžné lovecké vzdálenosti v kombinaci s moderními rážemi s plochou balistickou křivkou totiž jednoduchá osnova bez dodatečných funkcí mnohdy stačí. Vyznačují se maximálně přehledným, subtilním designem bez značek a pomocných osnov.

Existuje několik variant osnov, které lze do této kategorie zařadit. První a nejjednodušší je nitkový kříž-crosshair. Jedná se toliko o dvě v pravém úhlu protínající se linie. Dnes se prostý crosshair již moc nepoužívá. Je sice velice přehledný, a v závislosti na tloušťce linek dokáže být i velice přesný na nastřelenou vzdálenost, ale krom toho nic dalšího nenabízí a hlavně se pomaleji usazuje a udržuje na cíli. V některých případech je crosshair doplněn tečkou ve středu – dot, která sice zvyšuje rychlost při zamíření, ale je to vykoupeno menší precizností, neboť tečka zabírá nějaký prostor a průsečík si do ní musíme domyslet. Tyto osnovy tedy obecně nelze moc doporučit.

Zřejmě nejvíce užívanou osnovou v lovecké praxi je duplex. Ten na rozdíl od crosshairu možňuje rychlé zamíření díky zesíleným ramenům, ale zachovává si jeho přesnost díky „nitkovému“ středu. Stejně tak je jednoduchý a přehledný. Existuje několik typů duplexů, lišících se šířkou a délkou zesílených ramen. Obecně platí, že čím je toto zesílení širší a delší, tím je osnova rychlejší při zacilování a více se hodí na střelbu na pohybující se cíl. Na delší vzdálenosti se však hodí subtilnější zesílení, které nám nebude tolik zakrývat scenérii. U některých duplexů lze s úspěchem využít bod na spodním ramenu, kde se stýká širší a užší část ke kompenzaci balistické křivky. Na střelnici jednoduše míříme přes tento bod a prodlužujeme vzdálenost od terče tak dlouho, dokud se střední bod zásahu shoduje. Tímto tak získáme referenční bod na druhou vzdálenost. Kromě této záležitosti ovšem duplex neposkytuje uživateli žádné další funkce, což však velkou část lovců nijak neomezuje.

Tradiční Téčka

Osnova ve tvaru písmene T, v anglické literatuře známá jako german reticle, je jednou z tradičních evropských osnov, která a byla a je hojně používána i u nás. Existuje opět několik variant, které však vždy mají společná tři zesílená ramena – dvě po stranách a třetí ve většině případů zespoda. U nás nejvíce protěžované provedení se označuje jako #1. spodní rameno vede až do středu optiky a ke konci se zužuje do hrotu, přes jehož špičku se míří. Boční ramena končí v určitém odstupu. Tato osnova vyniká rychlostí a intuitivností zacílení, dobrou čitelností i za horších světelných podmínek a dobrou udržitelností na pohyblivém cíli. Na druhou stranu, Téčko nějak zvlášť nevyniká při střelbě na větší vzdálenost. Hrot je s dobrým okem sice použitelný i v takových případech, ale obecně to není tak přesné řešení, jako kříže. Ramena jsou navíc obvykle dosti široká a mohou tak zaclánět či rušit ve výhledu. Relativně časté je rovněž provedení známé jako #4, u kterého ve středu osnovy najdeme nitkový kříž. Ten umožňuje přesnější zamíření i na větší vzdálenosti, ale není to tak rychlé a intuitivní, jako hrot. Téčko #1 je vhodné především na skupinové naháňky, kde je typická střelba na pohybující se cíle na kratší vzdálenost, ale lze jej s úspěchem použít i při individuálních lovech na vzdálenosti pod 200m.

BDC – Kompenzace balistické křivky přehledně a rychle

Zajímavou možností pro minimalisty, kteří chtějí maximálně přehlednou osnovu, ale současně i možnost korekce propadu střely, je osnova BDC, typická pro puškohledy značky Nikon. Zkratka BDC znamená Balistic Drop Compensating, tedy v překladu balistická kompenzace poklesu. Jedná se v základu o klasickou duplex osnovu s vlasovým křížem, který je na koncích zesílen, pro rychlejší nacílení. Na rozdíl od duplexu má však BDC navíc značky v nepravidelných rozestupech na spodní vertikální linii, standardně ve formě drobného kolečka.

Funguje to tak, že jednotlivé značky budou odpovídat balistické křivce konkrétní střely na určité vzdálenosti. Pokud tedy zjistíme tyto vzdálenosti, tak značky můžeme použít na korekci propadu střely. První možností, jak vzdálenosti zjistit je praktický test na střelnici, kdy střílíme na terč na různé vzdálenosti, dokud se značky v osnově neshodují se středním bodem zásahu. Příjemnější možnost je použití balistického kalkulátoru, který se dá stáhnout jako aplikace do mobilu, nebo on-line v prohlížeči. Zadáme do něj údaje o střele, její rychlost na ústí a pár dalších detailů a program nám ukáže, jaké vzdálenost bude korespondovat s jakou značkou.

Z principu tak značky nebudou odpovídat nějakým postupným krokům, jako 100m, 200m a 300m, ale spíše něčemu jako 145m , 191m a 230m. To může vypadat jako problém, ale dá se s tím bez problému sžít, popřípadě je vhodné si vzdálenosti vyznačit na balistickou kartu a vlepit někam na zbraň nebo puškohled. V praxi, po změření nebo odhadnutí vzdálenosti k cíli použijeme značku s nejbližší hodnotou, přes kterou míříme, popřípadě značku použijeme jako referenční bod a od něj dle uvážení nadsadíme či podsadíme.

Počet značek se různí dle modelu puškohledu. Standardem jsou čtyři kolečka s různými rozestupy. Těsnější více oceníme pro ráže vynikající plochou balistickou křivkou, jako .25-06. Naopak osnova s většími rozestupy bude vhodnější pro ráže trpící na výraznější balistickou křivku, kupříkladu .45-70. Rozdíly jsou však obecně spíše malé. Pro střelbu na větší vzdálenosti můžeme zvolit osnovy BDC 600 a 800. Ty mají koleček 5 a mezi nimi ještě další set značek, poskytující více možností a tedy i preciznost při míření. Specialitou je BDC Predator, který je určen na lov nebezpečné zvěře s možností řešení případného útoku. Zde jsou v osnově umístěny tři kružnice, největší je přímo uprostřed kříže o něco menší níže a ještě menší pod ní. Myšlenka je taková, že pokud na vás něco zaútočí, tak zde máte k dispozici extrémně rychlou a intuitivní osnovu, která však umožňuje i preciznější kompenzaci propadu při použití ráží s výraznou balistikou. Najde uplatnění především u lovců těžké a/nebo potencionálně nebezpečné zvěře lovené obvykle na blízko pomocí těžké střely. Pro úplnost dodejme, že i na něco podobného jako BDC lze narazit i u jiných optik, většinou ve formě jednoduchých odrážek na spodním rameni. Funguje to na stejném principu, ale ne u každého je k dispozici balistický program a tak si vzdálenosti korespondujícími se značením musí člověk přijít sám na střelnici.

V lovecké praxi na běžné vzdálenosti je BDC ideální kompromis mezi jednoduchými typy osnov a komplexním pojetím osnov s množstvím funkcí. BDC nabízí spolehlivou, jednoduchou a při troše tréninku rychlou a intuitivní funkci kompenzace balistické křivky střely. Není to tak přesné jako kompenzace přes klikání nebo složitější osnovy, ale zase získáváme výhodu maximální přehlednosti. Pro lovecké použití do vzdáleností kolem 400m je to více než vhodná volba. Rychlost zamíření přes hlavní osnovu je pak prakticky totožná s duplexem. Sám optiku s BDC vlastním a mohu ji jen doporučit.

Ultrapřesně i bez klikání

Pokud chceme střílet s velkou přesností na velké vzdálenosti a případně kompenzovat zanášení střel větrem, tak klasické řešení jsou balistické věže. Ty jsou našroubovány na rektifikační točítka, které používáme k nastřelení. Věže jsou vybaveny stupnicí a nemají krytku. Principiálně to funguje stejně, jako nastřelení. Pomocí programu a/nebo pokusem na střelnici zjistíme, že kupříkladu 5 kliknutí doleva nám naše standardní nastřelení kříže na 100m zvednou tak, že nyní se bude bod zásahu shodovat s křížem na 200m. Toho pak lze využít v praxi pro kompenzaci balistické křivky a větru. V podstatě optiku přenastavíme podle aktuálních proměnných na základě tabulek, takže záměrný kříž bude odpovídat místu, které chceme zasáhnout. V praxi to funguje výborně, přesně a osnova může být jednoduchý duplex, ale je to trochu zdlouhavé, je třeba operovat s věžemi a celkově to klade vyšší nároky na střelce a kvalitu mechanické soustavy puškohledu.

Není to však jediná možnost. Podobné úrovně přesnosti lze dosáhnout použitím některé z komplexních osnov, umožňující kompenzaci balistické křivky a mnohdy i větru. V praxi je to rychlejší a šikovnější než použití věží ale osnova je nutně o něco méně přehledná, což ne každému sedí. Je nutné říci, že jak věže tak tyto pokročilé osnovy jsou k ničemu, pokud s nimi člověk nedokáže správně pracovat. Není to sice raketová věda, ale vyžaduje to dostatek tréninku aby se s tím člověk sžil a byl schopen pohotové obsluhy. Obecně by se dalo říci, že pokud standardně lovíme pod 300m, a používáme ráži s nijak výraznou balistickou křivkou, řekněme .308 Win a plošší, tak nic z tohoto nepotřebujeme. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že BDC se dá s úspěchem použít i na vzdálenosti přes 400m s dostatečnou loveckou přesností. Pokud ale chceme střílet ještě dále a ještě k tomu superpřesně, tak nám nic jiného než klikání nebo komplexní osnova nezbývá. Takových osnov existuje více druhů včetně proprietárních specialit některých výrobců a je nemožné popsat všechny varianty, ale drtivá většina z nich je založena na osnově MilDot nebo MOA.

MilDot/MOA

Osnova typu MilDot je původem vojenská záležitost, ale našla si cestu i do civilní a lovecké sféry. Ve své základní formě vypadá jako duplex, avšak na ramenech jsou umístěny dílce. Ty jsou od sebe standardně vzdáleny přesně 1 miliradián (označovaný jako Mil nebo MRAD), což je úhlová jednotka. Je to trochu složitější, ale v praxi to znamená, že 1Mil odpovídá 10cm na 100m, 20cm na 200m, 30cm na 300m a tak dále. Toho lze využít jednak k určování vzdálenosti a druhak ke kompenzaci balistické křivky. Vzdálenost se určí tak, že zarovnáme objekt známé výšky mezi dílce a přepočítáme. Kupříkladu budeme lovit holuba o kterém víme, že má na výšku kolem 20cm. Pokud jej zarovnáme do osnovy a bude nám zde zabírat prostor dvou dílců tak to znamená, že je 100m daleko.

MilDot rovněž můžeme použít ke kompenzaci balistické křivky. Pokud známe úsťovou rychlost střely, její váhu a balistický koeficient, tak nám každý balistický program vyplivne tabulku poklesu střely v závislosti na vzdálenosti. Pokud známe vzdálenost k cíli získanou ať už pomocí osnovy, odhadu, nebo s pomocí dálkoměru, tak můžeme mířit přes odpovídající značku. Opět uvedeme jednoduchý příklad. Střílíme na zvěř, která je od nás vzdálena 200m. Osnovu však máme nastavenu na 100m, takže musíme nadsadit. Z balistické tabulky pro naši sestavu zjistíme, že na 200m máme pokles 20cm, což na tuto vzdálenost dělá 1 Mil. Stačí tedy nadmířit o jeden dílec a tím propad vykompenzujeme.

Na podobném principu funguje i osnova MOA. Je velice podobná MilDotu, ale dílce jsou zde vzdáleny 1 MOA (Minute Of Angle). Rovněž jde o úhlovou jednotku, ale 1 MOA zde odpovídá 1,05“ na 100 yardů, 2,1“ na 200 yardů a tak dále. V lovecké praxi při kompenzaci skrze osnovu v tom není moc rozdíl, ale většině našinců asi bude lépe sedět MilDot, který pracuje s nám bližší metrickou soustavou.

Když pomineme tyto funkce, tak ve své základní formě se MilDot i MOA dají použít jako klasický duplex s podobnými vlastnostmi. Značky na ramenech nejsou ve většině případů natolik rušivé, aby překážela ve výhledu. To se však nedá říci o některých nástavbách.

Rušivá nástavba

Na základě MilDot nebo MOA je totiž postavena většina komplexních osnov. Dílce zde nemusí být přesně jeden Mil nebo MOA, ale může se jednat o jejich zlomky, což umožňuje přesnější zamíření. U těchto osnov zpravidla najdeme další nadstavby s různou funkcí, ale nejužitečnější a současně i nejrušivější je nadstavba pro kompenzaci bočního větru v různých provedeních. Kompenzace balistické křivky probíhá stejně jako u MilDot/MOA. Navíc zde ovšem najdeme i několik pomocných horizontálních linek opatřených značkami. V praxi to vypadá tak, že pomocí výpočtu balistické křivky zvolíme správnou vertikální linku, která nám umožní nadsazení a poté na základě výstupu z balistického kalkulátoru opatřeného měřením směru a síly větru zvolíme značku na této lince, díky čemuž předsazením kompenzujeme vliv větru.

Takto můžeme dosáhnout extrémně přesné střelby za všech podmínek, ale má to i nevýhody. Taková osnova vyžaduje opravdu důkladné porozumění její funkce a dostatek tréninku k jejímu osvojení a rychlému použití. Druhým problémem je, že taková osnova je značně „přecpaná“ což zhoršuje výhled. Nehodí se tak pro střelbu na blízko, na pohyblivé cíle a při zhoršených světelných podmínkách.

Názor autora

Pokud lovíme především pohybující se zvěř na kratší vzdálenosti, tak Téčko, BDC Predator nebo Duplex je to pravé. Duplex je relativně univerzální a dle ráže a zkušeností jej lze úspěšně použít až na 300m. Obecně bych ale na vzdálenosti 200-400 metrů volil BDC. Na vzdálenější cíle je zde MilDot a nástavby.