Lovecké hroty a terminální účinek

Lovecké hroty

Lovecké hroty (broadhead), jsou hroty, uzpůsobené k lovu a dost se tedy liší od těch sportovních, jejichž jediný účel je dodat váhu a pak aerodynamicky co nejméně překážet. Broadheady mají hlavní funkci v tom, napáchat v zasaženém zvířeti co největší škodu a na co největší dráze, za účelem co nejrychlejšího skonu. Máme zde tedy požadavek na ranivost a na průbojnost, což jsou vlastnosti, které jdou proti sobě a jde tak o to, správně je mezi sebou vybalancovat s ohledem na konfiguraci a typu luku i šípu, respektive hodnot KE a MOM a typu lovené zvěře. V nemalé míře je to i určitá otázka světonázoru, protože v lukostřeleckém světě existují sveřepé frakce příznivců určitých typů hrotů. Především zde máme zarputilé tradicionalisty kteří nemohou přijít na jméno mechanickým hrotům a pak modernisty na druhé straně barikády, kteří mají fixní hroty za konstrukčně překonané. Pojďme se ale teď podívat na dostupné možnosti dopodrobna.

Broadhead je zjednodušeně řečeno hrot, jehož součástí jsou ostré čepele. Ty působí na tkáně kořistí sekořezně. Terminální účinek si dopodrobna probereme dále, pro teď stačí říci, že to spočívá především v narušení krevního řečiště, proseknutím plic, srdce a/nebo velkých cév.

Obecně platí, že čím má broadhead větší a/nebo více čepelí, tím je účinnější. Způsobí prostě větší poškození. Na druhou stranu, aby se tak stalo, musí mít, krom přesného umístění, i dostatečnou průbojnost. Musí spolehlivě a vcelku dosáhnout vitálních orgánů, projít jimi a v ideálním případě prostřelit celé zvíře a opustil tělo. Problém je, že větší plocha čepelí klade ve tkáních větší odpor a tudíž se průbojnost snižuje. Navíc je tu hrozba zásahu kostí. Zatímco s žebry nebývá v praxi problém, tak třeba s lopatkou je to o dost těžší. Navíc existují zvířata natolik tuhá, že některé konstrukce broadheadů na ně nelze vůbec použít, kvůli riziku jejich destrukce o masivní kosti. Výběr broadheadu je tak kompromisem mezi ranivostí a průbojností. Pokud disponujeme přebytkem výkonu (s ohledem na typ zvěře), tak jej můžeme investovat do zvýšení ranivosti výběrem velkého broadheadu a naopak. Pro správnou funkci broadheadu je jinak esenciálně důležitá maximální ostrost čepelí.

Pokud pomineme různé speciality, tak se lovecké hroty dělí dle konstrukce na mechanické, fixní a šokové.

Šokový hrot

Šokové, nebo také úderové hroty se používají na drobnou zvěř do velikosti zajíce a na ptactvo. Obvykle mají velkou tupou čelní plochu, nezřídka z gumy nebo drátu. Jejich úkolem není ani tak pronikat skrze tkáň, jako spíše zabít či omráčit úderem. Na to, na co jsou určeny, fungují výborně, ale je třeba počítat s horší balistikou danou odporem a samozřejmě na lov větší zvěře jsou nepoužitelné. Typickým zástupcem je judo point, což je letitá, avšak osvědčená forma šokového hrotu. Výborně funguje na ptactvo a drobnou zvěř. Je relativně odolný a není citlivý na snos. Výhodou také je, že díky konstrukci se při chybném zásahu nezaryje do země, nebo jej také často zachytí vegetace a šíp je tak snadno k nalezení.

Fixní hrot

Fixní hrot, neboli fix, je charakteristický tím, že nemá žádné pohyblivé části. V základní formě je to prostý dvoubřit, ale existují i tří a čtyřbřity. Fix má výhodu v jednoduchosti a naprosté spolehlivosti za všech podmínek a absence pohyblivých dílů jednoduše znamená, že se nemá co pokazit. Má výbornou průbojnost a je značně odolný, takže se dá použít i na tu nejtužší zvěř. Hlavní nevýhodou je pak poměr balistiky a ranivosti. I fixní hrot totiž jde udělat tak velký, že si v ranivosti v ničem nezadá s mechanickým hrotem, ovšem díky tomu trpí balistika. Čím rozměrnější a rozvětvenější hrot, tím je citlivější na chyby v technice střelce a vnější vlivy, což se projevuje na přesnosti. Proto má fix obvykle menší diametr čepelí než mechanik, typicky kolem 1“, aby toto kompenzoval. Čepel fixního hrotu se totiž do určité míry v závislosti na konstrukci chová jako křídlo, které narušuje stabilizační schopnosti kormidel a kupříkladu šípy osazené fixem pak mohou létat jinam než ty osazené tréninkovými hroty. Případná chyba se zde totiž více projevuje. Jde se tomu ovšem vyhnout pečlivým seřízením luku tak, aby vystřeloval šípy maximálně korektně. Problémy s přesností také může vyřešit výměna kormidel za větší a účinnější, podpořené agresivnějším offsetetem nebo helicalem, které tah broadheadu dokáží přemoci. Je otázka debaty, jestli je lepší koncept dvoubřitu, trojbřitu nebo čtyřbřitu. Čím větší je celková délka ostří, tím vyšší ranivost, ale současně nižší průbojnost. Dnes se u moderních silných kladek nejvíce používá pravidelný trojbřit, který má dobrý poměr žádaných vlastností na medium a většinu large game. Dvoubřit je zase typický pro lov těžké zvěře, a také u klasických luků. Oblíbený je také dvoubřit s o poznání menším pomocným břitem umístěným do kříže, což zvyšuje ranivost za cenu jen malého snížení průbojnosti. Typický zástupce je třeba Razorhead.

Mechanický hrot

Mechanický hrot, neboli mechanik, je tvořen pevným tělem z hliníku, které se šroubuje do insertu a pohyblivou čepelí. Ty fungují tak, že během veškeré manipulace a výstřelu jsou zavřené a otevírají se až při kontaktu s tělem kořisti. Takové řešení má řadu výhod. V první řadě je to balistika, která je velice podobná balistice cvičného hrotu, a tudíž blízko ideálu. Přesto ve svém těle dopravují k cíli čepele velkých rozměrů. Nevýhodou je, že jsou více choulostivé. Kupříkladu, při postupu terénem se založeným šípem se mohou v závislosti na použitém jištění otevřít zavaděním o vegetaci nebo jen při běžné manipulaci. Dále jsou citlivější na úhel dopadu, aby došlo k řádnému otevření. Čím ostřejší úhel, tím vyšší pravděpodobnost, že dojde k problému. Mechanik rovněž potřebuje určitou rychlost pro optimální funkci, proto se zhusta nedoporučují do tradičních luků, ale je to dosti individuální v závislosti na síle luku a typu hrotu. Chce to však vždy předem vyzkoušet. Kritici rovněž mechanikům vyčítají nižší strukturální pevnost, a z toho vyplývající vyšší pravděpodobnost deformace čepelí při průletu tělem. Zkušenosti většiny lovců s mechanickými hroty jsou však veskrze pozitivní a oceňují na nich (bezpracnou) přesnost a velkou ranivost. I u mechaniků existují hroty se dvěma, třemi a vzácněji se čtyřmi břity. Dvoubřitové varianty jsou nejpevnější a mají největší průbojnost, zato trojbřit o něco vyšší ranivost. Nejedná se ale automaticky o velký rozdíl vzhledem k větší variabilitě velikosti čepelí. Dalším parametrem je provedení špičky. Můžeme se setkat s jednoduchou kuželovou, či tvarovanou masivní špičkou nebo s malou sekundární čepelí. Říká se, že kuželová špička si o něco lépe poradí s kostí. Není to však přijímáno bez výhrad. Posledním parametrem, který by nás měl u mechaniků zajímat, je způsob otevírání čepelí. Vyhnul bych se provedením, která mají otevírací plochu v zadní části, kupříkladu hroty Yaksha. Tím, že se otevírají až pod kůží sice mají větší průbojnost a disponují dobrou ranivostí, ale jak jsem se v minulosti přesvědčil, dochází k nedostatečnému vykrvení, takže případná dohledávka je o dost těžší.

Doporučit výběr vhodného typu hrotu dle našich potřeb je trochu problematické, protože názory na tuto problematiku se dosti různí. Navíc trh nabízí nepřeberné množství modelů. Pokud budu mluvit za sebe, tak stran rychlé a výkonné kladky bych fixní dvoubřity používal na veškerou zvěř z ranku big game, dále žirafu, buvola a všechny sudokopytníky podobné velikosti, jako kupříkladu bizona nebo tura a na zvířata s výjimečně hustou srstí, třeba pižmoně severního. Fixní trojbřit pak na velké predátory, jako lvy nebo větší druhy medvědů. Jinak bych se k němu klonil ještě v případě použití tradičních luků, pokud by střelec nechtěl riskovat použití mechaniků. Mechanické hroty bych pak upřednostnil ve všech ostatních případech. Zde jsem zastáncem velkých dvoubřitů, které podle mých zkušeností mají lepší poměr průbojnosti vůči ranivosti než menší trojbřit.

Osobně pro svou potřebu používám a mohu doporučit tyto hroty:

Toxic je fixní hrot specifického tvaru, který v podstatě vysekne do cíle tři otvory a způsobuje tak masivní zranění. Ze zkušenosti můžu říci, že fungují výborně na small game typu zajíc nebo veškeré ptactvo, kde mají podobný efekt jako šokové hroty a současně je lze použít na medium game, takže jsou dosti univerzální. Velká čelní plocha však samozřejmě omezuje průbojnost a i když existují příklady použití Toxiců i na těžkou zvěř, tak bych to nedoporučoval. Na středně velké antilopy a obdobnou zvěř se však jedná o výbornou volbu s velkou ranivostí. Osobně používám kopii Toxiců na small game a ptactvo a za nějakých 12 korun za kus z Číny to svou práci odvádí spolehlivě.

Mechanické hroty firmy Rage existují v několika variantách, ale vždy disponují extra velkým rozpětím čepelí a to až 2,6“. Mají výbornou ranivost na veškerou medium a většinu large game a současně si zachovávají dostatečnou průbojnost a nemají ani žádný problém přeseknout žebra. Jedinou jejich nevýhodou je způsob zajištění čepelí prostřednictvím plastového nákružku. Ten sice zajišťuje spolehlivou funkci, ale lze jej nechtěně otevřít i při neopatrné manipulaci. Hroty Rage používám na širokou škálu zvěře od impaly, přes warthoga až po čtvrttunového kudu. Manipulace s jistícícím nákružkem je trochu problematická, ale terminální efekt vzorový. Používám je v kladce i v mém 60 lb klasickém luku a v obou případech se otevírají bez problémů.

German Jager je jednoduchý fixní dvoubřit, který mám pro potřeby lovu large+ game. Ve své kategorii má výborný poměr cena/výkon. Čepel je dostatečně silná (až 1,7 mm) a pevná aby se s ní dala lovit i ta nejtěžší zvěř. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že žirafa pro Jager nebyla žádný problém. Tento broadhead je v nabídce ve značném rozpětí hmotností od 100 do 200 gr a diametru 1,5-1,8“.

Pro úplnost je třeba dodat, že se stran volby hrotů řadím spíše k progresivistům. Většinový názor se kloní k používání fixních hrotů vždy v případě tradičního luku.

Lze také narazit na argument tradicionalistů, stran možnosti zasáhnutí lopatky nebo jiné kosti s tím, že jen těžký fixní dvojbřit dokáže kost prorazit. Názory na to se ale liší. Zásah lopatky je spíše chybou střelce. Stát se to samozřejmě může, ale není to natolik časté, aby to většinu bowhunterů přiklonilo k výhradnímu používání těžkých dvoubřitů malého diametru, které sice disponují maximální průbojností, ale na úkor ranivosti. Pak jde také o to, že dobrý mechanik kost ve skutečnosti dokáže přerazit. Nedokáží to všechny modely, protože je to do značné míry otázka použité konstrukce a samozřejmě velikosti lovené zvěře, ale jde to. Výše uvedené hroty Rage to třeba v případě medium game spolehlivě dokáží.
Samozřejmě je to třeba dát do perspektivy vůči síle luku a váze šípu. Pokud lovíme třeba tradičním longbow se silou 50 lb, tak je na místě volil pevný hrot, pro zajištění dostatečné penetrace. Tam není moc prostor pro experimenty s mechaniky, které se při nízkých rychlostech navíc nemusí korektně otevřít. Ovšem když máme moderní kladku 70 lb nebo rychlý 60 lb recurve, tak to lovci dává prostor použít větší broadhead za účelem zvýšení ranivosti při stále použitelné penetraci.

Kopie nebo originál

Většina lovců se při výběru hrotů dostane před otázku, jestli koupit originální hroty nebo jejich čínské kopie. Z mé zkušenosti můžu říct, že mechanické hroty jsou při lovu většinou spotřební zboží. Pevné hroty obvykle přežijí a s trochou umu jdou znovu nabrousit, ovšem u mechaniků je to spíše výjimečné a při jejich cenách dosti nepříjemné. Pravdou totiž je, že originální hroty jsou předražené. Mnohdy až nemravně, řekl bych. Namátkou zmíním takový German Kinetic. Ten vyrábí jednoduché fixní dvoubřité hroty, prostě čepel z nerezové oceli vsazená do těla z leteckého hliníku a chce za to 25 EUR za kus.

To je však v pořádku, nechť výrobce sám určí cenu. Nelze se však pak divit, že všechny osvědčené hroty okopírovala Čína a jsou dostupné na Ebay za doslova pár korun. Morální stránku takové koupi nechám stranou, ale pokud jde o srovnání originálů a kopií, tak co do funkce, spolehlivosti a přesnosti jsem nenašel rozdíl. Originály jsou však o poznání kvalitněji nabroušeny, což je klíčová vlastnost. Pokud si ale lovec dá tu práci a kopie si přebrousí, tak v praxi jsem nepozoroval rozdíl v průbojnosti či ranivosti a některé čínské broadheady sám používám k mé naprosté spokojenosti.

Přiměřená sestava luku, šípu a hrotu

O vybavení jsme si toho v předchozích kapitolách řekli už opravdu hodně, takže víme jaký luk, jaké vybavení a jaký hrot zvolit. Jedinou část stran tohoto tématu, kterou jsme ještě neprobrali, je hledisko výkonnostních charakteristik sestavy luku a šípu na konkrétní typ zvěře. Takzvaný terminální efekt, který je pro bowhunting klíčový.

Na terminálním efektu, neboli schopnosti určité výzbroje usmrtit určité zvíře má vliv několik faktorů, které se navzájem ovlivňují. Terminální účinek zde spočívá především v narušení krevního řečiště. V ideálním případě to v praxi vypadá tak, že šíp s broadheadem projde kůži a hrudním košem, tam prosekne plíce, srdce a/nebo velké cévy a vyjde druhou stranou ven. To vyvolá masivní krvácení, zvířeti rapidně poklesne tlak a mozek je tak oříznut od okysličené krve, což způsobuje rychlý nástup bezvědomí a smrt. Masivní podráždění nervů při průstřelu také často způsobí šok a zvíře padne, kde je zasaženo. Občas se také stává, že kořist ani neodběhne. Uskočí, nahrbí se, rozrušeně pozoruje okolí a o pár vteřin později se složí k zemi. Samozřejmě v praxi to nemusí dopadnout vždy ideálně. Zvěř po zásahu lukem typicky odbíhá na krátkou vzdálenost. Z mé osobní zkušenosti jde zhruba o 70 %, ale pokud je dobře zasažena komora, tak v drtivé většině případů se zvěř dohledá do vzdálenosti 50 m od nástřelu.

Pokud zasáhneme komoru a plíce, ale mineme srdce a velké cévy, což se stát může, tak se opět jedná o smrtelné zranění, ale samozřejmě skon trvá déle. U většiny zvěře je komora hlavním, nikoliv však jediným potenciálním cílem. Při specifickém úhlu se dá střílet také na krk. Není to tak jistá rána a vyžaduje větší úroveň preciznosti, ale pokud hrot přetne krční tepnu, tak se jedná o mimořádně rychlý proces s spektakulárním vykrvením. Zvěř padne v rámci vteřin, kvůli okamžitému poklesu tlaku krve v mozku.

Zvěř lze také rychle usmrtit vyřazením centrální nervové soustavy, což v případě lukostřelby znamená vedení střelby tak, abychom zasáhli mozek. Je to však poměrně náročný výstřel. Mozek je vůči celkové velikosti hlavy běžné zvěře poměrně malý cíl a z některých úhlů se na něj nedá spolehlivě střílet, protože lebka jej celkem dobře chrání. Na střelbu na hlavu je pro jistotu na místě použít vždy masivní fixní hrot, ale technicky není pro dostatečně silný luk a přiměřeně těžký šíp problém lebku prostřelit a přesný zásah mozku zde funguje jako okamžitý vypínač. Střelba na krk a mozek má mezi loveckou veřejností své početné odpůrce, ale i příznivce.

Osobně beru krk jako legitimní cíl, ale pokud mě to umožňuje úhel, tak vždy preferuji střelbu na komoru. Střelbu na hlavu nepraktikuji, na můj vkus je to příliš malý a nejistý cíl. Nutno dodat, že na rozdíl od střel palných zbraní, která tkáně v podstatě drtí, tak broadheady nezpůsobují podlitiny, ani dutiny, pouze čisté řezy. Zásah zkrátka nepůsobí tak traumaticky. Nemusíme se zde tedy ohlížet na ztráty zvěřiny a broadhead volit tak, aby způsobil maximální možnou devastaci. Čím více toho cestou přesekne, tím to má zvíře rychleji za sebou a to je náš cíl. Jde však vždy o kompromis, protože čím rozměrnější hrot a s tím související větší ranivost, tak tím nižší penetrace. Musíme tedy zvolit správný kompromis těchto vlastností s ohledem na konfiguraci luku a šípů a na typ lovené zvěře.

KE a MOM

Pro potřeby kvantifikace terminálního potenciálu použité výzbroje vůči určité kořisti se používají veličiny KE a MOM.

Zkratka KE značí kinetickou energii šípu a je důležitým parametrem, který vyjadřuje vhodnost soustavy luku a šípu k lovu, respektive k lovu zvěře určité velikosti a odolnosti. Čím vyšší je hodnota KE, tím má šíp také vyšší lovecký potenciál. Hodnotu KE lze vypočítat prostým vloženým proměnných do kalkulátoru, kterých je na internetu k nalezení přehršel, ale všechny vycházejí ze vzorce KE=(M x v²) / 450800, kde „M“ je celková hmotnost šípu v gr a „v“ je rychlost v fps. Výsledek je v jednotkách ft/lbs.

Zkratka MOM označuje momentum – tedy hybnost šípu a lze ji zjednodušeně definovat jako tendence pohybujícího se objektu setrvat v pohybu. Čím větší MOM, tím je třeba větší odpor k jeho zastavení. Pro výpočet MOM platí vzorec MOM=(M x v) / 225400. Výsledek je v slug/fps. Jednotka je to poněkud potvorná ale pro jednoduchost se omezme na konstatování, že čím vyšší číslo MOM, tím lépe. Ač se ve světě lovecké lukostřelby spíše mluví o KE, tak se odborníci na balistiku v případě šípů vystřelených z luku častěji kloní k MOM jakožto k více vypovídající hodnotě stran loveckého potenciálu.

Buď jak buď, obecně platí, že při stejném množství vložené energie z luku, se s rostoucí váhou šípu snižuje rychlost v momentě výstřelu, ale roste KE a MOM. Aby to nebylo tak jednoduché, tak nás ani tak nezajímají hodnoty šípu v okamžiku opuštění tětivy, ale hodnoty v okamžiku kontaktu s kořistí. Těžší šíp získává z luku více KE a MOM, protože je přenos energie efektivnější. Čím více KE a MOM, tím dojde k hlubší penetraci šípu do těla zvířete, což je pro úspěšný lov žádoucí. Pro těžší šíp hovoří také fakt, že v okamžiku výstřelu má sice těžší šíp nižší rychlost, ale tu si zase lépe uchovává než lehčí šíp. Ten bude sice pořád rychlejší, leč v okamžiku zásahu cíle nebude rozdíl takový, jako v okamžiku těsně před výstřelem.

Samozřejmě váhu šípu nelze přidávat donekonečna. Rychlost je pro nás rovněž důležitá. Čím rychlejší šíp, tím menší prostor má kořist k reakci, takže jde hlavně o to najít kompromis a dosáhnout potřebné KE a MOM, aniž bychom zbytečně obětovali rychlost. Požadované hodnoty se budou lišit především v závislosti na volbě námi lovené zvěře. Konkrétní hodnoty si probereme dále, ale pro tuto chvíli lze obecně říci, že váha kolem 7 gr na 1lb síly u kladkového luku je dobrý a univerzální kompromis na veškerou medium a většinu large game. To při 70 lb luku dělá 490 gr, při 60 lb pak 420 gr. U klasického luku je to pak již řečených 10 gr na 1 lb, tedy u 60 lb luku je to 600 gr.

Výsledná čísla nám pomáhají určit, co můžeme s určitou sestavou bez problémů a eticky lovit. Existuje několik tabulek doporučených hodnot KE a MOM na lov různých kategorií zvěře, rozčleněných podle jejich váhy, tuhosti a vitality. Již na začátku knihy jsme si tyto kategorie uvedli, ale podívejme se teď na ně ještě jednou a podrobněji.

Small game (drobná zvěř) – cokoliv, co je menší a lehčí než srnec (cca do 40 kg); typicky zajíc, hlodavci, drobné antilopy a divoké kočky. Dále sem patří škodná, u nás kupříkladu lišky.

Medium game (střední zvěř) – téměř veškerá vysoká a černá zvěř a jejich ekvivalent; tedy střední antilopy a prasata všeho druhu.

Large game (těžká zvěř) – grizzly, bizon, lední medvěd, los, kudu, wapiti, zebra, pakůň…

Large game+ (takové pomezí mezi large a big game) žirafa, kapský buvol a turovití podobné velikosti.

Big game (nejtěžší zvěř) – slon, nosorožec a hroch.

Vycházím zde z všeobecně rozšířeného rozdělení, což ovšem neznamená, že jde o rozdělení jediné a všichni se na něm shodnou. Dost často se třeba rezidenti z large game+ cpou do jiných kategorií, aby se systém zjednodušil, ale v praxi má tato kategorie své opodstatnění.

Mimo to existuje pojem dangerous game, což označuje nebezpečnou zvěř bez ohledu na jejich velikostní a váhové zařazení. Patří sem kupříkladu hroch, krokodýl, všechny druhy medvědů, levhart, puma, tygr, pižmoň severní atd. U těchto zvířat je na místě počítat s vyšší vitalitou, nebezpečností pro lovce a ideálně tomu přizpůsobit výzbroj. Další pojem, se kterým se můžeme setkat a je big five – tradiční a dosti nebezpečná sestava lovecky atraktivní africké zvěře, která kompletně spadá do kategorie dangerous game. Najdeme zde slona, nosorožce, buvola, lva a leoparda. Navzdory názvu se tato pětice ještě často doplňuje hrochem.

Stejně jako se různí názory na kategorizaci zvěře, tak se různí i požadavky na minimální KE a MOM k jejich lovu. Největší shoda panuje u následujících doporučených hodnot:

Small Game KE 25 ft.lbs MOM 0,3 40-50 lb

Medium Game KE 25-41 ft.lbs MOM 0,35 50-60 lb

Large Game KE 42-65 ft.lbs MOM 0,4 60-70 lb

Large Game + KE 65-80 ft.lbs MOM 0,5 75-80 lb

Big game KE 100+ ft.lbs MOM 1 90+lb

Jedná se o lehce konzervativní, ale mnoha lovci (včetně mě) a mnoha lety ověřené doporučení. Krom tohoto existují i tabulky dané zákony konkrétních států, které bychom měli splnit, pokud v těchto zemích chceme lovit. Někde se upravuje přímo KE, jinde libráž, váha šípu nebo provedení hrotu. V praxi asi celníci na letišti nebudou vypočítávat KE nebo přeměřovat libráž, ale není vhodné ani moudré takové věci nedodržovat.

Pro příklad uvedu tabulku platnou pro Zimbabwe. Zvířata se zde řadí do čtyř kategorií s uvedeným minimem stran parametrů a jedno každé zvíře, které se dá v Zimbabwe lovit, je jmenovitě zařazeno do příslušné kategorie, aby nedošlo ke sporům. Navíc platí, že u kategorii A a B lze použít jen fixní dvoubřit.

Class A (big game) KE 80 ft.lbs váha šípu 700 gr

Class B (large+ game) KE 77 ft.lbs váha šípu 695 gr

Class C (medium game) KE 70 ft.lbs váha šípu 618 gr

Class D ( small game) KE 56 ft.lbs váha šípu 463 gr

Krom celkové váhy šípu je důležité i její rozložení, pokud má tento letět korektně. Pokud je těžiště příliš vzadu, směrem ke končíku, tak šíp není tak stabilní, při letu sebou hází a to má negativní vliv na přesnost. Pokud je těžiště zase příliš vepředu, tak šíp letí stabilně, avšak po výraznější balistické křivce. Propad je prostě větší, než by musel být. K vyjádření polohy těžiště se používá jednotka FOC (front of center) a udává se v procentech. Konkrétně vyjadřuje vzdálenost těžiště šípu od jeho geometrického středu. Pro korektní balistiku je nutné mít těžiště posunuté lehce směrem k hrotu. Navíc šíp s těžistěm více vpředu vykazuje vyšší průbojnost. Ideální hodnota se dle zdrojů liší, ale nejčastěji se lze setkat s doporučením 7–13 % nebo 10–15 %. Některý lovci z tradičního luku se pak kloní až k 20 %. Osobně se jak pro kladku tak klasiku kloním k 10-15 %.

Jedná se o úryvek z nové knihy Lovíme Lukem. Více zde: lovíme Lukem – Bohemian Rifles (g6.cz)