Spearfishing

Podvodní lov s harpunou neboli spearfishing je specifická záležitost kombinující rybolov, potápění na nádech, a lov. Jedná se o fyzicky a psychicky náročný lov, který ovšem patří k těm nejzáživnějším. Spearfishing nepatří mezi snadné lovy. Může jej bezpečně provádět jen trénovaný freediver, tedy nádechový potápěč. To samo o sobě vyžaduje dost tréninku a navíc ne každému sedne pobyt pod vodou bez možnosti nádechu. Oproti běžné představě také není spearfishing, respektive freediving adrenalinový sport. Naopak vyžaduje co největší klid, neboť napumpováni adrenalinem bychom s dechem dlouho nevydrželi. Teprve když zvládneme freedivingovou fázi, tak si můžeme na základě našich požadavků vybrat harpunu a začít s ní trénovat střelbu pod vodou na terč.

Jen na nádech

Opravdový spearfishing se tedy provozuje výhradně na nádech, popřípadě v rámci šnorchlování. Lovec/potápěč tak není vybaven dýchacím přístrojem a pokud se zanoří, tak jediný vzduch který má k dispozici je jen ten v jeho plicích. Samozřejmě, že se to provozuje i v rámci přístrojového potápění, ale není to ani zdaleka taková výzva. Ryby si totiž na základě vlastního naturelu a zkušeností s potápěči obvykle udržují určitý odstup, ale jen zřídkakdy větší než je dostřel harpuny. Existují i výjimky, typické pro lovecky silně protěžované lokality, kde jsou ryby podstatně opatrnější, ale normálně se k nim dá bez problémů přiblížit na dostřel. Dále je zde hledisko legality. Ve velké části zemí které jinak spearfishing umožňují, je totiž nelegální lovit harpunou v kombinaci s dýchacím přístrojem. Někde se to tiše toleruje, jinde tvrdě potírá. Třeba v nedalekém Chorvatsku je na velkou pokutu už jen mít na jedné lodi vybavení na přístrojové potápění spolu s harpunou.

Výstroj a výzbroj

V první řadě je potřeba vybavení na vlastní potápění. To sestává z neoprenového kompletu. Ten je střihem podobný klasickému dvoudílnému kompletu na freediving, na rozdíl od jsou však modely na spearfishing opatřeny maskovacím vzorem, díky kterému nebudeme pro kořist tak viditelný/rušivý element. Dále je horní díl zpravidla vybaven hrudním panelem, díky kterému je natažení harpuny podstatně příjemnější. Dále jsou takovéto obleky obvykle odolnější se zesílením v namáhaných partiích a v opencell provedení s tkaninou na povrchu. Lze použít i běžný neopren na freediving, ale speciál je prostě o něco vhodnější volbou. Tloušťka neoprenu je závislá na teplotě vody ve které se chceme potápět a vlastním naturelu. Obecně platí, že v tuzemských vodách nejvíce užijeme 5mm, ale spearfishing budeme pravděpodobně provozovat v teplejších vodách v zahraničí. 3mm neopren tak bude vhodnější. Ještě doplňme, že neopren na nádechové potápění by nám měl perfektně sedět. Silně tedy doporučuji vyhnout se nakupování na internetu a najít si kamennou prodejnu, kde si můžeme neopren vyzkoušet a kde nám také poradí s výběrem. Další položkou je maska. Na rozdíl od masek pro šnorchlování nebo přístrojové potápění má trochu jiné vlastnosti a platí zde to samé jako v v případě neoprenu: je třeba ji osobně vyzkoušet jestli nám sedí na obličeji, protože pokud ne, tak nám do ní bude zatékat. Stran šnorchlu se osvědčila jednoduchá klasika ve tvaru J. Velice důležitou položkou jsou ploutve na freediving. Ty jsou podstatně delší než je obvyklé. Takové ploutve se vyrábějí v několika stupních tuhosti. Volba toho správného je poněkud komplikovanější, takže opět bude nejlepší navštívit obchod, kde nám s výběrem poradí. Dobrý nápad je pořídit si ploutve s výměnným listem, protože s tím jak nabíráme zkušenosti a vylepšujeme techniku plavání, tak můžeme postupem času chtít přejít na jinou tuhost. Do ploutví budeme potřebovat neoprenové ponožky, což je třeba zohlednit stran výběru velikosti. Opasek bych volil osvědčený gumový s klasickou kovovou sponou. Množství zátěže by mělo být takové, aby měl potápěč lehký vztlak při ponoru i do maximální cílové hloubky. Dále oceníme nějaké tenké rukavice. Ty nemusí být nutně neoprenové, spoustu lovců používá normální kožené pro větší cit a odolnost. Závěrem budeme potřebovat nůž. Při výběru se vyhneme různým rescue nástrojům, budeme totiž potřebovat něco se špičkou. Kromě případného boje s vlascem totiž nůž můžeme potřebovat využít k doražení ryby. Existuje několik variant harpun. Podle funkce je rozlišujeme na pneumatické a na klasické, hnané gumou. Pneumatické harpuny mají menší dostřel, ale jsou zpravidla podstatně kratší. Hodí se tak na lov na reefu, kde oceníme zbraň šikovnější na manipulaci. Harpuny hnané gumou mají oproti tomu vyšší dostřel. Obecně platí, že s délkou harpuny a množstvím gum roste i dostřel. Ale jde to ruku v ruce s nešikovností a natahování těch extra silných modelů také není pod vodou žádný med. Zadek harpuny se opře o hrudní panel a táhne, dokud unašeč nezapadne do vybrání na šípu. Obecně je natahování jednodušší u harpun s více slabšími gumami, ale trvá to déle. Jako maximum se u těch nejsilnějších harpun udává sedm metrů, ale v praxi je to do pěti metrů a většina lovů se stejně odehraje pod tři metry. Kromě síly harpuny a rychlosti šípu hraje roli i fakt, že možnosti přesného zamíření nejsou pod vodou kdoví jaké. Vlastní šíp je k harpuně připojen navijákem a má hrot designovaný tak, že po průstřelu se z ryby nevysmekne. Protože je šíp k harpuně spojen lankem, tak se potápěč jednoduše vynoří s kořistí taženou za sebou. Pro úplnost je třeba ještě zmínit pole spear. Jedná se v podstatě o kopí s gumou přichycenou v zadní části a v přední zaklesnutou v ruce. Funguje to jen na krátkou vzdálenost a vyžaduje nemalou úroveň praxe, ale zase je to větší výzva.

Taktika lovu

Taktika lovu má několik variant. V nejčastější podobě je to v podstatě mořská obdoba pozemní taktiky spot&stalk. Lovec za pomoci šnorchlu plave u hladiny, pozoruje hlubiny a snaží se zahlédnout kořist. V případě malé vzdálenosti na ní můžeme vystřelit hned z hladiny, ale ve většině případů se budeme muset k rybě zanořit a dostat se blíže. Čím blíže, tím je větší pravděpodobnost přesného zásahu a úspěšného odlovu. Zanoření probíhá stejně jako u freedivingu, ale je žádoucí aby proběhlo co nejčistěji. Bez trhavých pohybů a hluku, které mohou ryby zahnat na útěk dříve, než se k nim vůbec dostaneme. Často se stává, že lovuhodné ryby se schovávají v přítmí kamenů. Pokud takovou konstelaci z hladiny zahlédneme, tak je na místě se zanořit a takové prostory důkladně prohledat. Ideální doba lovu většiny druhů ryb je brzy ráno. Existuje i hloubková forma spearfishingu. Hranice je diskutabilní, ale obvykle se udává 20 metrů a více. S narůstající hloubkou pochopitelně stoupají i nároky na lovce. Jedná se tak o dost specifickou a potencionálně nebezpečnou disciplínu pro opravdu zkušené potápěče. Ryby jsou sice obecně křehčí než savci, ale zase na nich není tolik vitální zony k zásahu s okamžitých smrtícím účinkem. Střílí se vždy na hlavu, ideální je zásah mozku. V takovém případě to má ryba okamžitě za sebou. V praxi ale není výjimečné, že po harpunování je třeba rybě pomoci na onen svět nožem. Promptní probodnutí mozku funguje rychle a spolehlivě.

Je spearfishing nebezpečný?

Inu, tak trochu. Speafishing má určitá neoddiskutovatelná rizika, která se však dají minimalizovat dodržováním bezpečnostních opatření a nepřeceňováním vlastních sil. První a největší riziko je blackout, tedy náhlé bezvědomí, které je o to nebezpečnější, že o sobě často nedává dopředu vědět. Zjednodušeně řečeno je takový stav způsoben nedostatkem kyslíku v těle. Hraje zde roli více vlivů, jako hyperventilace před ponorem, změna tlaku, při výstupu a podobně. Jedná se o poměrně vzácné případy, ale nastat to může a pokud se tak stane, tak jediná naděje potápěče je, že jej někdo vytáhne. Jako v případě přístrojového potápění, tak i v spearfishingu je krajně vhodné potápět se ve dvojicích – takzvaný buddy systém. Jedná se o bezpečnostní opatření, kdy v případě nouze může jeden potápěč pomoci druhému. Správný postup je, že jeden potápěč se zanoří a druhý jej kontroluje z hladiny, popřípadě z menší hloubky s ohledem na viditelnost. Dalším bezpečnostním prvkem je správné vyvážení, tak abychom měli až do naší limitní hloubky lehký vztlak. V případě bezvědomí tak začneme automaticky stoupat k hladině. A samozřejmě pozor kam míříme s harpunou. Fotek lovců postřelených vlastní harpunou je na internetu bezpočet.

Speafishing u nás a ve světě

Jako většina dobrodružnějších způsobů lovu je i spearfishing v našich končinách zakázán. Speciálně rybáři jsou proti tomu v silné opozici. Osobně mě přijde praxe rybu chytit a pak jí často pustit jako nevyhovující poněkud trýznivá. Lovec s harpunou si na druhou stranu může svou kořist vybrat, což mě přijde humánnější, ale budiž. Ve světě je však situace lepší. Velká část přímořských zemí spearfishing umožňuje. Liší se ovšem podmínky za kterých je to možné provozovat, takže je nutné se informovat předem. Pro našince je v tomto směru asi nejzajímavější Chorvatsko, kde je však třeba povolení k rybolovu a současně i rozšiřující povolení k rybolovu harpunou. Spearfishing je rovněž povolený mimo jiné v Itálii a Řecku, ale podmínky se liší. Opravdovým rájem pro spearfishing je pak Florida, Havaj, Bali a Thajsko.

Z loveckých deníků

Koncem roku 2020 jsem za účelem spearfishingu (mimo jiného) navštívil Brazílii, konkrétně ostrovní ráj jménem Ilha Grande nedaleko Ria de Janeira. Spearfishing se tu dá provozovat jako forma rybolovu pro vlastní potřebu. Tento ostrov jsem si speciálně vybral pro to, že Majitel hostelu Acqua Root´s – Mathieu Jetten, ve kterém jsem byl ubytovaný nabízí i průvodcovské služby v tomto směru a byl by holý nerozum, pokoušet se o tohle hned z kraje sám, bez znalosti prostředí. Navíc jsem potřeboval půjčit ploutve a harpunu. Zbytek výstroje jsem si přivezl vlastní, ale vyjmenované položky by v zavazadle zabrali příliš mnoho místa. První pokus byl domluven jako převážně testovací. V rámci ČR jsem se v posledních měsících potápěl převážně s přístrojem, takže jsem si potřeboval trochu oživit freedivingové techniky. Navíc jsem se potřeboval seznámit s prostředím. Pátá hodina ranní nás tedy zastihla na pláži, nakládajíc naši výstroj a výzbroj na kajak, pomocí kterého jsme se posléze přesunuli na nedaleký ostrůvek. Na něm jsme se vystrojili a hurá do vody. Podmínky pro moje rozcvičení jsou zde výborné. Viditelnost ke dvaceti metrům, hloubka od dvou do patnácti metrů, teplá voda a členité dno. Ze začátku trochu bojuji se zanořováním, přeci jen jsem více zvyklí používat na to inflátor z přístrojového potápění, tady však můžu spoléhat jen na svojí techniku. Mathieu mě podporuje v poněkud čistším stylu zanoření, abych neplašil ryby. S nedostatkem vzduchu nemám problém, vzhledem k malé hloubce netrávím při žádném z výpadů pod vodou déle než minutu. Spíše mám trochu problém s vyrovnáním tlaku v uších, ale dá se to. Rovněž jsem si vyzkoušel střelbu na ponorný terč. Mířit s harpunou však není kdovíjak přesné. Je dlouhá, nešikovná a „mířidla“ jsou pro střelce odkojeného palnými zbraněmi poněkud hrubá. Člověk navíc nemá stabilitu a střílí při pohybu ve 3D na pohybující se cíl. Tohle sice není můj první spearfishing, ale pokaždé mám ze začátku pocit jako, že to držím v ruce poprvé. Nicméně po pár pokusech jsem se s harpunou poměrně zžil. Nyní bylo na čase zkusit trochu té praxe. Taktika je prostá: pomalu obeplouváme ostrov se šnorchly a pokud zahlédneme rybu hodnou odlovu, nebo balvan, pod kterým se může skrývat kořist, tak jeden z nás jde dolů a druhý ho od hladiny vizuálně kontroluje. Ryb je tu více než dost, ale jen nemnoho z nich dosahuje velikosti ospravedlňující odlov. Zpestřením jsou svítivě červené hvězdice na dně a velké želvy, se kterými si lze zaplavat bok po boku. V jedné chvíli jsem náhle zpozoroval vhodný cíl plovoucí u dna. Dal jsem znamení buddymu a zanořil se pro něj. Ryba byla v hloubce cca 10 metrů. Když jsem zkrátil vzdálenost na polovinu, tak začala provádět úhybný manévr. Přesto se mě podařilo dostat na vzdálenost kolem 3 metrů, což stačí na výstřel. Bohužel jsem rybu totálně minul a zamířil k hladině přebít harpunu. Zanedlouho se mě naskytla druhá šance. Ryba sice nebyla z největších, ale rozhodně lovuhodná. Zanořil jsem se, přiblížil na 2 metry a tentokrát se dobře trefil. Vynořil jsem se, kořist dorazil nožem a mohl se radovat z prvního úlovku. V tuhle chvíli jsme ve vodě 6 hodin nonstop, takže to pro dnešek balíme a zítra již bude regulérní spearfishing od začátku dne. Druhé kolo Další den jsme vstali ještě dříve a do vody jsme lezli již v 5 hodin ráno s rozbřeskem. Tentokrát jsme se hned z kraje vydali na průzkum k loži jedné boje, kde se dal tušit výskyt ryb. Hloubka byla ke dvaceti metrům, osobně preferuji mělčí ponory, ale výsledek stál za to. Zaregistroval jsem početné hejno, ze vzdálenosti tří metrů vystřelil a okamžitě se vracel vstříc hladině s kořistí zaseklou na šípu. Po mě šel na věc Mathieu a i ten slavil úspěch. Zavěsili jsme úlovky na bojku, kterou taháme s sebou jako prevenci před střetem s lodí a pokračovali podél břehu a výsledky na sebe nenechali dlouho čekat. Po čtyřech hodinách jsme měli dohromady jedenáct slušných úlovků. Následovala pauza a pak další kolo, ale jak se ráno změnilo v poledne, tak lovuhodných ryb ubylo. Osobně mě to však vůbec nevadilo a užíval jsem si freedivingu okolo ostrůvku. Po celkových osmi hodinách ve vodě byl čas k odjezdu, ale v průběhu mého více než měsíčního pobytu na ostrově jsem se na místo ještě mnohokrát vrátil sám a můžu říci, že s prázdnou jsem nikdy neodcházel. Na kolik to celé přijde? Spearfishing pro vlastní potřebu není na ostrově Ilha Grande nijak regulovaný, ale podmínky v rámci Brazílie nejsou jednotné. Jde to tedy provozovat zdarma, ale prvních pár ponorů je krajně vhodné zaplatit si místního průvodce. Mě to vyšlo na v přepočtu 4000 kč za den bez ohledu na počet ulovených ryb. Cena ubytování 160kč/den. Cena za jednosměrnou letenku do Brazílie a přesun na ostrov byla v mém případě cca 8 000 kč. Tuhle dovolenou můžu jen doporučit a to zdaleka ne jen pouze kvůli spearfishingu. Ilha je nádherný ostrov s širokými možnostmi vyžití. Začátečníkům, bažícím pouze po spearfishingu bych však doporučil středomoří – Itálii nebo Chorvatsko, které mají lepší poměr cena/výkon/dostupnost. Více informací na ilhagrandeadventure.org