Lovec 12/20 – Typy optických zaměřovačů

Čím mířit ?

Každého začínajícího lovce čeká hned po výběru zbraně ještě volba zaměřovače. Nevídané množství modelů na našem trhu ale může zamotat hlavu nejen nováčkovi ale mnohdy i zkušenému střelci.

Možností je tolik, že to až komplikuje samotný výběr. Nebudeme se zde tak snažit popisovat konkrétní modely, ale zaměříme se na obecné parametry a druhy zaměřovacích systémů, což nám zodpoví důležitou otázku co vlastně chceme. Teprve potom se můžeme objektivně pustit do výběru konkrétního modelu.

Pro přehlednost si zde popíšeme jen denní zaměřovací systémy. Problematika střelby za tmy je totiž poměrně specifická disciplína, která si zaslouží samostatný článek.

Mechanická mířidla

Ač drtivá většina lovců dnes používá sklo, a nemálo současných loveckých pušek mechaniky v základu ani nemá, tak klasická mířidla mají pár výhod, pro které je někteří budou preferovat i nadále. Prakticky použitelné jsou mechaniky na naháňky, kde díky své pohotovosti, ničím neomezovanému zornému úhlu a s přihlédnutím na krátké vzdálenosti vedené střelby, jsou vhodnější než běžná výkonná optika. Mechaniky dále upřednostňují lovci nebezpečné zvěře, která se mnohdy střílí na nepříjemně krátké vzdálenosti a nezřídka za pohybu. Čím je konstrukce jednodušší, tím méně hrozí, že v kritický okamžik selže a při těchto lovech je prostě v sázce příliš mnoho.

Pevná mířidla jsou totiž podstatně odolnější než cokoliv jiného, jsou naprosto spolehlivá, prakticky nic neváží a nepřekáží. Na druhou stranu, také nic navíc nepřinášejí. Vzdálenosti, na které je lze odpovědně použít jsou závislé na umu střelce, ale obecně je nelze doporučit na více než 50m. Lze je však kombinovat, respektive je mít na zbrani jako zálohu pro případ poškození primárního zaměřovače.

Co se konkrétní formy týče, tak velké obliby dosahují mířidla typu Ghost Ring s průhledem. Lovci těžké zvěře zase často preferují tradiční tropická mířidla do V.

Puškohled

U nás i ve světě je již nějaký ten pátek nejrozšířenější volbou použití optického zaměřovače, takzvaného puškohledu. Vhodně zvolený a kvalitní model nám umožní vést lov prakticky na libovolnou vzdálenost. Není to sice nejrychlejší systém zaměřování, ale v praxi je vhodný na naprostou většinu loveckých situací.

Při výběru je třeba uvážit na co budeme puškohled používat a podle toho zvolit i jeho parametry.

Jedním z hlavních parametrů který by nás měl zajímat, je průměr objektivu udávaný v milimetrech. Čím je větší, tím více světla propustí, což oceníme především při špatných světelných podmínkách. V tomto směru záleží rovněž na kvalitě soustavy a skel, ale obecně, čím větší, tím lepší na pozorování. Na druhou stranu, s větším objektivem roste celková váha optiky. Pokud spíše šouláme, lze doporučit velikost kolem 40mm, jsme li hlavně na číhanou, tak 50, 56mm.

U puškohledů se často řeší, jestli koupit něco s pevným zvětšením nebo variábl, tedy model s proměnným zvětšením. Zastánci pevných optik argumentují tím, že mají již z principu větší světelnost než variábl. To je sice pravda, ale u současné produkce jsou rozdíly zanedbatelné. Naproti pevnému zvětšení je variábl podstatně univerzálnější. Lze jej použít ve větším rozpětí vzdáleností bez kompromisů. Optimální hodnota zvětšení je předmětem diskusí, ale jako univerzální na lov do 300m lze doporučit 3-12x. 12x umožňuje nejen precizní zamíření, ale i slušné obeznání zvěře na takovou vzdálenost. Trojnásobné zvětšení je zase použitelné i na střelbu na zvláště krátké vzdálenosti. 3-9x je rovněž velice oblíbené rozmezí. Po silnější optice než 12x bych se uchýlil jen když už opravdu víme co chceme a dokážeme to využít.

Co se různých „fičur“ týče, tak pokud pomineme proprietární patenty jednotlivých výrobců, tak tu máme třeba poměrně rozšířenou možnost promítnout do optiky světelný bod, popřípadě podsvítit celou osnovu. To by mělo zvýšit užitné vlastnosti při zhoršených světelných podmínkách. Názory na to se však různí. Za šera nebo mlhy to není špatný zlepšovák, ale s přibývající tmou to začíná oslňovat bez ohledu na nastavenou intenzitu.

Další věcí je proměnná paralaxa. Velice zjednodušeně řečeno, nastavení paralaxy na vzdálenost na kterou míříme eliminuje chybu polohy oka vůči ose optiky. Větší část loveckých optik má paralaxu pevně nastavenou na 100m. Obecně, pokud to máme na lov při obvyklých vzdálenostech v rozmezí 30-200m a máme alespoň trochu ucházející zalícení, tak stavitelnou paralaxu nutně nepotřebujeme. Ta je užitečná především při přesné střelbě na dlouhé, nebo naopak netypicky krátké vzdálenosti.

Abychom se vyhnuli mlžení skel, je nutné se při výběru omezit na vodotěsné optiky plněné dusíkem. To je však dnes již standard, stejně jako antireflexní vrstvy na čočkách. Ty nás zase ušetří nežádoucích odlesků.

Dále bychom měli upřednostnit takové modely, které mají záměrnou osnovu ve druhé fokální rovině. Velikost záměrné osnovy se v takovém případě nemění se změnou zvětšení.

Stran výběru vlastní osnovy existuje několik možností, ale výběr je silně závislý na osobních preferencích. Osobně si myslím, že by osnova měla být jednoduchá a tím pádem i pohotová. Na druhou stranu, při střelbě na delší vzdálenost, zvláště u ráží s výraznější balistickou křivkou není na škodu mít v osnově nějakou formu odrážek, přes které bude míření exaktnější než jen nadsazením „od oka“. Věřím, že oblíbený Mil-Dot bude pro většinu střelců to pravé. Já sám nedám dopustit na osnovu BDC od nikonu, která má jen pár bodů na které se ověří propad střel na určitou vzdálenost která se zaznamená. V Praxi je to velice pohotové řešení.

Alternativou ke korekci balistické křivky prostřednictvím osnovy, je mechanické přenastavení záměrného bodu. To se dělá prostřednictvím točítek, používaných jinak k nastřelení. Dle programu nebo tabulek a na základě vzdálenosti k cíli a dalších vlivů zjistíme o kolik a na jakou stranu musíme točítky kliknout a pak střílíme přesně „na kříž“ S tím se pojí výměna točítek za rozměrnější variantu, která se navíc neschovává pod krytku. Taková forma korekce je zdaleka nejpřesnější a pokud střílíme na velké vzdálenosti, řekněme pro představu přes 400m, tak to lze jednoznačně doporučit. Pro běžné lovecké vzdálenosti to však není nutné a samozřejmě manipulace s točítky poněkud zdržuje.

Pokud potřebujeme rychlost je zde kolimátor

Kolimátory mají oproti mechanickým mířidlům velkou výhodu, že při míření střelec nemusí srovnávat do přímky čtyři body (cíl, muška, mířidlo, oko) ale jen tři, kdy mušku a mířidlo nahradí jen svítící tečka. Zbraň nemusí být ani úplně srovnaná v ruce což vyžadují zase optiky, a přesto tečka vždy míří tam, kam poletí střela. Celkově kolimátor umožňuje rychlejší a pohodlnější zamíření než jiné možnosti. Co do rychlosti nemá konkurenci, proto je vhodný na naháňky a při osazení na brokovnici i na lov ptactva. Navíc je kolimátor velice vhodný pro střelbu za šera, pročež obvykle disponuje regulací svitu tečky a to manuální nebo automatickou. Kolimátor bez alespoň základní regulace není vhodný. Jinou úroveň jasu budeme potřebovat v slunečném poledni a jinou po západu slunce. Kolimátory lze rozdělit na tubusové, které jsou odolnější a otevřené, disponující zorným polem téměř nepřerušeným obrubou těla.

Nevýhoda je, že pro svůj provoz potřebují baterii a můžou se samozřejmě porouchat jako každé elektrické zařízení. To však dnes již není takový problém, baterie vydrží dlouho a obvykle není problém je vyměnit i v polních podmínkách. Kolimátory renomovaných výrobců vykazují až překvapivou životnost, nehledě na to, že mnoho montáží umožňuje střelbu nouzově přes mechanická mířidla, buď přímo skrz sklo kolimátoru, nebo v případě vyšších montáží pod ním. Další nevýhodou kolimátoru bez ohledu na formu, je prostý fakt, že nezvětšují. Do nějakých 50-100m v závislosti na kvalitě zraku konkrétního střelce to jde, ale je to nesporný limit. Rovněž precize zde není taková jako u optik. Vyrábí se sice zvětšovací moduly, které se montují před kolimátor a v případě potřeby je lze vyklopit a obraz přiblížit, ale výsledek se nemůže rovnat s kvalitní optikou. Najdou se taky tací, kterým kolimátory až patologicky nesedí, ale to je málokdo.

Naháňkové puškohledy

V případě, že nám nesedí kolimátor, chceme něco preciznějšího než mechanická mířidla a přitom potřebujeme rychlost, tak je zde možnost pořídit si speciální optiku určenou na naháňky. Ta je charakteristická malým průměrem objektivu i zvětšením. 1-4×24 jsou typické parametry, stejně jako maximální zorné pole.

Naháňkový puškohled využijeme nepřekvapivě hlavně na naháňkách, kde se střelba vede na krátkou vzdálenost na pohybující se kořist. K tomuto účelu je maximálně uzpůsoben, ale je třeba říci, že kolimátor je v praxi na takové použití lepší volbou.

Scout na všechno

O konceptu pušky typu scout jsme v tomto časopise již psali. Ve zkratce se jedná o myšlenku jedné univerzální pušky, která se dá použít na lov běžné i nebezpečné zvěře, jakož i obranné/taktické/survival úkoly. Jednou z charakteristik takové zbraně je dle původního konceptu speciální optický zaměřovač. Ten je na pušce umístěn výrazně dále od oka než je zvykem. Aby se přes to dalo dívat, má taková optika prodlouženou vzdálenost výstupní pupily (eye relief) kolem 25 centimetrů.

Takové řešení má výhodu v tom, že střelec má větší povědomí o celé situaci kolem sebe a jeho vnímání tak není omezeno jen na tunel optiky. Zamíření je rychlejší a pohotovější. Zvláště vhodné je to při vedení střelby na pohyblivý cíl. Zvětšení je v průměru menší, obvykle do 7x, ale na většinu loveckých vzdáleností to bude stačit. Výsledkem je univerzální a lehká optika, která kombinuje rychlost a přehled o situaci obvyklou u kolimátoru a současně preciznost klasické optiky. Scoutí optika je použitelná na taktickou střelbu, naháňky, běžné individuální lovy i vypjaté situace obrany před nebezpečnou zvěří. Osobně toto používám na závody dynamické střelby a proti obvyklejším kolimátorům s předsádkami si nevedu vůbec špatně.

Má to však i svá negativa. Optika výrazně vpředu, má vliv na těžiště zbraně, které je tak blíže k ústí, což nemusí každému vyhovovat. Při špatných světelných podmínkách má běžný a standardně umístěný puškohled obvykle lepší pozorovací vlastnosti. Zájemce je pak ještě limitován vlastním výběrem vhodného puškohledu, protože takových, co by disponovaly potřebnou vzdáleností výstupní pupily, je na trhu výrazně méně než těch běžných. Ovšem kdo hledá, najde.

Pistolohledy

Speciální podkategorií optických zaměřovačů jsou takzvané pistolohledy. Ty mají po vzoru scoutů posunutý reliéf natolik, aby se přes ně dalo koukat i na vzdálenost natažené ruky. Dále mají průměr kolem 20mm aby nepřekážely a malé zvětšení do 4x. U nás moc lidí lovících krátkou zbraní není. Vím o dvou včetně mě, ale neuškodí zmínit, že na trhu existuje i něco takového. Pro takový typ lovu jde totiž o preferovanou volbu.