Použití nějaké formy nočního vidění nám značně rozšiřuje možnosti lovu a pomalu ale jistě se stává běžnou výbavou i u nás. Jaké jsou možnosti na trhu a jak se od sebe liší, o tom je tento článek.
Přístroje pro noční vidění se pomalu stávají běžnou součástí výbavy lovců a myslivců i u nás. Dlouho tomu bránila legislativa, která určité formy nočního vidění dlouho řadila pod zakázané doplňky. Naštěstí pro jednou vyhrál zdravý rozum a omezení se postupně uvolňovala. S poslední novelou zákona o zbraních a střelivu budou nově bez regulace i optické noktovizory a našinec tak má dnes možnost pořídit si v podstatě jakoukoliv formu nočního vidění. Na tuzemském trhu je již dosti široká nabídka různých modelů, systémů a provedení, což může začínající zájemce o tuto problematiku trochu mást. Připravili jsme tedy přehledový článek, který může pomoci s výběrem.
Dělení nočního vidění dle funkce
Přístroje pro noční vidění rozdělujeme v první řadě dle principu funkce. Vždy se jedná o optoelektronická zařízení, ovšem zatímco klasický noktovizor je analogový, tak termovize a digitální noční vidění jsou přístroje digitální. To determinuje jejich vlastnosti a tedy i možnosti použití.
Noktovizor
Klasický noktovizor funguje na principu zesilování zbytkového světla, popřípadě zobrazováním světla přísvitu, který je v pro nás neviditelném spektru. Noktovizory se dále rozlišují dle generace, značeno obvykle jako Gen1-4. ednotlivé generace se pak od sebe liší použitou technologií zesílení zbytkového světla. Občas se ještě za číslo přidává znaménko +, které značí poněkud odladěnější přístroj avšak stéle využívající technologii své kategorie. Obecně platí, že čím vyšší generace, tím je její obraz kvalitnější, věrnější, bez šumů a hlavně zesílení světla je výraznější. Často se udává, že Gen 1 je prakticky použitelná do 100m, Gen 2 do 200m, Gen 3 do 400m a nejvyšší Gen 4 i přes 500m. V praxi je to ovšem trochu složitější a tak kupříkladu vysoce kvalitní noktovizor Gen 1+ se může vlastnostmi přibližovat levným druhým generacím. V praxi, na občasné použití z posedu na rozumnou vzdálenost, lze s úspěchem použít i Gen 1, doplníme li jí vhodným přísvitem, ale kvalita obrazu je dosti limitována a také se zde setkáme s efektem pohledu „přes dno láhve“ kdy jsou okraje obrazu do určité míry deformované. Výhodou je, že takové přístroje jsou opravdu levné, často pod 10 000 kč.
Druhá generace je ve všech směrech lepší. Má podstatně lepší obraz, dosah a úroveň zesílení zbytkového světla je na takové úrovni, že za měsíčné noci se často obejdeme i bez přísvitu. Samozřejmě každá legrace něco stojí a kvalitní druhá generace začíná na 40 000 kč.
Dá se říci, že většina lovců si vystačí s Gen 2, ale pokud chceme vést střelbu na větší vzdálenosti, nebo se pustit do komplikovanějších způsobů lovu jako šoulání, tak je Gen 3 dobrou volbou. Opět má o něco kvalitnější obraz, výrazně větší dosah, širší spektrum ale i výrazně vyšší cenu, přes 100 000 kč.
Čtvrtá generace je poměrně nová. Tyto přístroje se objevili sotva před patnácti lety, dlouho byla vyhrazena jen ozbrojeným složkám a v rámci lovu se jedná o naprosto okrajovou záležitost, vzhledem k vysoké ceně a malé dostupnosti.
Výhodou noktovizorů obecně je nezpožděný obraz, který je u vyšších generací v mnohém podobný scéně pozorované za dne. Kontrastní povrchy ve viditelném světle tak jsou kontrastní i v noktovizorech a naopak. Barva obrazu je většinou v různých odstínech zelené. Nevýhodou je určitá paralaxa obrazu a hlavně citlivost na světlo. Pokud přístroj vystavíme intenzivnímu světlu, kupříkladu z projíždějícího auta, tak mu to může zkrátit životnost, zhoršit vlastnosti obrazu, popřípadě úplně zničit. Proto je součástí lepší modelů ochrana proti přesvícení, která přístroj v takovém případě bezpečně vypne. I tak je ale nutné nevystavovat čočku kupříkladu dennímu světlu a v takovém prostředí mít nasazenou krytku.
Digitální noční vidění
Tyto přístroje používají stejnou technologii jako digitální kamery. Pro svou funkci tak potřebují dodatečný přísvit, neb jejich čip nedosahuje citlivosti noktovizorů.
Velkou nevýhodou je určitá míra zpoždění obrazu oproti realitě, což dosti omezuje použití na pohybující se cíle. Kvalita obrazu je dosti proměnlivá v závislosti na konkrétním modelu. Na vysoce kvalitní Gen 2+ nebo na Gen 3 digitály ztrácejí, ale zase jsou zpravidla výrazně levnější.
Výhodou je možnost pořizování video záznamu nebo fotek, měnit osnovu, či zobrazovat dodatečné informace na displayi. Takové přístroje mají často možnost spárování s chytrým telefonem pomocí Wifi nebo Bluetooth. Nastřelení je zpravidla velice snadné, stačí vystřelit, zarovnat záměrný kříž na díru po střele a potvrdit stiskem tlačítka. Odpadají rovněž problémy s paralaxou a přesvícením. Vítanou vlastností většiny digitálů, je možnost používat je i za denního světla. Obraz samozřejmě ani zdaleka nedosahuje kvalit klasické optiky, ale dá se s tím fungovat. Nevýhodou je již řečené zpoždění obrazu, nutnosti použít přísvit a také určité míry zploštění obrazu dané digitálním převodem.
Přísvit
Jak jsme již zmínili, nedílnou součástí digitálů a noktovizorů první a často i druhé generace je přísvit. Je to v podstatě svítilna, která emituje světlo ve vlnové délce, které nevnímá lidské oko. Většina přísvitů na trhu má vlnovou délku 850 nm nebo 940 nm. Vyšší hodnota je vhodnější, protože na 850 nm již některá zvěř může reagovat. Principiálně je světlo vyzařováno buď laserovou nebo LED diodou, která podává o něco lepší vlastnosti. Měli bychom také přihlédnout k výkonu přísvitu v závislosti na vzdálenost, na kterou chceme lovit a také aby typ přísvitu byl kompatibilní s naším přístrojem nočního vidění. V tom by nám měl pomoci prodejce. Užitečnou vychytávkou je funkce fokusu, kterou se dá nastavit rozptyl světla v závislosti na prostředí.
Termovizní přístroj
Na pomyslném vrcholu je termovizní zaměřovač. Ten oproti předchozím systémům, které pracují na principu zesilování světla, zachycuje spektrum tepelného záření. Zjednodušeně řečeno dokáže vidět teplo. Každá plocha vyřazuje určitou teplotní stopu a současně odráží či pohlcuje teplo z jiných zdrojů. Savci emitují výraznou tepelnou stopu a na obrazovce termovize jsou tak jasně patrní, jakoby svítí. To je samozřejmě mimořádně nápomocné při loveckém použití. Kořist jde spolehlivě zaměřit i když je schovaná v hustší vegetaci, která by ji jinak spolehlivě odstínila při pohledu z noktovizoru. Rovněž v mlze a dešti má termovize lepší vlastnosti a vidí dále, než jiné systémy. Další výhodou je, že termovize je dokonale pasivní. Není třeba žádného přísvitu k její funkci. Obraz je zpravidla černobílí, čím je nějaký bod teplejší, tím je i světlejší. Živá zvěř je tak v krajině opravdu k nepřehlédnutí. U některých přístrojů lze přepnout i na barevně odlišenou škálu různých teplot.
Odvrácenou stranou termovizí obecně je cena, která může být opravdu astronomická. Dále dochází jako u digitálu k určitému zpoždění pozorované scény, takže použití na pohybující se kořist není vhodné. Vlastnostmi obrazu se termovize podobá digitálnímu nočnímu vidění, takže dochází k jistému zploštění scény. Je také třeba naučit se pracovat s obrazovou scénou, neboť ta zobrazuje jiné spektrum, než na které jsme zvyklí. Za určitých podmínek, kupříkladu když se denní a noční teploty příliš neliší v kombinaci s vlhkem, mají různé povrchy podobnou teplotu a tak vše splyne dohromady, ovšem tepelná stopa zvěře je vždy dobře viditelná. V neposlední řadě jsou noktovizory o něco náročnější na příkon a baterie tak obvykle vydrží kratší dobu než u noktovizorů.
Dělení dle formy
Pozorovací monokulár/binokulár
Ať se již jedná o termovizi, noktovizor nebo digitál, tak se všechny vyrábějí v několika formách v závislosti na použití. V první řadě jsou zde pozorováky. Ty se používají podobně jako dalekohledy, ačkoliv v případě nočního vidění nemusí disponovat zvětšením. Účelem pozorováků je zajištění situačního povědomí. Lze díky němu kupříkladu obeznat zvěř a následně použít umělého světla k vlastnímu odlovu. Rovněž lze některé pozorováky úspěšně použít k pohybu v potemělém terénu, aniž bychom si museli svítit a vyplašili tak potencionální kořist..
Binokuláry mají výhodu v zorném poli, ale oproti monokulárům jsou větší, těžší a hlavně oslňují obě oči. Pokud použijeme ve tmě jakoukoli nočku, tak se musí počítat s tím, že dojde k našemu oslnění. Pokud použijeme binokulár, tak potom bude chvíli trvat, než opět přivykneme temnotě. Proto se častěji používají monokulární pozorováky a to většinou na nedominantní oko. U oka, které bychom mohli potřebovat k následnému výstřelu si tak zachováváme vlastní „noční vidění“
Pozorováky se většinou obsluhují jako dalekohled, ale některé lze používat i ve formě náhlavní soupravy. Takové řešení se obvykleji používá v ozbrojených složkách, ale má to své výhody i pro některé formy lovu. Nemusíme nic držet v ruce a jsou tak výjimečně vhodné pro šoulání. Lze je navíc kombinovat s některými kolimátory, které podporují funkci IR.
Noční zaměřovač
Pokud chceme střílet ve tmě na větší než malou vzdálenost, budeme s jistotou potřebovat noční vidění integrované ve vlastním zaměřovači. Operuje se s tím jako s běžným puškohledem, jehož místo na pušce zaujímá. Součástí nočního zaměřovače je záměrná osnova. Nastřelení se provádí pomocí rektifikačních točítek v případě noktovizoru, nebo skrze interface v digitálech a termovizích.
Přídavné moduly
Alternativou k integrovanému nočnímu zaměřovači, je mít pušku osazenou běžnou optikou a v případě potřeby k ní připojit modul nočního vidění. Takové řešení má řadu výhod. Teoreticky s kvalitní montáží jde měnit noční a denní zaměřovač na jedné pušce, aniž by se na běžné vzdálenosti nějak citelně měnil nástřel, ovšem v praxi jde velká část lovců cestou dvou zbraní. Jednu pušku mají osazenou nočním a druhou denním zaměřovačem. Pokud lovíme přes noc jen výjimečně, tak to není problém, ale s vyšší frekvencí výměn může trpět montáž, velice mírně, ale přece se rozhazuje nástřel a je to celkově poněkud otravné. Další věcí je, že můžeme být zvyklí na ovládání a osnovu denní optiky a přechod na „nočku“ nám činí problémy. Přídavný modul takové problémy řeší, ale zase přinášejí některé nové. Obecně platí, že integrovaný noční zaměřovač má o něco lepší optické vlastnosti než optika s modulem, speciálně jde o zorný úhel. Je třeba také zajistit dobrou souosost abychom si zbytečně ještě více neukrajovali ze zorného úhlu. Dále je poněkud zdlouhavé zaostřit sestavu abychom dostali čistý obraz. Musí si totiž navzájem sednout zaostření vlastní optiky, nočního vidění a také zvětšení. V neposlední řadě je celá sestava docela velká a nešikovná v závislosti na umístění modulu.
Dle umístění se moduly rozdělují na předsádky a zasádky. Zasádky se připevňují k tubusu jako článek mezi střelcovým okem a optikou. Výhodou je, že jsou rozšířenější, jednodušší a zpravidla se jedná o nejlevnější řešení, jak mít nějakou formu nočního vidění. Z hlediska ergonomie se však jedná o nejméně vhodné umístění. Výstupní okulár je totiž výrazně posunutý směrem ke střelci, který se tak za ním musí složit do nepřirozené pozice, aby nehrozila srážka okuláru s obličejem střelce díky zpětnému rázu.
Předsádky jsou praktičtější. Umisťují se na přední část optiky, popřípadě na lištu před ní na výkyvné montáži. Umožňují střelci přirozenou polohu při míření a tolik nezavází. Obvykle jsou však o něco dražší.
Sluší se ještě dodat, že většinu modulů lze použít i samostatně jako pozorováky a jsou tak univerzálně použitelné.
Jaké noční vidění vybrat?
Při výběru budeme muset zvážit v jakém prostředí, na jakou vzdálenost a jak budeme chtít lovit a také na našich finančních možnostech. Obecně lze říci, že termovize je nepřekonatlná v otevřeném terénu. V husté vegetaci lze zaměřit kořist rovněž mnohem snáze, ale přístroj může mít problém zobrazit případné větve v dráze střely.
Pokud chceme lovit v lesní honitbě s hustou vegetací, tak je o něco praktičtější noktovizor. Tady ovšem pozor. V takovém prostředí může být komplikované používat přísvit, který se může odrážet od vegetace a oslňovat tak střelce. To diskvalifikuje Noktovizory první a měně kvalitní druhé generace, jakož i digitální nočky.
K vlastnímu lovu je výhodné mít noční vidění v zaměřovači, ale pokud chceme šoulat, tak budeme spíše potřebovat pozorovák, v lepším případě integrovaný do náhlavní soupravy.
V polní honitbě se dá předpokládat střelba na větší vzdálenosti a tak budeme volit noční vidění s větším zvětšením, které nám však zmenšuje zorný úhel a použitelnost pro šoulání, kde bychom měli volit maximálně čtyřnásobné nebo menší zvětšení.
Pokud můžeme očekávat, že se častěji dostaneme do situace, kdy budeme vést střelbu na pohybující se cíl, tak je na místě zvolit noktovizor, protože netrpí na zpoždění obrazu oproti zkutečnosti.
Co se týče ceny, tak ta může být pod 10 000 u Gen 1 a některých digitálů až po stovky tisíc u termovizí a celkově platí, že čím je přístroj dražší, tím je kvalitnější a s vyšší užitnou hodnotou.
I levnější přístroje v podobě noktovizorů Gen 1+ a digitálů lze s úspěchem použít, ale vyžaduje to kvalitní přísvit, ideálně ve vlnové délce 940 nm, na který zvěř nereaguje. Samozřejmě se od toho nedají čekat zázraky, ale na rozumné vzdálenosti ve vhodném prostředí, jako třeba střelba z posedu na vzdálenosti kolem 50m to plně dostačuje.
Z noktovizorů Gen 1+ se osvědčila zasádka Pulsar Challenger GS 1×20, která se dá sehnat i za ceny kolem 7 000 kč. Osobně jsem ji vlastnil. Není to sice žádný zázrak, ale dá se s tím v nenáročném prostředí docela obstojně fungovat.
Z digitálů je u nás velice oblíbený Pard NV008, který vyniká jak užitnými vlastnostmi, tak cenou pod 19 000 kč. O dva tisíce dražší ale novější a vybavenější je pak zaměřovač ATN X-Sight.
Jako obstojný noktovizor Gen 2+ s výborným poměrem cena/výkon lze doporučit ATN Night Arrow, který dle provedení začíná na 39 500kč.
Pokud pro nás nejsou překážkou peníze, tak můžeme investovat do špičkového Night Pearl Vulcan, který patří mezi špičkové zástupce noktovizorů třetí generace. Na jeho pořízení si však musíme připravit závratných 162 000 kč.
Rovněž cena termovizí není zrovna lidová a u některých modelů může atakovat i čtvrt milionu, avšak i v nižších cenových relacích lze narazit na obstojné přístroje. Kupříkladu oblíbený Pulsar Helion 2 XP 50 s cenou 102 000 kč.
Lovec | Spisovatel | Dobrodruh
bowhunter.cz
tomasprachar.blog.idnes.cz